PSA_SZZ Státní závěrečná zkouška magisterská

Filozofická fakulta
podzim 2012
Rozsah
0/0/0. 0 kr. Ukončení: SZk.
Vyučující
doc. PhDr. Iva Burešová, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Martin Jelínek, Ph.D. (přednášející)
Mgr. Helena Klimusová, Ph.D. (přednášející)
PhDr. Zuzana Slováčková, Ph.D. (přednášející)
prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc. (přednášející)
prof. PhDr. Tomáš Urbánek, Ph.D. (přednášející)
doc. PhDr. Lubomír Vašina, CSc. (přednášející)
PhDr. Dalibor Vobořil, Ph.D. (přednášející)
Garance
PhDr. Zdenka Stránská, Ph.D.
Psychologický ústav - Filozofická fakulta
Dodavatelské pracoviště: Psychologický ústav - Filozofická fakulta
Předpoklady
PSA_0SZ Souborná zkouška || PSA_SZ PSA_SZ
Podmínkou přístupu k SZZ je odevzdání magisterské diplomové práce, odevzdání případové studie a získání příslušného počtu kreditů - tj. během 2. cyklu student musí získat min. celkem 120 kreditů (z toho 110 kreditů A a 10 kreditů B).
Omezení zápisu do předmětu
Předmět je určen pouze studentům mateřských oborů.
Mateřské obory
Cíle předmětu
Státní závěrečná zkouška magisterská sestává z obhajoby magisterské diplomové práce a z ústní části. Ústní část státní závěrečné zkoušky magisterské student vykonáná z předmětů:
obecné psychologické obory (obecná psychologie, psychologie osobnosti a sociální psychologie) a metodologie psychologie
psychodiagnostika
poradenská psychologie (alternativně)
klinická psychologie (alternativně)
psychologie organizace a řízení (alternativně)
Součástí ústní části SZZ magisterské je i rozprava nad případovou studií.
Studenti prokážou svou schopnost posoudit a zhodnotit teoretické přístupy v daném oboru. Jsou schopni porovnávat různé vědecké přístupy. Mají hlubokou znalost oboru, včetně odborných a speciálních dovedností týkajících se daného oboru.
Osnova
  • Obecné psychologické vědy a metodologie
  • A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace A 1. Adaptace jako psychologický pojem: senzorická, emocionální, kognitivní, sociální adaptace
  • A 2. Mozek a lidská psychika: empirická data, klasifikace pojetí. Různá pojetí tzv. psychofyzického (resp. psychofyziologického) problému. Vědomí, nevědomí, prožívání, chování, činnost, jednání.
  • A 3. Různá pojetí kognitivní psychologie v USA a v Evropě: východiska zkoumání, interdisciplinární spolupráce. Umělá inteligence.
  • A 4. Psychofyzika: zaměření, nejdůležitější výsledky. Weberův a Fechnerův zákon: význam v historii psychologie, pokus o kritické zhodnocení. Osobní časová rovnice. Zkoumání reakčního času.
  • A 5. Rozlišení čití a vnímání. Gestalt: tvarové faktory. Interpretace tzv. zrakových klamů. Synestézie. Negativní paobrazy. Purkyňův fenomen. Pojetí cyklu vnímání: schéma, aplikace. Specifika auditivního vnímání.
  • A 6. Interindividuální rozdíly ve vnímání. Interfunkční zkoumání vnímání. Stroopův fenomen. Percepční obrana. Pozornost: charakteristika, metody zkoumání, starší a moderní teorie pozornosti Selektivní pozornost v optickém a auditivním vnímání.
  • A 7. Představy: statická a dynamická struktura, poznávací funkce. Eidetická představivost. Práce brněnské školy o aktuální genezi představy.
  • A 8. Pojem reprezentace a mentální reprezentace. Formy mentální reprezentace.
  • A 9. Myšlení: tvoření pojmů, vztah řeči a myšlení. Pojem-soud-úsudek.
  • A 10. Hierarchická struktura pojmů. Model struktury intelektu. Intuice. Produktivní a reproduktivní myšlení. Typy problémů a jejich řešení. Novější teorie myšlení. Předpoklady svobody myšlení.
