Čína

Anonym, „Nádoba s obrazem lidské postavy“, 4. tisíciletí př. n. l., jangšaoská kultura, amforovitá nádoba, keramika, výška 42,5 cm, naleziště: Pan-šan, provincie Kan-su, Čínská lidová republika, uloženo: Historické muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Nádoba byla vytvořena z hliněných válečků a poté patrně dotáčena a vyhlazena na hrnčířském kruhu, je tenkostěnná, a proto i přes svou velikost lehká. Na okraji ústí jsou dvě malá ouška, která snad sloužila k zajištění poklice. Takové nádoby byly používány pro uložení popela zemřelého. Hrdlo a plece jsou bohatě malovány (po vypálení) antropomorfními a geometrickými motivy. Podobné motivy v prostředí neolitických zemědělců souvisí s rituály znovuzrození a plodnosti.

Anonym, „Bohyně Nü-wa a první mytický císař Fu-si“, období dynastie Tchang, malba na bavlně, nález z tchangské hrobky, uloženo: Sbírka Aurela Steina.

Mytologičtí hrdinové staré Číny – bohyně Nü-wa, údajná stvořitelka lidstva, a Fu-si, též Pao-si, zakladatel civilizace a první mytický císař Tchaj-chao (2842–2738 př. n. l.) – jsou zde zobrazeni s lidským tělem a hadími ocasy, jak se šťastně proplétají mezi hvězdami. V tomto pojetí a spojení jsou považováni za klasické ochránce manželství (podle tradice byli bratr a sestra, ale to jim nezabránilo v uzavření sňatku). Předměty v rukou obou postav znázorňují prastaré čínské kosmogonické představy: kružítko v rukou bohyně symbolizuje kruhový tvar oblohy, úhelník v rukou císaře symbolizuje čtvercový tvar země.

Anonym, „Šen-nung – Božský rolník“, 1607, ilustrace z obrázkové encyklopedie San-cchaj tchu-chuej (Vyobrazení tří sfér všehomíra).

Imaginární portrét Božského rolníka (Šen-nunga), podle čínské tradice dokonalého vládce, který žil v letech 2737–2697. Oděv tohoto panovníka odráží jeho úzké sepětí s přírodou a se zemědělstvím.

Anonym, „Chuang-ti – Žlutý císař“, 1607, ilustrace z obrázkové encyklopedie San-cchaj tchu-chuej (Vyobrazení tří sfér všehomíra).

Imaginární portrét Žlutého císaře (Chuang-tiho), podle čínské tradice dokonalého vládce, který žil v letech 2696–2598; s jeho osobou je spojováno vykonání mnoha velkých činů pro dobro země a jejích obyvatel, také autorství nejstarší příručky o správném vedení sexuálního a erotického života.

Anonym, „Rituální nádoba typu ťia“, 12.–11. století př. n. l., období dynastie Jin (Šang), bronz s azuritovými a malachitovými vložkami, výška 75,25 cm, průměr 38,10 cm, naleziště: Chou-ťia-čuang u An-jangu, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

Počátkem 2. tisíciletí př. n. l. objevili Číňané metalurgii bronzu. Z tohoto kovu zhotovovali nástroje, zbraně a zejména nádherné reliéfně zdobené rituální nádoby. Tato trojnožka patří k největším a k obzvláště bohatě zdobeným nádobám pozdně šangského (jinského) stylu: ve vysokém reliéfu se prolínají zoomorfní a geometrické motivy. Byla patrně zhotovena pro královskou rodinu a sloužila jako obřadní nádoba na víno, zejména v tehdy rozšířeném kultu předků, jenž legitimoval privilegované postavení aristokratických rodů.

Anonym, „Věštební kost s nápisy“, 12.–11. století př. n. l., období dynastie Jin (Šang), naleziště: oblast An-jangu, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

V polovině 2. tisíciletí př. n. l. (nebo možná o několik století dříve) vynalezli Číňané písmo, jehož užívali k zapisování věšteb i k stručnému zaznamenávání politických událostí na kosti, želví krunýře a stěny bronzových nádob. Na této věštební kosti jsou nápisy rozděleny do tří polí – v levém z nich je uvedeno přibližně toto: „V den ťia-čchen (označení číselné kombinace v šedesátkovém cyklu) se zvedl silný a prudký vítr a došlo k zatmění Měsíce (…) v den i-s’ (…) pět mužů, (v) pátém měsíci (…)“

Anonym, „První svrchovaný císař Čchinů – Čchin Š’ chuang-ti“, 80. léta 20. století, kresba tuší na papíře, 15x7 cm, uloženo: Archiv Jaroslava Maliny.

Hypotetický portrét Prvního svrchovaného císaře Čchinů v slavnostním audienčním rouchu. Císař žil v letech 260–210 př. n. l., proslul jako tvůrce sjednocené Číny (v roce 221 př. n. l.), budovatel Dlouhé zdi a svého rozsáhlého záhrobního sídla u Lin-tchungu poblíž Si-anu v dnešní provincii Šen-si.

Mohyla nad hrobkou Prvního svrchovaného císaře Čchinů, 246–210 př. n. l., v době zahájení archeologického výzkumu v roce 1974: výška 76 m, rozměry obdélníkové základny 345x350 m, naleziště: Si-jang u Lin-tchungu, provincie Šen-si, Čínská lidová republika.

Silueta mohyly v záhrobním sídle Prvního svrchovaného císaře Čchinů splývá s reliéfem okolní malebně zvlněné krajiny a vypadá jako poměrně nepříliš vysoký, travou, keři a stromy zarostlý pahorek v sousedství pečlivě obdělávaných polí. Většina objektů rozsáhlého záhrobního sídla, jež bylo do značné míry replikou císařova sídelního města Sien-jangu (u dnešního Si-anu), byla totiž zapuštěna pod zem; obsahovala velké množství milodarů včetně císařovy armády, tvořené více než šesti tisíci terakotových vojáků a koní v mírně nadživotní velikosti, válečných vozů a výzbroje. Na základě zprávy ze Zápisků historika jsou vyslovovány domněnky, že císaře musely do záhrobí provázet i jeho milostnice: „Druhý císař řekl:,V harému zesnulého císaře jsou ženy, které nedaly svému pánovi mužského potomka. Bylo by vhodné je propustit.‘ A tak bylo všem ženám přikázáno zemřít, a mnoho bylo těch, které byly usmrceny a pohřbeny s císařem“ (S’-ma Čchien, Š’-ťi).

