Právní informace

Právní předpisy

Právní předpisy jsou obecně závaznými normativními akty orgánů, které jsou nadané legislativní pravomocí. Právní předpisy v sobě obsahují právní normy. Kromě toho, že je možné se právě prostřednictvím právních předpisů s právními normami seznámit, zakládá publikace předpisu zákonem předepsaným způsobem existenci normy jako takové. Právní předpisy tak musí být publikovány v určité formě a určitým způsobem tak, aby normy v nich obsažené mohly vyvolávat právní následky.

Právní předpis je autentickým a závazným prostředkem komunikace právní normy jak subjektům, které má norma zavazovat, tak i subjektům, které ji mají aplikovat.

Právní předpisy zcela jistě nejsou jediným typem dokumentu, který lze považovat za zdroj informací o právních normách. Rozhodně se však jedná – a musí jednat – o zdroj hlavní.

Právní předpisy společně tvoří právní řád České republiky. Právní řád není možné vnímat jen jako soubor právních předpisů nebo jako soubor v těchto právních předpisech obsažených norem. K právnímu řádu je nutné přistupovat jako k uspořádanému (vzájemně provázanému) systému. Jednotlivé předpisy a jednotlivé normy v těchto předpisech obsažené spolu navzájem souvisí. Až vnímáním vazeb mezi předpisy i mezi jednotlivými normami je možné hovořit o pochopení jednotlivých pravidel chování, jejich aplikace a interpretace.

  • Příklad: související ustanovení

    Dle § 30 zákona č. 121/2000 Sb., autorský zákon, je zákonem povoleno zhotovovat pro svoji osobní potřebu záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu autorskoprávně chráněného obsahu. Předcházející ustanovení § 29 však obsahuje obecné výkladové pravidlo k aplikaci této výjimky z autorskoprávní ochrany. Izolovaným čtením § 30 je možné dospět k odlišnému závěru o rozsahu povolených jednání, než při společném čtení § 29 a § 30.

    § 29

    (1) Výjimky a omezení práva autorského lze uplatnit pouze ve zvláštních případech stanovených zákonem a pouze tehdy, pokud takové užití díla není v rozporu s běžným způsobem užití díla a ani jím nejsou nepřiměřeně dotčeny oprávněné zájmy autora. (…)

    § 30

    (1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.

    (2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla. (…)

Právní řád můžeme považovat za systém členěný:

  • horizontálně,
  • vertikálně,
  • teritoriálně.[2]

Horizontální členění slouží k rozdělení právního řádu do oblastí, odvětví a sfér zájmu za účelem snadnějšího vymezení tematicky souvisejících právních norem nebo celých právních předpisů. Rozdělení právního řádu na oblasti (soukromoprávní, veřejnoprávní), odvětví (ústavní právo, občanské právo, trestní právo) a sfér zájmu (právo ochrany osobních údajů, softwarové právo, patentové právo, družstevní právo) nám umožňuje lépe zachytit například odlišná výkladová pravidla. Tato pravidla se totiž mohou pojit s různými oblastmi nebo odvětvími. Stejně tak můžeme lépe postihnout například důraz na rozhodovací praxi jiných orgánů v rámci různých sfér zájmu. Podél dělících čar jednotlivých kategorií je také možné sledovat budování právní doktríny.

  • Příklad: ochrana osobních údajů jako sféra zájmu

    Ochrana osobních údajů jako sféra zájmu zasahuje do různých odvětví i do různých oblastí práva. Jedná se primárně o záležitost správního práva (viz vymezení působnosti v § 2 zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů), ale můžeme v ní nalézt i prvky občanského (viz způsobilost k právnímu jednání nezletilých v § 31 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) nebo trestního práva (viz trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji v § 180 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník).

    Velmi důležitým zdrojem právních informací tak v této sféře bude rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu jakožto nejvyššího článku soustavy soudů v České republice, který rozhoduje o mimořádných opravných prostředcích ve správních věcech. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (mimořádné opravné prostředky v občanskoprávních a trestněprávních věcech) pak zdroj právních informací představuje pochopitelně také, ale bude v této sféře méně prominentní.