  • B 1. Paměť a její úloha v procesu poznávání; popište vztahy mezi paměťovým procesem a ostatními poznávacími procesy. Vztah paměti a učení. Interakce osobnostních charakteristik v paměťových procesech.
  • B 2. Neuropsychologické základy paměti a učení. Podmínky a podstata ultrakrátkodobého a krátkodobého zapamatování. Podmínky a podstata dlouhodobého zapamatování. Neuropsychologické aspekty procesu zapomínání.
  • B 3. Fáze paměťového procesu.
  • B 4. Uveďte kriteria členění paměti a stručně je charakterizujte.
  • B 5. Objasněte podstatu epizodické a sémantické paměti .
  • B 6. V kontextu sémantické paměti vysvětlete jevy kategorizace, inference, reprezentace.
  • B 7. Jaké jsou příčiny zapomínání? Zaměřte se zejména na teorii rozpadu paměťové stopy, teorii interference a teorii tzv. úmyslného zapomínání.
  • B 8. Modely paměti.
  • B 9. Obecné zákonitosti učení. Teorie učení. Úloha učení v regulačních a autoregulačních procesech. Učení jako součást a předpoklad aktivního tvořivého života.
  • B 10. Hlavní druhy učení na subhumánní rovině a na humánní rovině. Pokus o srovnání.
  • C 1. Představivost a fantazie: jejich úloha v kognitivních procesech.
  • C 2. Tvořivost a kreativita: pojetí, interdisciplinární zkoumání.
  • C 3. Princip divergentního myšlení. Argumenty laterálního myšlení
  • C 4. Metody měření tvořivosti.
  • C 5. Strategie rozhodování. Situace, kdy jde použít algoritmizovatelného rozhodování a rozhodování za neurčitosti.
  • C 6. Klasický přístup k rozhodování.
  • C 7. Nové přístupy k rozhodování.
  • C 8. Pravděpodobnostní funkcionalismus: základní východiska, odlišnost od klasického pojetí psychologie.
  • C 9. Teorie sociálního usuzování: podstata a oblast užití.
  • C 10. Adaptační funkce psychiky
  • D 1. Charakteristika prožívání. Klasifikace emocí a citů.
  • D 2. Metody zkoumání emocí a citů, psychofyziologické indikátory emocí, přístrojové metody.
  • D 3. Klasické a moderní teorie emocí: pokus o srovnání. Autoregulační funkce emocí a citů.
  • D 4. Motivace: základní pojmy, principy, definice. Pět teorií motivace podle vlastního výběru.
  • D 5. Klasifikace motivů v různých psychologických systémech.
  • D 6. Výkonová motivace. Zkoumání aspirační úrovně. Efekt Zeigarnikové. Metody měření výkonové motivace. Flow - fenomén.
  • D 7. Prožívání a řešení frustračních situací. Intrapsychický konflikt. Charakteristika, příklady, modely.
  • D 8. Interakce emocí a poznávacích procesů.
  • D 9. Charakteristika volních procesů. Vlastnosti vůle.
  • D 10. Vztah volních a poznávacích procesů. Činitel "úsilí" v atribuční teorii.
  • E 1 Fyzická a psychická realitaPojem integrace, důležité integrační pojmy, interakční paradigma v psychologii.
  • E 2 Paradigmata hlavních psychologických systémů: asocianismus, psychofyzika, strukturalismus, funkcionalismus, psychoanalýza, analytická psychologie, logoteorie, ženevská škola, behaviorismus, celostní psychologie, humanistická psychologie. Paradigma nomotetického a idiografického pojetí. Ekologické paradigma v psychologii.
  • E3 Významní reprezentanti jednotlivých psychologických směrů a jejich myšlenky. Masarykovy psychologické názory.
  • E4 Tradice brněnské psychologické školy.
  • E5 Integrativní funkce světového názoru.
  • E6 Základní faktory utváření osobnosti a psychického vývoje. Životní dráha člověka jako psychologický problém.
  • E7 Kognitivní obrat v psychologii: zdroje, autoři, důsledky. Mentální reprezentace.
  • E8 Polarita vědomí-nevědomí, chování-prožívání.
  • E9 Psychofyzický (psychofyziologický) problém, klasická a moderní pojetí
  • E10 Adaptace jako psychologická kategorie.
  • E11 Integrativní pojetí funkce vědomí.Fyzická a psychická realita.
