HV_803 Dějiny hudby: baroko

Filozofická fakulta
podzim 2026
Rozsah
2/2/0. 6 kr. Ukončení: zk.
Vyučováno kontaktně
Vyučující
prof. PhDr. Jana Perutková, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Lukáš Pavlica (cvičící)
doc. Mgr. Vladimír Maňas, Ph.D. (pomocník)
Garance
prof. PhDr. Jana Perutková, Ph.D.
Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Kontaktní osoba: Ing. Alena Albíniová
Dodavatelské pracoviště: Ústav hudební vědy – Filozofická fakulta
Rozvrh
Út 10:00–11:40 N42, St 10:00–11:40 N42, kromě Po 16. 11. až Pá 20. 11.
Předpoklady
HV_01a Úvod do hudební vědy && HV_02a Proseminář I. && HV_02b Proseminář II. && HV_04 Hudební nauka && HV_08 Intonace && HV_09 Sluchová analýza && HV_801a Dějiny hudby: do nástupu novověku A && HV_802a Dějiny hudby: renesance a rané baroko A
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je nabízen i studentům mimo mateřské obory.
Mateřské obory/plány
předmět má 7 mateřských oborů, zobrazit
Anotace

Předmět nabízí komplexní vhled do vývoje evropské hudební kultury v období baroka s výrazným akcentem na specifika českých zemí a středoevropského prostoru. Tematicky pokrývá zrod a proměny barokního hudebního jazyka, principy afektové teorie a hudební rétoriky, vývoj instrumentáře i formování stěžejních žánrů instrumentální, operní a duchovní hudby 17. a 18. století. Výklad se systematicky opírá o studium dobových hudebních a teoretických pramenů, poslech reprezentativních ukázek a analýzu vybraných kompozic. Cílem kurzu je vést studenty k hlubokému porozumění estetickým, společenským a duchovním souvislostem, v nichž se barokní hudba utvářela a historicky fungovala.

Výstupy z učení

Student bude po absolvování kurzu schopen:


  • Definovat a charakterizovat hlavní vývojové etapy, kompoziční principy a stěžejní žánry evropské barokní hudby (opera, oratorium, sepolkro, sólový koncert, sonáta, mše ad.).


  • Vysvětlit a v praxi aplikovat dobové estetické koncepty, zejména afektovou teorii a principy hudební rétoriky (včetně schopnosti identifikovat konkrétní hudebně-rétorické figury v notovém zápisu).


  • Samostatně analyzovat vybrané zvukové nahrávky a partitury, určit jejich pravděpodobnou provenienci, žánr, formální výstavbu a instrumentální i vokální obsazení.


  • Kriticky zhodnotit specifika hudebního života ve střední Evropě a v českých zemích 17. a 18. století (šlechtické a církevní mecenášství, zámecký operní provoz, import italského repertoáru, klášterní hudební kultura).


  • Orientovat se v klíčových hudebně-teoretických traktátech a historických pramenech doby baroka (Fux, Mattheson, Janovka ad.) a vyvodit z nich závěry pro tehdejší kompoziční praxi.


  • Interpretovat barokní hudební díla v širších společenských, náboženských a politických souvislostech tehdejší doby (např. reprezentační role hudby u císařského dvora, jezuitské školské divadlo, paraliturgické formy).

Klíčová témata

Jednotlivé bloky zahrnují následující témata v rozsahu jedné a více jednotlivých lekcí: 


Úvod do hudebního baroka


Přednáška představuje vznik barokního hudebního stylu kolem roku 1600 v širších kulturních, estetických a duchovních souvislostech. Zaměřuje se na přechod od renesanční polyfonie k novému hudebnímu jazyku raného baroka, zejména na monodii, důraz na srozumitelnost textu, význam lidského hlasu, afektovou estetiku a vznik bassa continua. Pozornost je věnována reformním snahám florentského prostředí, sbírce Le nuove musiche Giulia Cacciniho, Monteverdiho koncepci seconda pratica a formování nových žánrů, jako jsou monodie, madrigal a raná opera. Na příkladech tvorby Claudia Monteverdiho a Lodovica Viadany jsou demonstrovány základní principy raně barokní kompoziční praxe. Součástí přednášky jsou poslechové ukázky ilustrující proměny hudebního jazyka na přelomu 16. a 17. století.