Terakotová armáda Prvního svrchovaného císaře Čchinů, 246–210 př. n. l., výška vojáků 175–198 cm, naleziště: Si-jang u Lin-tchungu, provincie Šen-si, Čínská lidová republika.

Čelo bojové sestavy a zčásti odkryté dlouhé pochodové proudy v objektu 1 při pohledu ze severu k jihu. Plastiky vojáků jsou vysoké v rozmezí 175–198 cm, tedy v životní nebo mírně nadživotní velikosti, plastiky koní jsou také provedeny přibližně v přirozené velikosti (délka asi 200 cm, výška 150–170 cm).

Anonym, „Kchung-fu-c’ (Mistr Kchung, Konfucius)“, doba Čching, hypotetický portrét z rytiny na kamenné stéle v Lese stél (Pej lin) v Si-anu.

Konfucius žil v letech 551–479 př. n. l. a proslul jako tvůrce konfucianismu – etického učení o uspořádání vztahů muže a ženy, rodiny, společnosti a státu, jež vycházelo z modelu patriarchální rodiny a každému člověku přisuzovalo určité postavení v hierarchii rodinných (a společenských) vztahů. Konfucianismus je dochován v Hovorech (Lun-jü). Konfucius je považován čínskou filozofickou tradicí za největšího mudrce všech dob.

Anonym, „Klečící žena“, kolem roku 1200 př. n. l., období dynastie Šang, nefrit, naleziště: hrobka královny Fu Chao, An-jang, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

Soška ženy s pečlivě propracovaným účesem a velkým uzlem v pase byla zhotovena z nefritu, tedy kamene, který je v čínské kultuře odedávna spojován s těmi nejušlechtilejšími vlastnostmi, schopnostmi a tužbami, jež svou magickou mocí může pozitivně ovlivňovat. Byla nalezena v hrobce královny Fu Chao, kterou nechal její manžel, panovník šangské dynastie Wu Ting (vládl asi 1215–1190 př. n. l.), vybudovat s velkorysým rozmachem a vybavit okázalým bohatstvím: více než čtyři sta čtyřiceti bronzovými předměty, pěti sty devadesáti nefritovými řezbami, skoro sedmi tisíci mušlemi kauri a šestnácti lidskými oběťmi. Tato hrobka i jiné archeologické a písemné prameny ukazují, že v raných dobách starověku, zejména v období dynastie Šang a zřejmě i v předchozích protohistorických dobách, – na rozdíl od následujících dob – zaujímaly ženy z aristokratických vrstev význačné postavení v čínské společnosti (možná související i s přetrvávajícími pravěkými kulty plodnosti).

Anonym, Zámožný Mandžu s manželkami, služebnictvem a dětmi, 1890, fotografie, uloženo: Archiv Olgy Lomové.

Dáma uprostřed je zjevně první manželka, kousek opodál vedle ní sedí dvě vedlejší ženy. Obuv žen (boty na vysoké bílé podrážce, nožky nejsou zmrzačeny) a účesy obou mladších žen vyvázané na dlouhé vodorovné hřebeny ukazují, že jsou to Mandžujky. Stojící dívka je pravděpodobně služebná.

Anonym, „Nefritový rubáš, podložka hlavy a devět plomb tělesných orgánů prince Liou Šenga“, kolem roku 113 př. n. l., období dynastie Západních (Dřívějších) Chan, rubáš (2498 obdélníkových destiček nefritu o rozměrech 1,5x1 až 4,5x3,5 cm, spojených zlatým drátkem, celková váha 1,1 kilogramu), délka 188 cm, podložka hlavy (zlacený bronz vykládaný nefritem, jádro z jasanového dřeva), délka 44,1 cm, výška 17,6 cm, šířka 8,1 cm, váha 3,4 kg, devět speciálních plomb z nefritu k ochraně tělesných orgánů: dvojice očních destiček, délka 4,5 cm, šířka 3 cm, dvojice nosních zátek, délka 2,2 cm, dvojice ušních zátek, délka 2,2 cm, vložka do úst, délka 7,2 cm, šířka 3 cm, uzávěr řitního otvoru, délka 4,4 cm, uzávěr genitálií, délka 6,8 cm, průměr 6,8 cm, naleziště: hrob č. 1, Man-čcheng, provincie Che-pej, Čínská lidová republika, uloženo: Muzeum provincie Che-pej, Čínská lidová republika.

V této honosné hrobce byl nefrit použit jako magický symbol nezměrné tvrdosti, nezničitelnosti zdravého rozumu a mravní integrity, ale především zřejmě jako prostředek mající přispět k uchování těla a „nesmrtelnosti“.

Anonym „Nepřekonané rozkoše prostopášnosti I“, dynastie Ming, éra Wan-li (1573–1619), dřevořez, list z erotického alba Feng-liou ťüe-čchang (Nepřekonané rozkoše prostopášnosti), 13,5x13,5 cm, uloženo: Sbírka Šibui, Tokio, Japonsko.

Anonym, „Nepřekonané rozkoše prostopášnosti II“, dynastie Ming, éra Wan-li (1573–1619), dřevořez, list z erotického alba Feng-liou ťüe-čchang (Nepřekonané rozkoše prostopášnosti), 13,5x13,5 cm, uloženo: Sbírka Šibui, Tokio, Japonsko.

Na této a některých dalších ilustracích mají ženy uměle zmenšené nohy.

Anonym, „Lepší než nesmrtelnost“, dynastie Ming (pravděpodobně 60.–70. léta 16. století), barevný dřevořez, list z erotického alba Šeng Pcheng-laj (Lepší než Ostrovy nesmrtelných), 13,5x13,5 cm, uloženo: Sbírka Šibui, Tokio, Japonsko.

Anonym, „Ubíjení letního času I“, pravděpodobně počátek dynastie Čching (po roce 1644), dřevořez tištěný červeně, list z erotického alba Ťiang-nan siao sia (Ubíjení letního času na Jih od Řeky), 13,5x13,5 cm, uloženo: Anonymní sbírka, Šanghaj, Čína.

Anonym, „Ubíjení letního času II“, pravděpodobně počátek dynastie Čching (po roce 1644), dřevořez tištěný červeně, list z erotického alba Ťiang-nan siao sia (Ubíjení letního času na Jih od Řeky), 13,5x13,5 cm, uloženo: Anonymní sbírka, Šanghaj, Čína.