  • E 12 Chování a jednání. Vytah prostředí, jeho pszchické reprezentace a aktivity.
  • Poslední úprava doc. M. Tyrlík 28.5.2007
  • Metodologie
  • 1. Problematika vědeckého poznání. Cesty poznání. Common sense jako východisko poznání. Věda jako předmětné, systematické, kritické, kontrolovatelné, reprodukovatelné poznání. Teorie a empirie. Zkušenost a poznání. Vymezení vědy předmětem zkoumání, metodou, jazykem, sumou dat a faktů, teorií a modelů a lidí kolem vědy. Klasifikační, explikační, predikční, verifikační a rozhodovací funkce vědeckého poznání.
  • 2. Kauzalita a finalita. Nepravá kauzalita - kondicionalita, koincidence jevů. Uzavřený a otevřený systém. Lidský jedinec jako dynamický systém a možnosti kauzální interpretace vztahů mezi psychickými jevy.
  • 3. Co je metodologie. Pojmy metoda, metodika, technika. Základní metody v psychologii - pozorování rozhovor, experiment, analýza produktů. Exterospekce a introspekce. Objektivní a subjektivní ve vědeckém poznání. Pozitivistické fenomenologické propozici v metodologii. Hermeneutika. Povaha dat a faktů. Nomothetické a idiografické paradigma v psychologii.
  • 4. Logika vědeckého poznání. Indukce, dedukce a abdukce. Dvouhodnotová a vícehodnotová logika. Výroky o množinách. Množinové operace. Třídění. Relace. Jazyk vědy. Termín a pojem. Utváření pojmů. Konstrukt. Sémantika. Definice a jejich typy.
  • 5. Předmět a objekt výzkumu. Psychické jevy. Předmět výzkumu v blízkých vědách - sociologii, antropologii, politologii, lingvistice atd.
  • 6. Problém. Poznané a nepoznané. Problém jako znalost o neznámém. Problém jako otázka. Úloha otázky ve vědě. Otázky typu "zda", "který", "proč".
  • 7. Teorie jako řešení vědeckého problému. Struktura vědeckých teorii. Axiom a teorém. Axiomatická, hypotetická a empirická vrstva teorií. Ověřování teorií. Hypotézy.
  • 8. Kvantifikace a měření v psychologii. Typy škál. Operacionální definování. Proměnné a invarianty. Typy proměnných ve výzkumu. Výzkumné a intervenující proměnné. Kontrola proměnných ve výzkumu. Validita měření a reliabilita. Typy validity. Zjišťování a zvyšování reliability.
  • 9. Kvalitativní přístup ve výzkumu. Kvalita a kvantita. Deskriptivní, klasifikační a explikační funkce kvalitativního přístupu. Etnografická metoda v psychologii
  • 10. Výzkumný soubor. Základní a výběrový soubor. Sestavování výběrového souboru. Náhodný a systematický výběr. Výzkumné projekty se dvěma a více skupinami. Velikost výběrového souboru.
  • 11. Interní a externí validita výzkumu. Ekologická validita. Zajištění validity.
  • 12. Typy výzkumů z hlediska výzkumné strategie. Výzkumy experimentálního a korelativního typy. Prospektivní a retrospektivní výzkumy. Experiment, kvazi-experiment a ex-post facto výzkum. Vývojové výzkumné projekty. Průřezový a longitudinální výzkum. Zrychlený longitudinální výzkum.
  • 13. Projektování výzkumu. Ideový a technický plán. Zpráva o výzkumu.
  • 14. Pozorování jako základní výzkumná metoda. Strukturovanost pozorování. Selekce a třídění pozorovaných jevů. Posuzovací škály. Techniky pozorování. Zúčastněné pozorování.
  • 15. Rozhovor a dotazník. Struktura rozhovoru. Typy rozhovoru - individuální, skupinový, focus group. Výzkumný, diagnostický, terapeutický, motivační fce. Rozhovoru. Dialog. Technika přípravy a vedení rozhovoru. Téma - otázky. Otevřené a uzavřené otázky. Analýza záznamu interview. Typy dotazníků. Validita a reliabilita. Psychometrický paradox. Výzkumné a diagnostické užití dotazníků.