Vertikální členění slouží k rozlišení právní síly jednotlivých právních předpisů. Rozlišování právní síly nám umožní určit, zda musí být ustanovení jednoho předpisu vykládáno konformně s ustanovením jiného předpisu nebo naopak. To nám následně umožňuje řešit případné – a bohužel nevyhnutelné – rozpory mezi právními normami, které se nalézají v předpisech různé právní síly. Dle právní síly rozlišujeme tři úrovně právních předpisů: ústavní, zákonnou a podzákonnou. Pro řešení rozporů pak v právu využíváme pravidlo, kdy má předpis vyšší právní síly přednost před předpisem nižší právní síly. Pro případ konfliktu mezi předpisy stejné právní síly pak máme k dispozici pravidlo přednosti pozdějšího nebo speciálního právního předpisu.

  • Příklad: generalita a specialita

    Příkladem vztahu generality a speciality může být vztah mezi zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád, a zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Zatímco správní řád poskytuje upravuje postup správních orgánů obecně, zákon o svobodném přístupu k informacím obsahuje zvláštní úpravu pro postup orgánů při vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace.

    Vztah generality a speciality se pak nemusí týkat jen celých předpisů, ale také pouze individuálních právních norem. Správní řád je tedy generální úpravou ve vztahu ke speciální úpravě v zákoně o svobodném přístupu k informacím, ale dle Nejvyšší správního soudu (rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2004, č. j. 5 A 158/2001-100) je nahlížení do spisů (§ 23 správního řádu) speciální úpravou ve vztahu k úpravě v zákoně o svobodném přístupu k informacím.

    Správní řád je tedy obecnou úpravou ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím, ale zákon o svobodném přístupu k informacím je obecnou úpravou ve vztahu k § 23 správního řádu.

  • Příklad: právní síla

    Vyhláškou č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, stanovuje ministerstvo vnitra, jak název napovídá, rozsah náhrady hotových výdajů a ušlého zisku tzv. jiným osobám. Pokud bychom se při čtení omezili na tuto vyhlášku, nemusí být na první pohled jasný rozsah tohoto pojmu.

    Před prvním ustanovením nám vyhláška č. 520/2005 Sb. sděluje, na základě jakého zákonného zmocnění byla vydána (tento požadavek obsahuje čl. 38 legislativních pravidel vlády).

    VYHLÁŠKA

    ze dne 16. prosince 2005

    o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení

    Ministerstvo vnitra stanoví podle § 176 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen "zákon"):

    Tento odkaz vede do § 176 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.

    § 176

    Ministerstvo vnitra vydá právní předpis k provedení § 79 odst. 4 a 5.

    Jedná se o zmocňovací ustanovení, které dává Ministerstvu vnitra za povinnost vydat vyhlášku k provedení §79 odst. 4 a 5.

    § 79

    (1) Náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování.

    (2) Rozhodnutí ve věci nákladů řízení může být ve výrokové části jiného rozhodnutí nebo může být vydáno samostatně; lze je vydat i v průběhu řízení. Rozhodnutí se oznamuje pouze osobám, jichž se týká.

    (3) Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán (§ 136) a účastník své náklady.

    (4) Prováděcí právní předpis stanoví rozsah, v němž správní orgán hradí hotové výdaje a ušlý výdělek jiným osobám, zejména v souvislosti s výkonem funkce opatrovníka a s opatřováním podkladů pro vydání rozhodnutí. Nárok na náhradu musí být u správního orgánu uplatněn do 8 dnů poté, co náklady vznikly, jinak zaniká.

    (5) Povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit.

    (6) Povinnost nahradit náklady řízení, které by jinak správnímu orgánu nebyly vznikly, může správní orgán uložit tomu, kdo jejich vznik způsobil porušením své povinnosti.

    (7) Náhradu nákladů řízení vybírá správní orgán, který ji uložil. Náhrada nákladů řízení je příjmem rozpočtu, ze kterého je hrazena činnost správního orgánu, který náhradu nákladů uložil. V řízení o uložení povinnosti, k jejíž exekuci je správní orgán příslušný, je exekučním úřadem správní orgán, který náhradu nákladů uložil.