Anonym, „Ubíjení letního času III“, pravděpodobně počátek dynastie Čching (po roce 1644), dřevořez tištěný červeně, list z erotického alba Ťiang-nan siao sia (Ubíjení letního času na Jih od Řeky), 13,5x13,5 cm, uloženo: Anonymní sbírka, Šanghaj, Čína.

Čchiou Jing, „Nevázané city“, kolem roku 1550, obraz z cyklu Jen-čchin i-čching (Nevázané city ložnice), malba na hedvábí, uloženo: původně ve sbírce Palácového muzea v Pekingu, Čínská lidová republika.

Známí a slavní malíři se zobrazování erotických výjevů věnovali jen zřídka; k takovým výjimkám patří například Tchang Jin (1470–1523) a jeho o něco mladší současník Čchiou Jing (činný kolem roku 1550). Jejich kultivované obrazy proto kontrastují se schematickým a rutinně řemeslným neosobitým podáním erotiky v příručkách sexuálního života. Z pozdějších dob náleží k propracovanějším ukázkám erotické malby z období dynastie Čching, během níž však dochází k celkovému úpadku erotického umění.

Anonym, „Šestiruká bohyně Kuan-jin“, 1038, dynastie Sung, skalní reliéf, výška 234 cm, naleziště: Severní hora, Ta-cu, Čínská lidová republika.

Z buddhistických spasitelských postav, které si získaly v Číně oblibu, nebyla žádná tak milována a široce uctívána jako Kuan-jin, bohyně slitování.

Anonym, „Mužský (jang) a ženský (jin) princip“, 13.–11. století př. n. l., období dynastie Šang (Jin), nefrit, naleziště: hrobka č. 5, An-jang, provincie Che-nan, Čínská lidová republika, uloženo: Historické muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Nefritová soška zachycuje dvě nahé lidské postavy, což je v kontextu šangského umění ojedinělý, ne-li jediný případ aktu; na její jedné straně je postava s mužskými genitáliemi, na druhé straně bytost s ženskými pohlavními orgány. Skulptura představuje možná ztvárnění teorií o dvou protikladných a přitom se doplňujících principech – mužském (jang) a ženském (jin) – které určují chod světa.

Anonym, „Oboupohlavní bytost?“, 3. tisíciletí př. n. l., kultura Ma-ťia-jao, reliéf na hrobové keramické nádobě, výška 33,4 cm, naleziště: pohřebiště v Liou-wan, provincie Kan-su, Čínská lidová republika, uloženo: Historické muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Podle některých autorů reliéf zobrazuje bytost s mužskými i ženskými orgány, jiní badatelé se domnívají, že jde pouze o zpodobení ženy.

Anonym, „Sedící žena“, asi 5000–4500 př. n. l., neolit, kámen, výška 34 cm, naleziště: Chou-tchaj-c’, provincie Che-pej, Čínská lidová republika.

Anonym, „Nahá těhotná žena“, asi 4000–3000 př. n. l., kultura Lung-šan, keramika, výška 7,8 cm, naleziště: Tung-šan-cuej, okres Kcha-cuo, provincie Liao-ning, Čínská lidová republika, uloženo: Historické muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Plastika byla součásti souboru asi dvaceti bezhlavých keramických plastik (výška 5–7,8 cm) zobrazujících nahé těhotné ženy, který byl objeven v jednom z rozsáhlých, pečlivě do krajiny zakomponovaných obřadních center, jaká budovali příslušníci vysoce vyspělé lungšanské kultury.

Anonym, „Nahá bohyně s nefritovýma očima“, asi 4000–3000 př. n. l., kultura Lung-šan, keramika a nefrit, nadživotní velikost (tvář 22,5x16,5 cm), naleziště: Niou-che-liang, okres Ťien-pching, provincie Liao-ning, Čínská lidová republika, uloženo: Historické muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Plastika nahé bohyně s očima vyloženýma nefritem byla součástí výzdoby hlavní stavby komplexu obřadního centra. Význam tohoto zřejmě kultovního artefaktu podtrhuje užití nefritu, který je v Číně od prehistorických dob vnímán jako kámen nadaný magickými vlastnostmi.

Anonym, „Nahá žena“, 3. tisíciletí př. n. l., kultura Ma-ťia-jao, antropomorfní keramická nádoba, výška 20 cm, naleziště: Jü-men, provincie Kan-su, Čínská lidová republika.

Anonym, „Nazí tančící muži“, 3. tisíciletí př. n. l., kultura Ma-ťia-jao, malba na keramické míse, výška 14 cm, šířka ústí 29 cm, šířka dna 28 cm, naleziště: Ta-tchung, provincie Čching-chaj, Čínská lidová republika.

Výjev zachycuje tři skupiny pěti nahých mužů se znázorněnými pohlavními údy. Muži se drží za ruce a pravděpodobně tančí. Interpretace scény je nesnadná. Možná představuje kolektivní rituální tanec, při němž byla zřejmě důležitá nahota, protože tvůrce ji neopomněl zdůraznit vyobrazením pohlavních údů; lze uvažovat o jeho spojitosti s pozdějšími kolektivními lidovými slavnostmi známými z písemných pramenů, při nichž se muži a ženy oddávali volné lásce v přírodě. Tyto rituály, nazývané peng, se odehrávaly na jaře a měly zaručit dobrou úrodu na polích a plodnost žen. Zdá se, že s těmito a dalšími jarními slavnostmi je možno spojovat již některé básně z Knihy písní. Podobné slavnosti jsou doloženy ještě z počátku 20. století u národnosti Na-si z provincie Jün-nan. Existuje však rovněž hypotéza, že malba zobrazuje nikoli pohlavní údy, nýbrž meče nebo dýky: v tomto případě by výjev patrně představoval rituální válečné tance.

Anonym, „Šamanistický rituál“, kolem roku 3000 př. n. l., malba na podlaze obydlí, výška postav 34 a 34,5 cm, naleziště: Ta-ti-wan, okres Čchin-an, provincie Kan-su, Čínská lidová republika.