  • 16. Experimentální metoda. Rozdíl v požadavcích na experiment v psychologii vs. Přírodní vědy. Funkce experimentu v rozvoji vědění. Výzkumy experimentálního typu - kvazi- experiment, pre-post test. Laboratorní a terénní experiment. Přirozený e. Plány exp. výzkumu.
  • 17. Analýza produktů činnosti. Formální a obsahová analýza. Kritéria třídění a kategorie. Požadavky na sestavení systémů kategorií.
  • 18. Výzkum kognitivního a emočního obsahu. Psycho-sémantické metody. Vztah jazyka a myšlení. Vztah jazyka a zkušenosti. Funkce jazyka v poznání. Zkoumání pojmu a významu. Konotativní a denotativní složka významu. Sémantický diferenciál. Analýza asociačních struktur mysli. Projektivní metody.
  • 19. Zpracování výsledků - Kvalitativní a statistická analýza. Deskriptivní a induktivní statistika. Parametrická a neparametrická statistika.
  • Poslední úprava doc. M. Tyrlík 28.5.2007
  • Psychodiagnostika

  • Teorie psychodiagnostiky - okruhy:
  • 1. Měření v psychologii, metodologické problémy
  • 2. Psychometrický a klinický přístup
  • 3. Charakteristiky psychometrických metod, standardy
  • 4. Konstrukce psychodiagnostických metod
  • 5. Metody a postupy analýzy položek
  • 6. Osobní chyby - objektivita a standardizace
  • 7. Náhodné chyby - reliabilita a její typy
  • 8. Konstantní chyby - typy validity
  • 9. Chyby interpretace - normalizace, normativní, ipsativní a interaktivní skóry
  • 10. Nové postupy v psychometrice - teorie odpovídání na položku
  • Literatura:
  • American Educational Research Association, American Psychological Association, National Council on Measurement in Education (2001): Standardy pro pedagogické a psychologické testování. Testcentrum, Praha.
  • Břicháček, V. (1978): Úvod do psychologického škálování. Psychodiagnostické a didaktické testy, n. p., Bratislava.
  • Gould, S. J. (1998): Jak neměřit člověka. Pravda a předsudky v dějinách hodnocení lidské inteligence. Nakladatelství Lidové noviny, Praha.
  • Hunt, M. (2000): Dějiny psychologie. Portál, Praha.
  • Urbánek, T.: Základy psychometriky. FF MU, Brno 2002.
  • Psychodiagnostika dospělých - okruhy:
  • 1. Klinické metody (pozorování, rozhovor, anamnéza) a psychofyziologické metody.
  • 2. Výkonové metody - principy, přehled. Testy jednotlivých psychických funkcí (paměti, pozornosti, kreativity aj.).
  • 3. Testy parciálních a kombinovaných schopností (např. testy technických, uměleckých, verbálních, matematických schopností). Testy vědomostí.
  • 4. Testy inteligence (jednodimenzionální, komplexní).
  • 5. Testy organicity.
  • 6. Metody diagnostikování osobnosti (princip, přehled).
  • 7. Dotazníkové metody - unidimenzionální dotazníky.
  • 8. Multidimenzionální dotazníky.
  • 9. Projektivní metody. Princip, přehled. Projektivní metody výběru.
  • 10. Verbální projektivní metody.
  • 11. Grafické projektivní metody.
  • 12. Objektivní testy osobnosti.
  • 13. Objektivní a subjektivní posuzovací stupnice.
  • 14. Nové trendy v psychodiagnostice a směry jejího vývoje.
  • Literatura:
  • Svoboda, M. (1999). Psychologická diagnostika dospělých. Portál: Praha.
  • Kondáš, O. a kol. (1992). Psychodiagnostika dospelých. OSVETA: Martin.
  • Říčan, P., Ženatý, J. (1988). K teorii a praxi projektivních technik. Psychodiagnostické a didaktické testy: Bratislava.
  • Stančák, A. (1996). Klinická psychodiagnostika dospelých.. Psychoprof: Nové Zámky.
  • Svoboda, M. (1992). Metody psychologické diagnostiky dospělých. CAPA: Praha.
  • Šípek, J. (1996). Projekce a projektivní metody v psychodiagnostice. Propsy: Praha.
