Existuje řada způsobů omezení konkurence mezi druhy. Někdy druhy se stejnými nároky na potravu a prostor využívají stejné zdroje v jiných sezónách, případně v jiných částech dne. Tento způsob se nazývá temporální (časová) separace (např. sova – jestřáb).

Zajímavou variantou temporální separace jsou pastevní společenstva východoafrických savan. Během vlhké sezóny je dostatek potravy pro všechny přítomné druhy (buvoly, zebry, pakoně i gazely), ale během suché sezóny musí sdílet omezené zdroje málo rozlehlých vlhkých pastvin. Tyto druhy to vyřešily tak, že jeden (počínaje buvoly) vytvoří podmínky pro pastvu dalších druhů v pořadí. Buvoli a zebry spasou a sešlapou vysoké trávy, čímž umožní gazelám a pakoňům dostat se k nižšímu travnímu porostu. Po jeho spasení mohou nastoupit gazely, živící se bylinami rostoucími nejníže při zemi.

Druhým, častějším způsobem, je prostorová separace druhů, což znamená, že každý druh se omezí na určitou část svého původního habitatu, do určitého mikrohabitatu. To tedy jinými slovy znamená, že tento druh není adaptovaný na život v jiném mikrohabitatu, a je pro něj složité tam proniknout, i pokud by to bylo konkurenčně možné. Příkladem mohou být společenstva brodivých ptáků v rozsáhlých močálech Camargue ve Francii, kde se jednotlivé druhy adaptovaly na lovení potravy v různých hloubkách. Plameňáci (Phoenicopterus ruber) získávají potravu hlavně v hlubších vodách, zatímco kachny zůstávají v mělčinách apod.

Zajímavé je, že dokonce i v rámci druhu dochází ke specializaci na různé formy potravy. Takto může dojít až ke vzniku nových, charakteristických ras, což může být prvním krokem na cestě ke vzniku samostatných druhů. Předpokládá se totiž, že právě omezení vzájemné konkurence je jedním z faktorů vzniku nových druhů (speciace).

Obr. 11: Tři druhy tanager (Tangara spp.), které koexistují v jednom lese na ostrově Trinidad. Všechny se živí hmyzem, ale využívají odlišné mikrohabitaty v korunách stromů a tím omezují vzájemnou konkurenci. Tangara kropenatá (Tangara guttata) (a) sbírá hmyz ze spodu listů; tangara tyrkysová (Tangara mexicana) sbírá hmyz na nejtenčích větvičkách a na řapících listů; tangara vavřínová (Tangara gyrola) sbírá hmyz z hlavních větví stromů (Cox & Moore 1999).

<< Předchozí | Nahoru | Následující >>

Zdroje:

BEGON, M., HARPER, J.L. & TOWNSEND, C.R. (1997): Ekologie: jedinci, populace a společenstva. 1. vyd. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc. 949 s. ISBN 8070676957

COX, B.C. & MOORE, P. D. eds. (1999): Biogeography: an ecological and evolutionary approach. 6th edition. Oxford: Blackwell Science. ix, 298 s. ISBN 086542778X

LOMOLINO, M. V., RIEDLE, B. R., & BROWN, J. H. eds. (2006): Biogeography. 3rd edition. Sunderland, Mass.: Sinauer Associates. xiii, 845. ISBN 0-87893-062-0

MACDONALD, G.M. (2003): Biogeography – Space, Time and Life. John Wiley & Sons, Inc. New York. ISBN 0-471-24193-8