V horní části obrazu jsou dva (původně zřejmě tři) muži v taneční pozici, kteří se pravou rukou drží za pohlavní úd a levou mají pozvednutou k hlavě; v dolní části se nachází obdélníkový obrazec s kresbou uvnitř, jenž snad představuje rakev s dvěma mrtvými lidskými těly nebo obětní jámu se zvířaty. Nahota hrála roli nejen v kultech plodnosti, ale patrně i při jiných typech obřadů, jako v tomto případě, kdy scéna možná představuje šamanistický rituál při pohřbu.

Anonym, „Ženské pohlavní orgány“, konec 4 tisíciletí př. n. l., jangšaoská kultura, malba na keramické nádobě, různá velikost, naleziště: Čchin-wang-saj, provincie Che-nan a další, Čínská lidová republika.

Tyto a podobné motivy, které jsou interpretovány jako symboly ženských pohlavních orgánů, se objevují na keramických nádobách neolitických kultur Jang-šao a Ma-ťia-jao.

Anonym, „Mužské pohlavní orgány“, 4 tisíciletí př. n. l., kultura Lung-šan, keramika, výška 12 cm, naleziště: Jang-šao-cchun, okres Mien-čch’, provincie Che-nan, Čínská lidová republika, uloženo: Museum of Far Eastern Antiquities, Stockholm, Švédsko.

Z neolitických kultur Lung-šan, Ma-ťia-jao, Čchü-ťia-ling a dalších pocházejí keramické předměty interpretované jako zobrazení falů; uvažuje se o nich v souvislosti s kultem mužské plodnosti, popřípadě s kultem předků, a poukazuje se na podobnost falů s pozdějším znakem cu, „předek“ v období dynastie Šang.

Anonym, „Předek – cu“, 13.–11. století př. n. l., období dynastie Šang, z nápisů na věštebných kostech, naleziště: oblast města An-jangu, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

Ilustrace zachycuje nejstarší formu znaku cu („předek“), jak se objevuje v nápisech na věštebních kostech v období dynastie Šang.

Anonym, „Nadměrný falus“, asi 2900–2600 př. n. l., kultura Čchü-ťia-ling, keramika, výška 157 cm, naleziště: Teng-ťia-wan, okres Ťing-čou, provincie Chu-pej, Čínská lidová republika, uloženo: Muzeum oblasti Ťing-čou, Čínská lidová republika.

Tento keramický falus byl jedním ze čtyř kónických předmětů, z nichž každý sestával ze dvou částí a dosahoval výšky kolem půldruhého metru.

Anonym, Tanečnice, 475/453–221 př. n. l., Období Válčících států, nefrit, naleziště: Ťin-cchun u Luo-jangu, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

Plastika tanečnice z drahocenného nefritu je odrazem kultivované erotické kultury na dvorech vysoké aristokracie v Období Válčících států, jejíž rozmařilý život s velkým množstvím konkubín, tanečnic a zpěvaček byl častým předmětem kritiky pruderních konfuciánců.

Anonym, „Erotické scény“, 25–220 n. l., dynastie Východní Chan, reliéfy na cihlách z pálené hlíny, výška 29 cm, šířka 50 cm, naleziště: Sin-nung-siang, okres Sin-tu, provincie S’-čchuan, Čínská lidová republika, uloženo: Úřad pro kulturní památky okresu Sin-tu, provincie S’-čchuan, Čínská lidová republika.

Na dvou cihlách pocházejících z chanské hrobky jsou zachyceny dvě fáze milostného aktu.

Anonym, „Sochy nahého muže a ženy“, 206 př. n. l. až 23 n. l., kámen, výška asi 160 cm, uloženo: Vajrokanův chrám, město Š’-ťia-čuang, provincie Che-pej, Čínská lidová republika.

Dávné rituály plodnosti se udržely ve venkovském prostředí, jak dokazují tyto hrubě tvarované sochy.

Anonym, „Muž a žena v objetí“, konec dynastie Východní Chan (25–220 n. l.), kamenný reliéf, 49x43 cm, naleziště: portál v skalní hrobce č. 550 v Pcheng-šanu, provincie S’-čchuan, Čínská lidová republika, uloženo: Palácové muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

V Pcheng-šanu bylo objeveno 77 chanských hrobek, jedenáct z nich je zdobeno portály s reliéfními výjevy, tento však nemá obdobu ani zde, ani v jiných lokalitách. Na poněkud hrubě opracovaném reliéfu vidíme dvě sedící postavy v objetí, muže s úřednickým kloboukem a nahou ženu, jak se objímají a líbají. Námět reliéfu vyvolal značnou pozornost, ale od roku 1942, kdy byl zveřejněn, až dosud nebyl jednoznačně objasněn.

Ku Kchaj-č’, Rady dvorní vychovatelky, konec 4. století, pozdější kopie z doby Tchang, detail horizontálního svitku, tuš a barvy na hedvábí, 24,9x348,1 cm, uloženo: British Museum, Londýn, Velká Británie.

Výjev zachycuje paní Ťia, jak se odvážně staví do cesty medvědovi, který nečekaně zaútočil na jejího manžela, císaře.

Ku Kchaj-č’, Rady dvorní vychovatelky, konec 4. století, pozdější kopie z doby Tchang, detail horizontálního svitku, tuš a barvy na hedvábí, 24,9x348,1 cm, uloženo: British Museum, Londýn, Velká Británie.

Toaleta dvorní dámy, která má dbát na uměřenost a skromný zevnějšek.

Ku Kchaj- č’, Životopisy žen, konec 4. století, pozdější kopie z doby Sung, detail horizontálního svitku, tuš na hedvábí, slabě kolorováno, 25,8x470,3 cm, uloženo: Palácové muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Svitek je ilustrací k Liou Siangovým Životopisům žen (Lie-nü čuan).

Anonym, Bohyně řeky Luo, 12. nebo 13. století, detail svitku Luo-šen fu-tchu, celkové rozměry 27,1x572,8 cm, barvy na hedvábí, uloženo: Palácové muzeum, Peking, Čínská lidová republika. Kopii tohoto obrazu z 12. či 13. století vlastní Freer Gallery of Art, Washington D. C., USA.

Anonym, „Tanečnice“, před rokem 630, překres reliéfu v kameni, naleziště: hrobka Li Šoua, okres San-jüan, provincie Šen-si, Čínská lidová republika.

V umění a řemeslech profesionálních tvůrců jsou ženy odedávna mnohem častějším námětem. Na reliéfech a freskách zdobících hrobky a chrámy z doby Severních a Jižních dynastií a dynastií Suej i Tchang se nejčastěji objevují postavy hudebnic a tanečnic.