Barokní instrumentář


Tento tematický blok seznamuje s proměnami hudebního instrumentáře v období 17. a první poloviny 18. století a s jejich významem pro utváření barokního hudebního stylu. Pozornost je věnována novému pojetí instrumentace od Monteverdiho, fenoménu stylus phantasticus, rozvoji houslové rodiny, principu bassa continua a úloze klávesových, smyčcových, dechových a drnkacích nástrojů v sólové, komorní i orchestrální hudbě. Na dílech Claudia Monteverdiho, Heinricha Ignaze Franze Bibera, Dietricha Buxtehudeho, Johanna Sebastiana Bacha ad. jsou představeny zvukové možnosti a dobové funkce jednotlivých nástrojů i proměny instrumentace v různých evropských hudebních tradicích. Výklad doplňují poslechové ukázky ilustrující specifika barokní instrumentace a interpretační praxe.


Instrumentální hudba 17. a první poloviny 18. století


Výklad sleduje vývoj hlavních žánrů barokní instrumentální hudby od raného 17. století po vrcholné baroko. Pozornost je věnována sonátě (sonata da chiesa, sonata da camera), suitě, variačním formám (ciaccona, passacaglia, folia), klávesové tvorbě (toccata, preludium, fuga) a koncertu (concerto grosso, sólový koncert), včetně proměn jejich formální stavby a stylových funkcí. Na dílech autorů, jako jsou A. Corelli, H. I. F. Biber, D. Buxtehude, J. C. F. Fischer, J. S. Bach a A. Vivaldi, jsou představeny základní kompoziční principy barokní instrumentální hudby, význam jednotlivých evropských hudebních center i vzájemné vlivy italské, francouzské a německé tradice. Přednášku doprovázejí poslechové ukázky zaměřené na sluchové rozpoznání charakteristických žánrů, forem a stylových znaků.


Hudební jazyk baroka


Přednášky se zaměřují na základní principy hudebního jazyka 17. a první poloviny 18. století a na způsoby, jimiž barokní skladatelé utvářeli hudební význam. Výklad postihuje afektovou teorii, vztah hudby a rétoriky, charakter tónin, hudebně-rétorické figury a symbolické významy hudebních struktur. Pozornost je věnována dobovým představám o působení hudby na posluchače, kompozičním prostředkům sloužícím k vyjádření emocí a principům, jimiž hudba zprostředkovávala obsah textu i mimohudební významy. Na vybraných skladbách Claudia Monteverdiho, Heinricha Schütze, Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Henryho Purcella, Johanna Sebastiana Bacha ad. poznají studenti praktické fungování afektů, figur a symboliky v kompoziční praxi. Osvojí si základní analytické postupy umožňující interpretovat barokní hudbu v kontextu dobového estetického a myšlenkového světa.


Francouzská ouvertura a francouzská opera v období baroka


Téma představuje vznik a vývoj francouzské hudebně-dramatické tradice v 17. a první polovině 18. století. Pozornost je věnována formování francouzské ouvertury, jejím stylovým znakům a proměnám v operní i instrumentální tvorbě, stejně jako vzniku specifického modelu francouzské opery vyrůstajícího z tradice ballet de cour. Na tvorbě Jeana-Baptisty Lullyho, Marca-Antoina Charpentiera a Andrého Campry jsou definovány hlavní operní žánry francouzského baroka, zejména tragédie lyrique, comédie-ballet a opéra-ballet, jejich formální uspořádání, vztah k francouzskému jazyku, význam deklamace, sboru, orchestru a baletu i jejich odlišnosti od soudobé italské opery. Součástí výkladu jsou také otázky mezinárodní recepce francouzského stylu, jeho vlivu na evropskou hudbu a poslechové ukázky zaměřené na charakteristické rysy francouzské operní a orchestrální tvorby.


