Slovníček pojmů

D–F

dědičnost křížem

typická pro geny úplně vázané na pohlaví, tj. lokalizované na nehomologickém úseku chromozomu X. Při křížení samic homozygotních pro recesivní alelu daného genu se samci nesoucími dominantní alelu se u synů projeví znak matky a u dcer znak otce

delece

ztráta části genetického materiálu na chromozomu. Rozmezí delece může sahat od jediného nukleotidu až po část chromozomu s více geny

deoxyribonukleová kyselina (zkratka DNA)

polymer deoxyribonukleotidů, který se nachází ve všech živých buňkách a některých virech. Je nositelkou dědičné informace předávané z generace na generaci přesnou replikací molekuly DNA; je složena ze dvou komplementárních, avšak neidentických vláken, jež se spirálovitě otáčejí kolem společné imaginární osy. Obě vlákna se při sobě udržují vodíkovými vazbami mezi bázemi protilehlých vláken (párování bází). Genetická informace je dána pořadím bází

dihybrid

jedinec, jehož rodiče se lišili ve dvou alelových párech

DNA

viz deoxyribonukleová kyselina

dominance

vztah alel jednoho genu. Dominantní alela se fenotypově projevuje i v heterozygotním stavu, na rozdíl od alely recesivní

Drosophila melanogaster Meig.

octomilka, patří do dvoukřídlého hmyzu; modelový organismus používaný v genetice od roku 1910 (T. H. Morgan). Má čtyři páry chromozomů, krátkou generační dobu a velké množství potomků

duplikace

zdvojení části chromozomu nebo pouze několika párů bází; vzniká nepravidelným crossing-overem společně s delecí

euchromatin

geneticky aktivní část chromatinu; euchromatinové části na chromozomu se barví méně intenzivně než heterochromatinové, neboť jsou méně kondenzované

euploidie

stav, při němž je diploidní počet chromozomů zvýšen o jednu nebo více chromozomových sad

exon

kódující část genu (na rozdíl od intronu)

fenotyp

vnější projev jednoho nebo více genů na organismu nebo buňce, který je výsledkem spolupůsobení genotypu a prostředí