Anonym, „Průvod vznešených dam“, období Jižních dynastií (420–589), reliéfní cihly, 19x38 cm, naleziště: hrobka, okres Teng-sien, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

Zvláštní oblast výtvarného umění raného středověku v Číně představuje výzdoba hrobek – malby a reliéfní cihly na stěnách pohřebních komor, obrazy ryté do kamenných sarkofágů a drobná hrobová plastika. Také zde často nalézáme ženské postavy: hrdinky příběhů o příkladných ženách nebo tanečnice, hudebnice, služebné a společnice vznešených mužů a žen pohřbených v hrobce.

Anonym, Dáma v dvorském oděvu, období dynastie Tchang (618–907), moderní překres rytiny na stěnách vnější rakve, naleziště: hrobka Li Čung-žuna poblíž dnešního Si-anu, provincie Šen-si, Čínská lidová republika.

Anonym, Vznešené dámy přicházejí obětovat do chrámu, období Pěti dynastií (907–960), kopie malby z jeskynních chrámů, naleziště: Jü-lin, provincie Kan-su, Čínská lidová republika.

Anonym, Dvorní dáma na koni, 1. polovina 8. století, dynastie Tchang, hrobová keramická plastika se zbytky polychromie, naleziště: neznámé, uloženo: Art Institute of Chicago, USA.

Anonym, „Císařovna se přichází poklonit Buddhovi“, počátek 6. století, nízký reliéf v kameni, 76x109 cm, naleziště: skalní chrámy Lung-men, Luo-jang, provincie Che-nan, Čínská lidová republika.

Na reliéfech ve skalních chrámech v Lung-menu jsou v procesí věřících, přicházejících obětovat Buddhovi, vyobrazeny také krásné ženy, mezi nimi vyniká císařovna obklopená dvorními dámami.

Anonym, Torzo bódhisattvy, první polovina 8. století, kámen, výška 110 cm, naleziště: někdejší císařský palác Ta-ming-kung, město Si-an, provincie Šen-si; uloženo: Muzeum provincie Šen-si, Čínská lidová republika.

Čang Süan, Zpracování hedvábí (detail), 1. polovina 8. století, dynastie Tchang, detail, kopie připisovaná sungskému císaři Chuej-cungovi, tuš a barvy na hedvábí, 37x147 cm, uloženo: Boston Museum of Fine Arts, Massachusetts, USA.

Scéna zachycuje dvorní dámy při zpracování hedvábných látek. Výroba hedvábí, počínaje krmením bourců a konče tkaním a závěrečnou úpravou látek, byla tradičně ženskou prací, kterou vykonávaly i císařovny.

Anonym, V paláci, před rokem 1140, kopie podle malíře Čou Wen-ťüho (činný 940–975), detail horizontálního svitku, tuš na hedvábí, lehce kolorováno, 26,5x146 cm, uloženo: Metropolitan Museum, New York, USA.

Čou Fang, Dámy s květinami ve vlasech (detail), kolem roku 800, tuš a barvy na hedvábí, 46x180 cm, uloženo: Muzeum provincie Liao-ning, Šen-jang, Čínská lidová republika.

Obraz je připisován malíři Čou Fangovi, jenž byl činný v letech 780–810.

Čou Fang, Jang Kuej-fej vystupuje z lázně, kolem roku 800, akvarel na hedvábí, 155x120 cm, uloženo: Státní muzeum umění národů Východu, Moskva, Rusko.

Podle tradičního podání, zpracovaného i v literatuře (viz ukázku z Po Ťü-iho básně Píseň o věčném žalu – viz s. 793), takto tchangský císař Süan-cung poprvé spatřil Jang Kuej-fej a zahořel k ní vášní, která nakonec přivodila pád jeho říše.

Anonym, Kopulující dvojice, 10. století, tuš na papíře, rozměry neuvedeny, uloženo: Národní knihovna v Paříži (fond Pélliot, P. 2702), Francie.

Ku Chung-čung, Noční slavnost u Chan Si-cchaje (detail), 2. polovina 10. století, pozdější kopie originálu, který se nezachoval, tuš a barvy na hedvábí, výška 28,4 cm, uloženo: Palácové muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Tento obraz od Ku Chung-čunga (činný za dynastie Jižní Tchang, ve 2. polovině 10. století), na rozdíl od předchozích dob, zachycuje nevázanou zábavu vyšších vrstev – prvního ministra Chan Si-cchaje a jeho hostů se zpěvačkami a kurtizánami. Za pozornost stojí, jak postavy méně významné (včetně většiny ženských postav) jsou menší než postavy význačných mužů. Jako u většiny obrazů z tohoto období se pravděpodobně jedná o pozdější víceméně přesnou kopii originálu, který se nezachoval.

Anonym, Procházka v měsíčním světle na nefritové terase, kruhový vějíř, období dynastie Sung, tuš a barvy na hedvábí. Někdejší korpulentní tchangské dámy se trvale proměnily v štíhlounké, téměř rachitické krásky.

Čao Po-ťü (1120–1182), Palác Chanů, 12. století, tuš a barvy na hedvábí, kruhový vějíř o průměru 24,5 cm, uloženo: Palácové muzeum, Tchaj-pej, Čínská republika na Tchaj-wanu.

Průvod vyšňořených dam, seřazených do dvojstupu, prochází kolem paláce do zahrady. Obraz je prolnutý množstvím detailů přepychového prostředí, v němž žily konkubíny chanského císaře.

Anonym (z počátku 12. století), Dvorní dáma Kuo-kuo se sestrami na jarní vyjížďce (detail), kopie obrazu od Čang Süana (1. polovina 8. století), tuš a barvy na hedvábí, 51,8x148 cm, uloženo: Muzeum provincie Liao-ning, Čínská lidová republika.

Malíř chtěl postihnout pohyb a objem postav, pozornost věnuje látkám, účesům. Také jezdec vlevo je žena – bylo zvykem, že služebné v paláci, vykonávající fyzicky náročnější práci, se oblékaly jako muži.

Tchang Jin (1470–1523), Palácové konkubíny krále Meng Čchanga z Šu, 1523, tuš a barvy na hedvábí, 124,7x63,8 cm, uloženo: Šanghajské muzeum, Čínská lidová republika.