Italská opera první poloviny 18. století


Tento blok je věnován vývoji italské opery od pozdní benátské tradice ke klasické podobě opery seria. Pozornost je zaměřena na reformní úsilí Apostola Zena a Pietra Metastasia, proměny operního libreta, ustálení dramatických a hudebních konvencí opery seria a postavení tohoto žánru v evropské hudební kultuře 18. století. Výklad objasňuje funkci recitativu a árie, princip árie da capo, typické náměty a postavy, strukturu operního děje i význam žánrů opera seria a intermezzo. Na vybraných dílech Alessandra Scarlattiho, Georga Friedricha Händela, Leonarda Vinciho, Johanna Adolfa Hasseho a dalších skladatelů se studenti seznámí se základními estetickými principy italské opery, s fungováním operního provozu a s hlavními typy árií a recitativů. Součástí přednášek jsou poslechové ukázky zaměřené na rozpoznání charakteristických znaků opery seria a jejího dobového vlivu.


Opera v českých zemích v období baroka


Přednáška mapuje vývoj operního života v českých zemích od prvních doložených představení v první polovině 17. století až po nástup národně orientovaných tendencí v druhé polovině 18. století. Pozornost je věnována šlechtickému mecenášství, veřejnému opernímu provozu v Praze i významným moravským centrům, zejména Kroměříži, Holešovu a Jaroměřicím nad Rokytnou. Na příkladech osobností, jako byli Franz Anton Sporck, Wolfgang Hannibal Schrattenbach, Franz Anton Rottal a Johann Adam z Questenbergu, jsou představeny podoby operního provozu, šíření italského repertoáru, uvádění opery seria, intermezz a školských hudebně-dramatických produkcí i zapojení českých zemí do mezinárodních kulturních sítí. Výklad otevírá i problematiku českého jazyka a počátků českojazyčné opery. Přednášky jsou doplněny poslechovými ukázkami a pramennými doklady dokumentujícími specifické postavení českých zemí v kontextu středoevropské operní kultury 17. a 18. století.


Duchovní hudba v období baroka


Přednášky představují mimořádný rozvoj duchovní hudby v období baroka, která vedle bohoslužebných účelů plnila i nezastupitelnou roli reprezentační, pedagogickou a sloužila k prohlubování osobní i společné zbožnosti.


Pozornost je věnována základnímu vymezení hudby liturgické (mešní ordinarium a proprium, figurální mše, Requiem, denní oficium včetně chvalozpěvu Magnificat, hymnu Te Deum, mariánských antifon či specifických „temných hodinek“) a paraliturgické (oratorium, sepolkro, duchovní koncert a píseň).


Na příkladech děl významných evropských tvůrců, jako byli Giacomo Carissimi, Antonio Caldara, Antonio Vivaldi, Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, skladatelé francouzské hudby (M.-A. Charpentier, F. Couperin) či představitelé německé protestantské tradice (H. Schütz, J. H. Schein, S. Scheidt), jsou demonstrovány klíčové znaky nového slohu, stylová dualita (stile antico a stile moderno), uplatnění koncertantního principu i hudebně-rétorických figur a afektové teorie.


Výklad přibližuje také dobová specifika středoevropského prostoru, fenomén sepolker, tradici jezuitského školského divadla, hudební praxi v dobových klášterech i domácí tvorbu spjatou s českými zeměmi, jíž reprezentují především J. D. Zelenka, B. M. Černohorský a tři velká „M“ (A. V. Michna, A. Mazák, G. Melcelius).

Přístupy, postupy a metody používané ve výuce

Výuka předmětu je koncipována jako interaktivní a kombinuje následující metody:


  • Teoretický výklad s diskusí: Frontální přednášky zasazující probíranou látku do širšího historického a estetického rámce, prokládané průběžnými dotazy na studenty pro udržení pozornosti a ověření pochopení.


  • Řízená poslechová analýza: Těžištěm výuky je systematický poslech reprezentativních zvukových nahrávek spojený s praktickým nácvikem rozpoznávání forem, žánrů, instrumentace a aplikovaných hudebně-rétorických figur.