  • Psychodiagnostika dětí a dospívajících - okruhy:
  • 1. zvláštnosti dětské psychodiagnostiky
  • 2. klinické metody /pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza spontánních produktů/
  • 3. vývojové škály /zvláštnosti dg. dětí útlého věku, přehled, interpretace výsledků, současné trendy/
  • 4. inteligenční testy a soubory / komplexní, jednodimenzionální/
  • 5. testy speciálních schopností, znalostí a dovedností - přehled, principy
  • 6. testy jednotlivých psychických funkcí /percepční testy, pozornost, paměť aj./
  • 7. hodnocení motoriky, laterality a řeči
  • 8. dg. školních schopností a dovedností, sociálních dovedností a obecné informovanosti
  • 9. neuropsychologické soubory a metody
  • 10. projektivní metody - princip, přehled, projektivní metody dle výběru
  • 11. kresebné techniky /jako odhad úrovně rozumových schopností, senzomotorických dovedností, kreativity/
  • 12. dotazníky /jednodimenzionální, vícedimenzionální, pro rodiče a vychovatele/
  • 13. objektivní testy osobnosti
  • 14. posuzovací škály
  • Literatura:
  • Koluchová, J., Morávek, S.: Psychologická diagnostika dětí a mládeže. Učební text UP Olomouc 1991.
  • Říčan,P., Krejčířová,M. a kol.: Dětská klinická psychologie. Grada, Praha 1995.
  • Říčan, P., Vágnerová,M. a kol.: Dětská klinická psychologie. Avicenum, Praha 1991.
  • Stančák, A.: Klinická psychodiagnostika. Psychoprof, Nové Zámky 1996.
  • Svoboda,M.(ed.), Krejčířová, D., Vágnerová, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Portál, Praha 2001.
  • Švancara, J. a kol.: Diagnostika psychického vývoje. Avicenum, Praha 1980.
  • Poslední úprava: 01/05/2007; prof. PhDr. Mojmír Svoboda, CSc.

  • Poradenská psychologie
  • ČÁST I 1.Poradenská psychologie (dále pps) jako odborná profesní činnost: aktuální trendy, pregraduální a postgraduální vzdělávání (výcviky), stavovské společnosti, periodika.
  • 2.Vztah pps. k jiným disciplínám (jmenovitě k psychoterapii)
  • 3.Cíle, strategie a přístupy (koncepty) v pps; integrovaný přístup.
  • 4.Poradenský proces a jeho průběh (včetně očekávání klientů, přehled nabízených problémů).
  • 5.Účinné proměnné; osobnost poradce-terapeuta.
  • 6.Systémově-interakční přístup, vznik rodinné terapie, základní koncepty a pojmy.
  • 7.Rizika, omezení a možné negativní účinky poradenských intervencí.
  • 8.Psychodiagnostika v pps (diagnostické kategorie jako východiska specifických odborných intervencí, vztah diagnostiky a psychokorektivního procesu).
  • 9.Vývojové poruchy řeči. Vývoj v řeči v normě a patologii. Poruchy výslovnosti, artikulace a rytmu řeči. Poruchy gramatické stavby věty. Poruchy sociálního užití řeči. Elektivní mutismus. Vývojová dysfázie.
  • 10.Mentální retardace. Definice, diagnostika, epidemiologie, etiologie a patogeneze, klinické obrazy jednotlivých stupňů m.r., průběh a prognóza, diferenciální diagnóza. Psychologická péče o dítě mentálně retardované a jeho rodinu. Zásady práce s rodiči, jejichž dítě nesplňuje původní očekávání.
  • 11.Pervazivní vývojové poruchy. Dětský autismus. Rettův syndrom. Aspergerův syndrom a schizoidní porucha v dětství.
  • 12.Poruchy aktivity a pozornosti. HA (hyperaktivita, hyperaktivní dítě), impulzivita, syndrom LDE (lehká dětská encefalopatie), LMD (lehká mozková dysfunkce), Hyperkinetická porucha , Porucha aktivity a pozornosti , Hyperkinetická porucha chování, ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) ADD (Attention Deficit Disorder).