Snad nejvíce obdivovaný obraz dvorních dam od tohoto významného malíře. Tchang Jin se inspiroval veršem o konkubínách s květinami a čelenkami ve vlasech z veršů šuského krále Meng Čchanga (vládl 934–965).

Čchiou Jing, Podzim v paláci Chanů, kolem roku 1550, detail horizontálního svitku, tuš a barvy na hedvábí, výška 30,4 cm, uloženo: Palácové muzeum, Tchaj-pej, Tchaj-wan, Čínská republika.

Jün Tching-che, Pivoňka, 18. století, tuš a barvy na hedvábí, ovál 38x29,5 cm, signováno Jün-cchun Jün Tching-che ping š’, tři pečetě, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6032), Praha, Česká republika.

Anonym (snad Čang Čen?), Dvanáct krasavic, zástěna s dvanácti díly, každý 184x98 cm, tuš a barvy na hedvábí, vzniklo mezi lety 1709 až 1723, uloženo: Palácové muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

Obrazy krasavic a kurtizán zaujímaly v čínské figuralistice významné místo od 16. století. Malovali je profesionální mistři působící zejména v městech na řece Jang-c’ (tj. delta Dlouhé řeky), která byla sídly vzdělaných a kultivovaných kurtizán. Z této malířské tradice vychází zástěna s dvanácti krasavicemi, z nichž jedna je reprodukována.

Kaj Čchi, Kráska a motýli, nedatováno (18./19. století), tuš a barvy na hedvábí, 27,7x25,3 cm, autorská pečeť Čchiliang, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 508), Praha, Česká republika.

Ou Žuej, Potrestaná služka, nedatováno (konec 18. století), tuš a barvy na papíře, 32x29,3 cm, signatura Jüe-čchüan ťü-š’ sie, autorská pečeť, nápis: „Paní Čengovou rozhněvala služka. Za trest musí klečet v blátě a odmlouvá: Už dříve jsem zažila váš hněv a také se to takhle řešilo.“; uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 520), Praha, Česká republika.

Anonym, Nefritová panna, 1325, detail nástěnné malby, svatyně San-čching-tien, klášter Jung-le-kung, okres Ťi-sien, provincie Šan-si, Čínská lidová republika. Malby, vysoké 4,3 metry, pokrývají plochu 402 čtverečních metrů na všech stěnách svatyně. Zpodobují 286 hvězdných božstev, která vzdávají hold „praotci nesmrtelných“ (jüan-sien-čang).

Anonym, „Portrét Jing-jing“, 30.–40. léta 17. století, dřevořez, ilustrace k Wang Š’-fuově divadelní hře Příběh ze západních komnat, též Příběh západního křídla kláštera (Si-siang ťi) (13.–14. století, dynastie Jüan), inspirované novelou Jüan Čena Setkání s opravdovou láskou (počátek 9. století, dynastie Tchang) o lásce krásné Jing-jing a mladého Čanga, uloženo: Pekingská knihovna, Peking, Čínská lidová republika.

Anonym, „Setkání Jing-jing a mladého Čanga“, 1498, dřevořez, ilustrace k Wang Š’-fuově divadelní hře Příběh ze západních komnat, též Příběh západního křídla kláštera (Si-siang ťi) (13.–14. století, dynastie Jüan), inspirované novelou Jüan Čena Setkání s opravdovou láskou (počátek 9. století, dynastie Tchang) o lásce krásné Jing-jing a mladého Čanga, vydání z roku 1498, uloženo: Pekingská knihovna, Peking, Čínská lidová republika.

Čchen Chung-šou, „Zamilovaná Jing-jing čte dopis“, 1639, dřevořez, detail ilustrace k Wang Š’-fuově divadelní hře Příběh ze západních komnat, též Příběh západního křídla kláštera (Si-siang ťi) (13.–14. století, dynastie Jüan), inspirované novelou Jüan Čena Setkání s opravdovou láskou (počátek 9. století, dynastie Tchang) o lásce krásné Jing-jing a mladého Čanga, uloženo: Pekingská knihovna, Peking, Čínská lidová republika.

Čchen Chung-šou, „Jing-jing píše dopis“, 30.–40. léta 17. století, dřevořez, ilustrace k Wang Š’-fuově divadelní hře Příběh ze západních komnat, též Příběh západního křídla kláštera (Si-siang ťi) (13.–14. století, dynastie Jüan), inspirované novelou Jüan Čena Setkání s opravdovou láskou (počátek 9. století, dynastie Tchang) o lásce krásné Jing-jing a mladého Čanga, uloženo: Pekingská knihovna, Peking, Čínská lidová republika.

Anonym, „Ilustrace k,pornografickému‘ románu Ťin Pching Mej“, kolem roku 1618, faksimile nejstaršího známého vydání románu Lan-ling Siao-siao-šenga Ťin Pching Mej cch´-chua z doby kolem roku 1618 v reedici z roku 1982 (Hong-kong: Tchaj-pching šu-ťü, 1982). Viz ukázku (s. 822).

Anonym, Namlouvání, list z Erotického alba (soubor deseti listů, každý o rozměrech 30,5x23,4 cm, konec 17. nebo počátek 18. století, tuš a barvy na papíře), nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Rybář a venkovanka (Přepadení), list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování na čajovém stolku, list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování před obrazem s mandarínskými kachničkami, list z Erotického alba, Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování na banánových listech, list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování na lůžku typu „tcha“, list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování na rohoži, list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování na loďce, list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Koupel, list z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Milování na lůžku typu „čchuang“, závěrečný list (s dvěma pečetěmi) z Erotického alba, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6183), Praha, Česká republika.

Anonym, Píšťala a páv, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Portréty kurtizán, 19. století, barva na papíře, 23,5x19,5 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 5498), Praha, Česká republika.

Anonym, Vyšívání, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Portréty kurtizán, 19. století, barva na papíře, 23,5x19,5 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 5499), Praha, Česká republika.

Anonym, Milostný dopis, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Portréty kurtizán, 19. století, barva na papíře, 23,5x19,5 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 5500), Praha, Česká republika.

Anonym, Alkohol a ovoce, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Portréty kurtizán, 19. století, barva na papíře, 19,5x18,5 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 5501), Praha, Česká republika.

Anonym, Domino, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na témaPortréty kurtizán, 19. století, barva na papíře, 23,5x19,5 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 5502), Praha, Česká republika.

