Přehled základních pojmů z obecné chemie

Chemické vazby   Uskutečnitelnost reakcí   Roztoky   Kyseliny a báze   Oxidace a redukce

Oxidace a redukce

Oxidačně redukční reakce (redoxní reakce) jsou reakce, při kterých dochází k přenosu elektronů mezi reagujícími látkami. Jsou doprovázeny změnou oxidačního čísla reagujících částic. Kdykoliv se nějaká částice (atom, molekula, ion) oxiduje, odevzdává elektrony a zvyšuje své oxidační číslo. Naopak při redukci částice elektrony přijímá a její oxidační číslo se snižuje.

  • čtěte ZDE: Oxidačni číslo
  • čtěte ZDE: Elektrony

    Jednoduchým příkladem oxidoredukčního děje může být reakce mezi zinkem a měďnatými ionty, která probíhá při ponoření zinku do roztoku síranu měďnatého:

    Zn (s)  +  Cu2+ (aq)  →    Cu (s)  +  Zn2+ (aq)

    V této reakci Zn (redukovaná forma, oxidační číslo 0) elektrony poskytuje, je redukčním činidlem a při reakci se oxiduje. Cu2+ (oxidovaná forma mědi, oxidační číslo +2) elektrony přijímá a redukuje se. Dvojice látek, které se liší oxidačním číslem stejného prvku, v našem případě Cu2+/Cu nebo Zn2+/Zn, se nazývá redoxní pár. Uvedenou redoxní reakci můžeme rozdělit na dva dílčí děje, poloreakce:

    Oxidace a redukce tedy probíhá vždy současně, zatímco jedna látka elektrony odevzdává, druhá je přijímá.

    Změna oxidačního čísla není při oxidoredukčních reakcích často tak zjevná jak v předchozím příkladu, zejména u organických sloučenin. U organických sloučenin poznáme oxidaci podle toho, že probíhá nejčastěji formou dehydrogenace (odstranění dvou atomů vodíku ze sloučeniny) nebo formou oxygenace (navázání kyslíku). Obdobně redukce sloučeniny je spojena s její hydrogenací nebo deoxygenací.

    Typickou oxidoredukční reakcí je spalování methanu nebo uhlíku:

    Uhlík se v těchto reakcích oxiduje a kyslík redukuje.

    K velmi běžným oxidacím v organické chemii a při biochemických pochodech patří např. přeměna alkoholové skupiny na aldehydovou (dehydrogenace), nebo přeměna aldehydové skupiny na karboxylovou (oxygenace). Příkladem dehydrogenace (oxidace) probíhajícím v našem organismu je např. vratná dehydrogenace kyseliny mléčné (laktátu) na kyselinu pyrohroznovou (pyruvát). Jako oxidační činidlo slouží kofaktor NAD+, který se při reakci redukuje na NADH.

    laktát (redukovaná forma)                                                     pyruvát (oxidovaná forma)

     

    Biochemicky významné redoxní systémy

    V průběhu metabolismu se vyskytuje řada reakcí, které mají má charakter oxidoredukčního děje. Jsou katalyzovány enzymy, které se nazývají oxidoreduktasy.

    Principem odbourávání základních živin (lipidy, sacharidy a bílkoviny) je jejich postupná oxidace, která se nejčastěji odehrává formou dehydrogenace. V tomto odbourání lze rozpoznat analogii s pochodem spalování uhlíku nebo methanu (hoření), které, jak ze zkušenosti víme, jsou významným zdrojem energie. Výsledné produkty spalování organických látek a produkty postupné oxidace uhlíkatého skeletu živin v organismech jsou stejné, CO2 a H2O. Rozdíl mezi spalováním a postupnou oxidací živin je však v tom, že užitečná energieG) uvolněná procesem oxidace při biochemických procesech se uvolňuje postupně a je proto maximálně využita.

    Vodíkové atomy nebo elektrony odebírané při oxidaci substrátům jsou navazovány na kofaktory příslušných oxidoreduktas. Typickými kofaktory jsou NAD+ (nikotinamidadenindinukleotid), FAD (flavinadenindinukleotid). Postupnou oxidací je uhlíkatý skelet základních živin za aerobních podmínek převeden na oxid uhličitý a vodu. Vodíkové atomy navázané na kofaktorech (tzv. redukční ekvivalenty) jsou směrovány do dýchacího řetězce lokalizovaného na vnitřní membráně mitochondrií. Při procesu buněčné respirace se zde generuje hlavní podíl buněčné energie a ukládá se ve formě ATP.

    HOME

    Literatura:
    Jiří Dostál, Hana Paulová, Jiří Slanina, Eva Táborská: Biochemie pro posluchače bakalářských oborů (Brno, 2009).

    Copyright © 2011, Biochemický ústav, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita
    Správce stránky: jrslanina(zavináč)med(tečka)muni(tečka)cz
    Stránky vznikly s podporou FOND ROZVOJE VYSOKÝCH ŠKOL, projekt č. 2482/2011