  • 13.Čtenářský výkon v normě a patologii. Dyslexie. Definice, diagnostika, epidemiologie, etiologie. Typy dyslexie. prognóza, diferenciální diagnóza. Kompenzační možnosti. Postupy speciálně pedagogické nápravy. Psychologická péče o dyslektiky, jejich rodiče a učitele. Organizace péče o dyslektiky. Dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie, dyspinxie, dysmúzie.
  • 14.Emoční poruchy v dětství a v dospívání. Zejm.: Nadměrná úzkostná porucha. Fobická úzkostná porucha. Školní fobie. Separační úzkost. Sociální úzkostná porucha.
  • 15.Děti ohrožené prostředím. Psychologická péče o děti ohrožené prostředím. Následky psychické deprivace a subdeprivace. Syndrom týraného dítěte. Prevence.
  • 16.Posuzování způsobilosti k zahájení školní docházky.Školsky významné nedostatky ve struktuře schopností.
  • 17. Laterální preference jako problém poradenský. Současný stav zkoumání funkční asymetrie. Typ laterality a školní výkon. Speciálně-pedagogické a psychologické postupy a doporučení u "problémových" dětí. Leváctví.
  • 18.Psychologické poradenství při výběru a volbě povolání.
  • ČÁST II: Změny a vývojové trendy rodiny a manželství (dále RaM); porovnání s předchozími generacemi. Komponenty a procesy v RaM (struktura, dynamika, intimita-autonomie, hodnotové orientace, komunikace). Pojetí rodiny a jejích funkcí, porovnání dysfunkčních a fungujících RaM. Poruchová a neporuchová komunikace v RaM. Vývojový pohled na RaM: tranzitorní-netranzitorní krize, etapy; charakteristiky jednotlivých etap - rizika, krize. (Od etapy přechodu k vážné známosti, snoubenectví, sňatek, rodina s malými dětmi ...). Etapizace poradensko-terapeutické intervence (včetně problematiky poradenského kontraktu). Některé strategie a taktiky intervencí (uvést do vztahu k jednotlivých přístupům a konceptům). Rozvodové poradenství, terapie, mediace (vč. pojmu "rozvodový potenciál").
  • Poslední úprava Mgr. Iva Burešová, PhD. 5.6.2007
  • Psychologie práce, organizace a řízení
  • 1. vznik, vývoj a předmět psychologie práce, organizace a řízení;
  • 2. psychologie pracovního prostředí, pracovní zátěž;
  • 3. vznik a vývoj organizací, definice organizace v psychologii;
  • 4. mechanistický přístup k organizaci (např. Weber, Taylor);
  • 5. škola lidských vztahů (Mayo, Hawthornský efekt);
  • 6. humanistické přístupy k organizaci (např. Maslow, McGregor);
  • 7. moderní názory na organizaci (např. Ouchi)
  • 8. postmoderní názory na organizaci (např. Morgan, Clegg);
  • 9. organizační struktura, organizační schéma;
  • 10. organizační cíle;
  • 11. psychologie nezaměstnanosti;
  • 12. organizační kultura;
  • 13. manažerské funkce, úrovně managementu, manažerské role, personální management a řízení lidských zdrojů;
  • 14. personální plánování, analýza pracovní pozice;
  • 15. nábor a výběr pracovníků (klasické výběrové řízení);
  • 16. assessment a development centre;
  • 17. adaptace pracovníků;
  • 18. intelektuální kapitál, řízení rozvoje a vzdělávání pracovníků;
  • 19. hodnocení a odměňování pracovníků;
  • 20. řízení výkonu, pracovní motivace a uspokojení z práce;
  • 21. týmová práce, vedení týmů;
  • 22. osobnost vedoucího pracovníka, styly vedení;
  • 23. konflikty na pracovišti, řízení konfliktů
  • Předpokladem úspěšného složení zkoušky je schopnost propojovat vědomosti z jednotlivých tematických bloků, vnímat vzájemné souvislosti přesahující i do jiných oblastí psychologie a aplikovat získané poznatky na praktické příklady.
  • Základní literatura (další zdoje viz syllaby předmětů PSA_026 a PSA_050:
  • Bělohlávek, František. Organizační chování : jak se každý den chovají spolupracovníci, nadřízení, podřízení, obchodní partneři či zákazníci. 1. vyd. Olomouc : Rubico, 1996. 343 s. ISBN 80-85839-09-1.