Anonym, Hráčka na trojstrunku san-sien, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Hudebnice, 19. století, barva na papíře, 28,5x23,5 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 5485), Praha, Česká republika.

Anonym, Hráčka na činely, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Hudebnice, 19. století, barva na papíře, 25,3x17,8 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 2250), Praha, Česká republika.

Anonym, Hráčka na loutnu pchi-pcha, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Hudebnice, 19. století, barva na papíře, 25,3x17,8 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 2250), Praha, Česká republika.

Anonym, List z tzv. Opiového alba, ze souboru tzv. kantonských exportních obrázků na téma Hudebnice, 19. století, barva na papíře, 25,3x17,8 cm, nesignováno, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 6252/10), Praha, Česká republika.

Anonym, Evropanka, konec 19. století, tuš, barvy a zlato na skle, 51,5x46,5 cm, nesignováno, původně sbírka Emila Filly, uloženo: Národní galerie v Praze (inv. č. Vm 1899), Praha, Česká republika.

Sü Pej-chung, Pošetilý stařec stěhuje horu, 1940, tuš a barvy na papíře, 144x427 cm, uloženo: Sü Pej-chungův památník, Peking, Čínská lidová republika.

V době ohrožení vlasti Sü Pej-chung zobrazoval na rozměrných plátnech západním, realistickým způsobem příběhy z čínského starověku. Veřejnost šokoval zobrazením mužských aktů.

Sü Pej-chung, Bohyně hor, 1943, tuš a barvy na papíře, 111x63 cm, uloženo: Sü Pej-chungovo muzeum, Peking, Čínská lidová republika.

V moderní době padají všechna tradiční tabu. V první polovině 20. století se erotika a láska stává jedním z dominantních témat literatury i výtvarného umění. Do vysokých malířských žánrů proniká námět dříve zde nemyslitelný – ženský akt. Například Sü Pej-chung (1895–1953) v obraze na námět ze starověkých Čchuských písní maluje překvapivě robustní ženu, jež nemá nic společného s křehkými kráskami tradiční Číny.

Lin Feng-mien, Akt, nedatováno (kolem roku 1980), tuš a barvy na papíře, 49,5x52 cm, uloženo: Reyesova sbírka, Ashmolean Museum, Oxford, Velká Británie.

Lin Feng-mien byl během pobytu v Paříži ve 20. letech 20. století silně ovlivněn novými evropskými směry. Nahé tělo na tomto obraze připomíná obrazy Henriho Matisse, rysy její tváře jsou čínské.

Anonym, Krasavice ze sádry, 1918, ilustrace v novinách Ta š’-ťie, 19. 2. 1918, uloženo: Šanghajská městská knihovna, Čínská lidová republika.

V karikatuře, reklamě a dalších kresbách určených širokému publiku se nahé tělo objevuje sporadicky. Na této ukázce je příznačné, že nahá postava zobrazuje Evropanku a „neinkriminuje“ Číňanku.

Jüan Jün-šeng, Píseň života, 1979, detail z nástěnné malby akrylovými barvami, 350x1800 cm, Mezinárodní letiště v Pekingu, Čínská lidová republika.

Političtí pracovníci považovali akty Jüan Jün-šenga (narozen 1937) za „obscénní“ a dali je zakrýt dřevěnou deskou.

Chan Č’-jing, ateliér, Reklamní plakát na cigarety, třicátá léta 20. století, barevná litografie, 49,5x75cm, Šanghaj. Sbírka Lucie Olivové.

Anonym, Státní svátek v lidové komuně, 70. léta 20. století, propagační plakát, Čínská lidová epublika, uloženo: Knihovna Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy v Praze, Česká republika.

Ústřední postavou plakátu malovaného ve stylu lidových novoročních obrázků je žena v národním kroji s puškou v ruce.

Anonym, Jsem mořský pták, 1973, propagační plakát, Čínská lidová republika, uloženo: Knihovna Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy v Praze, Česká republika.

Ťin Mej-šeng, Výsledky práce, 50. léta 20. století, novoroční tisk, Šanghaj, Čínská lidová republika, uloženo: Knihovna Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy v Praze, Česká republika.

Autorem předlohy je malíř narozený v roce 1902.

Ťin Mej-šeng, Rudý dívčí oddíl, 50. léta 20. století, novoroční tisk, Šanghaj, Čínská lidová republika, uloženo: Knihovna Ústavu Dálného východu Univerzity Karlovy v Praze, Česká republika.

Anonym, Strano, ach, strano, milovaná strano, 1991, plakát k 70. výročí založení Komunistické strany Číny, uloženo: Sbírka Olgy Lomové.

Propaganda v Čínské lidové republice dokládá, že sex-appeal je stále žádoucnějším artiklem ve stranických kruzích modernizující se země, která buduje „socialismus s čínskými specifickými rysy“.

Li Šan, Rouge B (detail), 1991, akryl na plátně, 140x340 cm.

Od konce 70. let 20. století se ideologický tlak v Číně poněkud uvolňuje a přestává tak důsledně zasahovat do každodenního života lidí: žena, láska i sex znovu nalézají místo ve výtvarném umění.

Sung Jung-chung, Pravdivé fantazie, 1992, olej na plátně, 81x100 cm.

Malíř Sung Jung-chung se narodil v roce 1966 v provincii Che-pej.

Čchen I-fej, Noční slavnost, 1991, olej na plátně, 137x208 cm, uloženo: soukromá sbírka, Hongkong.

Nádherně oděné zádumčivé krasavice v životní velikosti, zahalené tajemnou tmou – typické dílo tohoto komerčně mimořádně úspěšného malíře, který maluje podle fotografických předloh. Historizující oděv a neproniknutelná tma odvádějí diváka od současné skutečnosti. Název tohoto obrazu, jakož i námět – skupina pěti flétnistek – se inspiruje scénou ze slavného Ku Chung-čungova svitku z 10. století (obr. 54).

Anonym, „Příběh Bílého hada: Pozvání do loďky – Zapůjčení deštníku – Sü Süan dává pít Bílému hadu víno – Rozezlená Černuška chce zabít Sü Süana, ale Bílý had jí v tom zabrání“ (v pořadí zprava doleva), konec 19. století, dřevořez, lidové novoroční obrázky, 31x53 cm, uloženo: Ermitáž, Petrohrad, Rusko.

V nejvíce explicitní podobě se milostné náměty v lidovém umění objevují na novoročních obrázcích, které zachycují výjevy z lidových historických příběhů a zejména z divadelních her. Příkladem může být Příběh o Bílém hadu.