Teritoriální členění pak slouží k rozlišení prostorové působnosti jednotlivých právních předpisů. Rozlišujeme předpisy s celostátní působností, které zasahují celou Českou republiku, územní působností, které zasahují kraje, a místní působností, které zasahují obce.

  • Například: teritoriální úprava

    Dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, může obec zavést mimo jiné poplatek ze psů a poplatek za komunální odpad.

    § 1

    Obec může zavést tyto místní poplatky (dále jen "poplatky")

    a) poplatek ze psů,

    (…)

    g) poplatky za komunální odpad.

    Výše poplatků se pak pochopitelně v jednotlivých obcích, městech a statutárních městech liší.

    Obecně závazná vyhláška statutárního města Olomouc č. 12/2020, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

    Čl. 4

    (1) Sazba poplatku činí 804,- Kč (…).Obecně závazná vyhláška města Polička č. 1/2020, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů

    Čl. 4

    (1) Sazba poplatku činí 708,- Kč (…).

    Stejně tak se může odlišovat i struktura podmínek využitých při stanovení výše poplatku s přihlédnutím k místním specifikům.

    Obecně závazná vyhláška statutárního města Olomouc č. 15/2019, o místním poplatku ze psů

    Čl. 4

    (1) Sazba poplatku za kalendářní rok činí:

    a) za prvního psa 1 000 Kč,

    b) za prvního psa poplatníka bydlícího v domě do dvou bytových jednotek 200 Kč,

    c) za prvního psa, jehož držitelem je osoba starší 65 let 200 Kč,

    d) za prvního psa, jehož držitelem je osoba, která je poživatelem invalidního starobního vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu, anebo poživatelem sirotčího důchodu 200 Kč,

    e) za prvního psa, jehož držitelem je osoba žijící osaměle, která je poživatelem
    invalidního starobního vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmu, anebo poživatelem sirotčího důchodu 150 Kč,

    f) za prvního psa, jehož držitelem je právnická osoba nebo fyzická osoba, která
    je podnikatelským subjektem a psa užívá k výkonu podnikatelské činnosti 1 500 Kč

    g) za druhého a každého dalšího psa téhož držitele se sazba stanovená touto vyhláškou zvyšuje o 50 %.Obecně závazná vyhláška města Poličky č. 6/2019, o místním poplatku ze psů

    Čl. 4

    Sazba poplatku za kalendářní rok činí v Kč (za 1. psa / za 2. a každého dalšího psa):

    a/ držitel je přihlášen v bytovém domě v Poličce 800,-- / 1200,--

    b/ držitel je přihlášen v rodinném domě v Poličce 400,-- / 600,--

    c/ držitel je přihlášen na ohlašovně MěÚ Polička 400,-- / 600,--

    d/ držitel je přihlášen v Bořinách nebo v části města Lezník, Modřec, Střítež 200,-- / 300,--

    e/ držitel je osoba starší 65 let a je přihlášen v Poličce 200,-- / 300,--

    f/ držitel je osoba starší 65 let a je přihlášen v Bořinách nebo v části města Lezník, Modřec, Střítež 150,-- / 225,--

Mezi předpisy existují, kromě shora uvedeného členění, i další vztahy. Jednotlivé právní předpisy nejsou totiž dokumenty, které by na sebe měly vzájemný vliv pouze co do jejich interpretace a aplikace. Mohou na sebe mít i vliv přímo po stránce jejich obsahu (textu). Vydaný právní předpis může mít vliv na textaci jiného prvních předpisu a může do textu přidávat nové pasáže, může je upravovat a případně i rušit. V takovém případě mluvíme o novele právního předpisu.

  • Například: novelizace

    Novelizací prošlo třeba ustanovení §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Původní znění řadilo mezi povinné subjekty dle tohoto zákona státní orgány a orgány územní samosprávy.

    § 2

    (1) Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány a orgány územní samosprávy.

    Zákon č. 39/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a o změně některých dalších zákonů, pak rozsah pojmu s účinností od 25. 1. 2001 rozšířil.