  • Práce s historickými prameny a partiturami: Společná analýza vybraných notových ukázek, čtení a interpretace dobových textů (hudební traktáty, předmluvy), studium titulních listů, libret a ikonografických materiálů.


  • E-learning (asynchronní výuka): Využití univerzitního systému ELF pro samostatnou přípravu studentů, zpřístupnění studijních opor, zvukových archivů a k průběžnému ověřování znalostí pomocí interaktivních kvízů a poslechových testů.

Způsob ověření výstupů z učení a požadavky na ukončení

Požadavky ke zkoušce


Zkouška v podobě testu ověřuje porozumění hudbě baroka v evropském i českém kontextu, schopnost orientace v základní terminologii, hudebněhistorických souvislostech a práci s hudebními ukázkami. Důraz je kladen na pochopení stylových principů a jejich aplikaci při analýze konkrétních skladeb.


Podmínky připuštění a hodnocení:


  • Podmínka připuštění: Před zkouškou je bezpodmínečně nutné mít v řádném termínu splněný povinný kurz v systému ELF. Tento kurz obsahuje (kromě rozšiřujících studijních materiálů) povinné poslechové testy a kvízy, které studentům výrazně usnadní přípravu na samotnou zkoušku. Nesplnění tohoto termínu znamená  snížení výsledné známky o jeden stupeň, bez splněného kurzu není možné se ke zkoušce  dostavit.


  • Hodnocená kritéria: Během zkoušky je vyžadována přesná terminologie (správné názvy forem, žánrů, instrumentace, hudební symboliky včetně hudebně-rétorických figur a teoretických konceptů). Dále se hodnotí orientace v historickém a zeměpisném kontextu (znalost národních škol, působiště známých skladatelů atd.).


Tematické okruhy ke zkoušce: Student by měl zvládnout zejména:


1. Hudební jazyk baroka


  • Základní charakteristiky barokního stylu.


  • Monodie, basso continuo, seconda pratica.


  • Afektová teorie a hudební rétorika.


  • Stylové vrstvy barokní hudby (stile antico, stile moderno apod.).


  • Barokní hudební symbolika.


2. Barokní instrumentář


  • Základní skupiny nástrojů a jejich funkce.


  • Proměny orchestru v období baroka.


  • Princip bassa continua.


  • Charakteristické nástroje a jejich význam.


3. Instrumentální hudba


  • Sonáta, concerto grosso, sólový koncert, suita.


  • Významní představitelé jednotlivých žánrů.


  • Proměny instrumentální hudby v průběhu baroka.


4. Opera a hudebně-dramatické formy


  • Vznik opery.


  • Italská, francouzská a anglická operní tradice.


  • Opera seria, intermezzo, tragédie lyrique a další hudebně-dramatické formy.


  • Opera v českých zemích.


5. Duchovní hudba


  • Liturgická a paraliturgická hudba.


  • Mše, requiem, Te Deum, Magnificat.


  • Oratorium, sepolkro, pašije.


  • Duchovní píseň a žalmová tvorba.


  • Významné osobnosti evropské a české duchovní hudby.


6. Hudební kultura českých zemí


  • Významná šlechtická, městská a klášterní centra.


  • Působení domácích i zahraničních skladatelů.


  • Specifika hudebního života v českých zemích 17. a 18. století.


7. Práce s hudební ukázkou Student by měl být schopen na základě poslechu či notového zápisu:


  • určit základní žánr a stylovou oblast skladby,


  • rozpoznat charakteristické kompoziční prostředky,


  • identifikovat přibližné období, případně autora či okruh autorů,


  • zařadit skladbu do širšího historického a kulturního kontextu.


  • Požadavky k testu v rozpracovanější podobě jsou vloženy do ELFového kurzu.

Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každoročně.
Nachází se v prerekvizitách jiných předmětů
  • Statistika zápisu (nejnovější)
  • Permalink: https://is.muni.cz/predmet/phil/podzim2026/HV_803