Anonym, „Strom s dvojitou radostí – šuang-si“, papírová vystřihovánka pro výzdobu okna, 20x30 cm, okres Tchao-jüan, provincie Chu-nan.

Zašifrovaná poselství lásky vyšívaly dívky na váčky a šerpy, které darovaly svým snoubencům, a zejména je vystřihovaly z papíru a bohatě jimi zdobily dům během svatby. Mezi nejvýznamnější svatební motivy patří takzvaná „dvojitá radost“ (šuang-si), tj. dva znaky čínského písma s významem „radost“ spojené dohromady.

Anonym, „Mandarínské kachničky – symbol manželského štěstí“, konec 20. století, papírová vystřihovánka, severní oblasti Čínské lidové republiky, uloženo: Sbírka Olgy Lomové.

Téma lásky, nezbytně spjaté s plozením dětí, je v lidové kultuře přítomno především v zašifrované podobě. Zejména na papírových vystřihovánkách, jimiž vesničané zdobí svá obydlí, a na výšivkách, nalézáme v hojné míře rostlinné a zvířecí motivy, jež tradičně symbolizují lásku, intimní styk a plodnost.

Anonym, „Narození dítěte v roce draka“, 2000, novoroční obrázek pro rok 2000, Čínská lidová republika, uloženo: Sbírka Olgy Lomové.

Obrázku dominuje baculaté nemluvně – kýžený plod manželské lásky. Moderní novoroční obrázky i nadále užívají tradiční sexuální symboliku. Párek strak, párek mandarínských kachniček, dvojice lotosů i pivoňky implikují tělesnou lásku mezi manželi.

Che Sin-jen, „Trest za smilstvo a prostopášný život: Pátá síň buddhistického pekla“, bez data, detail vertikálního svitku, lidová malba na papíře, Sin-ču, Taiwan, Čínská republika.

Svitky s obrazy pekla se vyvěšují v chrámech při pohřebních rituálech a vzpomínkových obřadech za zemřelé.

Lidový malíř Che Sin-jen se narodil v roce 1899 a proslul jako autor obrázků pro rituální potřebu. Malíři jako Che Sin-jen obvykle zůstávají v anonymitě – Che Sin-jenovo jméno známe pouze díky americkému sběrateli.

Anonym, „Si Š’ pere v potoce hedvábí“, dynastie Ming, éra Wan-li (1573–1619), dřevořez, knižní ilustrace.

Výjev zachycuje legendární krásku Si Š’ v okamžiku, kdy ji objevil Fan Li, ministr krále Kou-ťiena.

Nejstarší písemně zaznamenané příběhy lásky v Číně jsou známy z historických kronik. Zpravidla v nich vystupuje krásná žena jako předmět touhy bohatých a mocných, zároveň však i jako strůjkyně jejich zkázy.

Anonym, „Milostnice tchangského císaře Süan-cunga Jang Kuej-fej tančí“, dynastie Ming, éra Wan-li (1573–1619), dřevořez.

V čínském středověku se příkladem zhoubné vášně stala láska tchangského císaře Süan-cunga k půvabné konkubíně Jang Kuej-fej.

Anonym, „Dvě mladé dámy na zahradní terase“, dynastie Čching, éra Kchang-si (1662–1722), malba (famille verte) na ploché míse, průměr 52,4 cm, uloženo: Staatliche Kunstsammlungen, Porzellansammlung, Drážďany, Německo.

Malba byla inspirována jednou ze scén Wang Š’-fuovy divadelní hry Příběh ze západních komnat.

Anonym, Wang Čao-ťün odjíždí k barbarům, 1616–1617, dřevořez, ilustrace dramatu Podzim v paláci Chanů (Jüan-čchü süan) od Ma Č’-jüana (přibližně 1250–1334).

Námětem obrazu je známý příběh krásné konkubíny Wang Čao-ťün, která chřadla zapomenuta v císařském paláci a nakonec byla provdána do severních barbarských krajů. Malíř zachytil Wang Čao-ťün s jejím tradiřním atributem – loutnou pchi-pcha – v náručí, jak hledí do vln řeky Amuru, do nichž se podle Ma Č’-jüanova podání – ze stesku po císaři a po domově – nakonec vrhne a spáchá sebevraždu.

Anonym, Básník Tu Mu usnul v úřadě a zdá se mu o krásné dívce, kolem roku 1616, ilustrace dramatu z doby mongolské na námět ze života básníka dynastie Tchang.

Básníci dynastie Tchang, „zlatého věku“ čínské poezie, začínají rozvíjet milostné téma také v nové podobě – jako výraz (nezávazné) lásky mezi básníkem a kurtizánou. V tomto směru vynikl například básník Tu Mu (803–852), který mládí strávil v bouřlivých zábavách v jihočínském městě Jang-čou, proslulém zábavními čtvrtěmi. I v jeho poezii však dominuje téma loučení.

Anonym, „Krásná maluje svůj vlastní portrét“, dynastie Ming, éra Wan-li (1573–1619), dřevořez, ilustrace k dramatu Tchang Sien-cua (1550–1617) Besídka mezi pivoňkami (Mu-tan tching, 1598).

Drama je romantickým milostným příběhem mladičké slečny Tuové, které se říká Krásná.

Anonym, „Scéna ze Snu v červeném domě“, kolem roku 1791, dřevořez, ilustrace k vydání románu Cchao Süe-čchina (1715–1764) Sen v červeném domě (Chung-lou meng, polovina 18. století) z roku 1791.

Do tohoto velkolepého románu se promítá trend, který lásku zduchovňuje a přiznává jí stále významnější úlohu v lidském životě.

Kaj Čchi, „Pao-jü, hlavní hrdina románu Sen v červeném domě“, 1828, dřevořez z obrazové knihy Postavy z románu Sen v červeném domě, vydání z roku 1879.

Kaj Čchi, „Taj-jü, hlavní hrdinka románu Sen v červeném domě“, 1828, dřevořez z obrazové knihy Postavy z románu Sen v červeném domě, vydání z roku 1879.

Anonym, „Scéna z románu Sen v červeném domě“, kolem roku 1791, dřevořez, ilustrace k vydání románu Cchao Süe-čchina (1715–1764) Sen v červeném domě (Chung-lou meng, polovina 18. století) z roku 1791.