    Čl. V

    V zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb., se v § 2 odst. 1 za slova „územní samosprávy“ vkládají slova „a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“.

    Další úprava přišla s účinností od 23. 3. 2006 skrze zákon č. 61/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, ve znění zákona č. 81/2005 Sb., a zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů

    Čl. I

    (…)

    2. V zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění zákona č. 101/2000 Sb. a zákona č. 159/2000 Sb., se v § 2 odst. 1 za slova „územní samosprávy“ vkládají slova „a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky“.

    Výsledná podoba ustanovení ve formě tzv. konsolidovaného znění, které zahrnuje všechny předcházející novely, pak vypadá následovně:

    § 2

    (1) Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

Prvky právního řádu – ať už horizontálního, vertikálního nebo teritoriálního – jsou jednotlivé právní předpisy. Mezi právní předpisy pak řadíme ústavní zákona, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, nařízení obcí a nařízení krajů. Dále mohou zastupitelstva obcí a kraji vydávat v rámci své samostatné působnosti obecně závazné vyhlášky. Součástí právního řádu České republiky jsou také vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je Česká republika vázána.

Právními předpisy nejsou ostatní dokumenty vznikající v průběhu legislativní činnosti jako jsou například důvodové zprávy nebo zápisy zákonodárného orgánu, interní předpisy státních orgánů, pokyny a metodologie. To, že se nejedná o právní předpisy nicméně neznamená, že se nemůže jednat o cenné zdroje právních informací.

Pro ústavní zákony, zákony, zákonná opatření Senátu, nařízená vlády, vyhlášky vydávané ministerstvy a ústředními orgány státní správy se uplatňuje jednotný publikační postup. Tyto předpisy se vyhlašují ve Sbírce zákonů, přičemž platnosti nabývají okamžikem vyhlášení. Od okamžiku nabytí platnosti jsou právní předpisy až do chvíle, kdy platnost pozbydou, součástí právního řádu. Jejich aplikace je nicméně možná až poté, co vstoupí v účinnost. Pokud není stanoveno jinak, stává se tak k následujícímu 1. lednu nebo 1. červenci. Je však možné stanovit dřívější dobu nabytí účinnosti, čehož se v praxi zhusta využívá.

  • Právní úprava

    Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv

    § 1

    (1) Ve Sbírce zákonů se vyhlašují uveřejněním jejich plného znění

    a) ústavní zákony,

    b) zákony,

    c) zákonná opatření Senátu,

    d) nařízení vlády,

    e) právní předpisy vydávané ministerstvy a ostatními ústředními správními úřady; právní předpisy jiných správních úřadů a právnických osob, pokud na základě zvláštního zákona vydávají právní předpisy s celostátní působností

    (…)

    § 3

    (3)
    Není-li dále stanoveno jinak, nabývají právní předpisy účinnosti k 1. lednu nebo k 1. červenci kalendářního roku.

    (4)
    Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze ve zvlášť výjimečných případech stanovit dřívější den nabytí účinnosti než stanovený v odstavci 3, nejdříve však počátkem dne následujícího po dni vyhlášení právního předpisu. (…)

Ve Sbírce zákonů se právní předpisy číslují postupně vzestupně od počátku každého kalendářního roku. Připojením lomítka a číselného označení kalendářního roku vzniká číselné označení právního předpisu.

Na jazykovou stránku předpisů jsou kladeny určité nároky. Právní předpis musí být terminologicky jednotný. A to nejen vnitřně, ale také v kontextu navazujících a souvisejících předpisů. V ideálním případě by se pak tato terminologická jednotnost měla vztahovat na celý právní řád, což ale v praxi není možné. Pojmy pak mají být v právních předpisech používány tak, aby se svým významem co nejblíže přibližovaly obecnému významu, který je jim přisuzován. Cizí slova by měla být používána pouze pokud k nim neexistuje rozumná alternativa.

  • Právní úprava

    Legislatiní pravidla vlády

    Čl. 40

    (1) Právní předpis musí být terminologicky jednotný. Zároveň je třeba dbát souladu s terminologií použitou v navazujících a souvisejících právních předpisech různé právní síly.

    (…)

    (3) Při tvorbě právního předpisu je nutno respektovat všeobecně uznaný význam slov. Jestliže není možné se vyhnout použití slova s více významy, musí být z právního předpisu jasné, v jakém významu se slovo používá. Výjimečně lze za navrženým pojmem vložit do závorek bližší vysvětlení použitého pojmu nebo jeho synonymum. (…)

    (…)

    (4) Cizích slov lze použít jen výjimečně, jsou-li součástí užívané právní terminologie, nebo užívá-li se jich běžně v jazyce upravovaného oboru a nelze je dost vhodně nahradit českým pojmem.

    (…)

V právních předpisech se často vyskytují slova “obdobně” a “přiměřeně”. Tato slova mají v právních předpisech svůj ustálený význam. Použitím slova “obdobně” ve spojení s označením konkrétního ustanovení chápeme, že se ustanovení se vztahuje na vymezení právní vztahy v plném rozsahu. Použitím slova “přiměřeně” se pak vyjadřuje volnější vztah.

  • Právní úprava

    Legislativní pravidla vlády

    Čl. 41

    (1) Slovo „obdobně" ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu vyjadřuje, že toto ustanovení se vztahuje na vymezené právní vztahy v plném rozsahu. (…)

    (2) Slova „přiměřeně“ ve spojení s odkazem na jiné ustanovení téhož nebo jiného právního předpisu lze použít výjimečně; vyjadřuje volnější vztah mezi tímto ustanovením a vymezenými právními vztahy. (…)

  • Příklad: obdobně a přiměřeně

    § 187 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon

    Pro část přihlášené pohledávky platí postup podle § 184 až 186 obdobně.

    § 1394 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

    Na podzástavní právo se přiměřeně použijí ustanovení o právu zástavním.

Co do struktury by právní předpisy také měly být jednotné. Pro přehlednost se rozsáhlejší právní předpisy člení na části, hlavy, díly, oddíly a ve výjimečných případech také pododdíly. Každý předpis se (s výjimkou ústavních zákonů a novel) bez ohledu na svůj obsah člení na paragrafy, které se dělí na odstavce, pododstavce a body. Ústavní zákony se člení na články a novely se dělí na články a body. Je důležité mít na paměti, že žádný tento legislativně-technický celek ani žádná část struktury právního předpisu neodpovídá vždy a beze zbytku právě jedné normě. Paragraf, odstavce i pododstavec může obsahovat více jednotlivých právních norem.

  • Právní úprava

    Legislativní pravidla vlády

    Čl. 25

    (1) Rozsáhlejší právní předpis, s výjimkou novely, lze členit na části. Části lze členit na hlavy, hlavy na díly a díly na oddíly. V případě zvlášť rozsáhlých zákonů lze oddíly členit na pododdíly.

    (…)

    Čl. 26

    (1) Každý právní předpis, s výjimkou ústavního zákona a novely, se člení na paragrafy. Paragraf lze členit na odstavce, odstavce na pododstavce a pododstavce na body. Text paragrafu, který není členěn na odstavce, lze členit na pododstavce a pododstavce na body.

    (…)

    Čl. 27

    (1) Ústavní zákon se člení na články. Článek se označuje zkratkou „Čl.“ a arabským číslem bez tečky, umístěnými nad textem článku uprostřed.

    (…)

    Čl. 28

    (1) Novela se člení na články. Článek se označuje zkratkou „Čl.“ a římským číslem bez tečky, umístěnými nad textem článku uprostřed; čísla se u zkratky „Čl.“ uvádějí v souvislém pořadí.

    (2) Článek novely, v němž je novelizováno více ustanovení právního předpisu, se člení na body.

    (…)

  • Příklad: manželství v občanském zákoníku

    Umístění Hlavy I v systematice zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je, včetně vnitřní struktury, vidět níže. Tyto legislativně-technické celky obsahují normy, které spolu nějakým způsobem souvisí (mají společné téma) – je tedy například vidět, že Díl 5 bude obsahovat právní normy týkající se zániku manželství – konkrétně rozvodu (Oddíl 2), následků zániku manželství (Oddíl 3) a také obsahuje všeobecné ustanovení, které se vztahuje k oběma těmto oddílům (Oddíl 1).

    (…)

    • Část druhá – Rodinné právo (§ 655 – § 975)
      • Hlava I – Manželství (§ 655 – § 770)
        • Díl 1 – Všeobecné ustanovení (§ 655)
        • Díl 2 – Vznik manželství (§ 656 – § 676)
        • Díl 3 – Zdánlivé manželství a neplatnost manželství (§ 677 – § 686)
          • Oddíl 1 – Zdánlivé manželstvé (§ 677 – § 679)
          • Oddíl 2 – Neplatnost manželství (§ 680 – § 686)
        • Díl 4 – Povinnost a práva manželů (§ 687 – § 753)
          • Oddíl 1 – Obecná ustanovení (§ § 687 – § 707)
          • Oddíl 2 – Manželské majetkové právo (§ 708 – § 753)
        • Díl 5 – Zánik manželství (§ 754 – §770)
          • Oddíl 1 – Obecná ustanovení (§ 754)
          • Oddíl 2 – Rozvod manželství (§ 755 – § 758)
          • Oddíl 3 – Následky zániku manželství (§ 755 – § 758)
      • Hlava II – Příbuzenství a švagrovství (§ 771 – § 927)
      • Hlava III – Poručenství a jiné formy péče o dítě (§ 928 – § 975)

    (…)

Chceme-li na právní předpis odkázat, je vhodné nahlédnout do legislativních pravidel vlády ČR. Rozeznáváme tři druhy citací právních předpisů – úplnou, zkrácenou a slovní. Při citaci právního předpisu musí být zohledněno, k jakému znění se odkazujeme. Pokud byl předpis novelizován, vyjadřujeme tento fakt připojením textu “ve znění”, za který doplníme označení novelizujícího dokumentu.

  • Právní úprava

    Legislativní pravidla vlády

    Čl. 61

    (1) Úplná citace právního předpisu obsahuje označení druhu právního předpisu, pořadové číslo, pod kterým byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, rok vydání, zkratku „Sb.“ a uvedení názvu právního předpisu, například „Zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti“. (…)

    Čl. 62

    (1) Zkrácená citace obsahuje označení druhu právního předpisu, pořadové číslo, pod kterým byl vyhlášen ve Sbírce zákonů, rok vydání a zkratku „Sb.“, například „Vyhláška č. 31/1993 Sb.“. Název právního předpisu se při jeho zkrácené citaci neuvádí. (…)

    Čl. 63

    (1) Slovní citace právního předpisu obsahuje název nebo zkrácený název právního předpisu (čl. 30 odst. 1), například „zákon o konkursu a vyrovnání“, „rozpočtová pravidla republiky“.

    (2) Slovní citaci právního předpisu lze použít teprve tehdy, byla-li předtím použita jeho úplná citace. Slovní citaci zákoníků a jiných obecně známých právních předpisů (například občanský zákoník, zákoník práce, trestní zákon, celní sazebník) lze použít i bez jejich předchozí úplné citace.

    (3) Není-li zkrácený název obecně známý, použije se při slovní citaci nejdříve název právního předpisu včetně jeho zkráceného názvu a v dalším textu se použije již jen zkrácený název.

  • Příklad: typy citací

    Úplná citace:

    zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

    Zkrácená citace:

    zákon č. 89/2012 Sb.

    Slovní citace:

    Občanský zákoník

    Citace novelizovaného předpisu ve znění poslední novely – pozor na používání poslední uvedené varianty, která se v průběhu času (tedy po dalších novelách) stává nedostatečně specifickou citací.

    Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 33/2020 Sb.
    Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2020
    Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

    Citace novelizovaného předpisu ve znění jiné než poslední novely:

    Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona č. 111/2018 Sb.
    Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění od 1. 7. 2018

↑ 2 Šín, Z. Tvorba práva: pravidla, metodika, technika. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. S. 27-28.