  • Armstrong, Michael. Řízení lidských zdrojů [Armstrong, 2002]. Praha : Grada, 2002. 856 s. ISBN 80-247-0469-2.
  • Schein, Edgar H. Psychologie organizace. 1. vyd. Praha : Orbis, 1969. 161 s.
  • Štikar, Jiří. Psychologie ve světě práce. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2003. 461 s. ISBN 80-246-0448-5.
  • Hroník, František. Poznejte své zaměstnance :vše o Assessment Centre. 2. vyd. Brno : ERA, 2005. xii, 370 s. ISBN 8073660202.
  • Hroník, František. Jak se nespálit při výběru zaměstnanců : podrobný průvodce výběrovým řízením. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 1999. 311 s. ISBN 80-7226-161-4.
  • Koubek, Josef. Personální řízení 2. Vyd. 2. V Praze : Oeconomica, 2006. 136 s. ISBN 8024510227.
  • Poslední úpravy PhDr. Zuzana Slováčková, Ph.D. 11.5.2009
  • Klinická psychologie
  • (Okruhy)

    1) Filozofické, teoretické a praktické základy klinické psychologie.
  • 2) Definice, předmět a historie klinické psychologie.
  • 3) Člověk ve zdraví a nemoci.
  • 4) Obrany já a obranné mechanismy.
  • 5) Poruchy osobnosti.
  • 6) Lidská emocionalita a klinická psychologie.
  • 7) Introspekce.
  • 8) Metodologické problémy v klinické psychologii.
  • 9) Biologická terapie.
  • 10) Základy psychofarmakologie.
  • 11) Aktuální drogové závislosti.
  • 12) Psychologie v lékařství.
  • 13) Psychologie zdraví.
  • 14) Úzkostné poruchy.
  • 15) Strach a fobie.
  • 16) Deprese.
  • 17) Syndrom vyhoření, workoholismus, chronický únavový syndrom.
  • 18) Poruchy příjmu potravy.
  • 19) Sexuální poruchy.
  • 20) Psychosomatické poruchy.
  • Literatura:
  • Baštecká a kol. (2003): Klinická psychologie v praxi.Portál, Praha.
  • Baštecký a kol.(1993): Psychosomatická medicína.Grada,Praha.
  • Garfielld,S.L. (1980):Clinical psychology and psychotherapy.J.W.and Sons, N.Y.
  • Heretík a kol. (2007): Klinická psychológia.Psychoprof,Nové Zámky.
  • Praško a kol. (2003):Poruchy osobnosti.Portál,Praha.
  • Říčan,P.,Krejčířová,D.(1997): Dětská klinická psychologie.Grada,Praha.
  • Smolík,P.(2002): Duševní a behaviorální poruchy.Maxdorf,Praha.
  • Vašina,L.(2008): Základy psychopatologie a klinické psychologie.IMS-Bonny Press,Brno.
  • Vymětal,J.(2003): Lékařská psychologie.Portál, Praha.
  • Poslední úprava: doc.L.Vašina (8.1.2009)
  • Psychopatologie a psychiatrie
  • Okruhy
  • 1. Úvod do psychiatrie a její postavení v rámci medicínských věd. Klasifikace duševních poruch.
  • 2. Poruchy vnímání.
  • 3. Poruchy pozornosti, paměti a intelektu.
  • 4. Poruchy emotivity.
  • 5. Poruchy myšlení a řeči.
  • 6. Poruchy jednání (včetně poruch pudu sebezáchovy, pohlavního).
  • 7. Poruchy vědomí a osobnosti.
  • 8. Afektivní poruchy. Etiopatogenéza, klinický obraz a léčba.
  • 9. Poruchy schizofrenního okruhu. Etiopatogenéza, klinický obraz a léčba.
  • 10. Poruchy příjmu potravy.
  • 11. Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek.
  • 12. Gerontopsychiatrie.
  • 13. Organické poruchy.
  • 14. Poruchy osobnosti.
  • 15. Pedopsychiatrie. Hyperkinetický syndrom.
  • 16. Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy.
  • 17. Psychologické vyšetření u jednotlivých diagnostických okruhů.
  • 18. Právní postavení duševně nemocných. Etické problémy psychiatrie.
  • Literatura
  • Svoboda,M. /ed./, Češková, E., Kučerová, H. ( 2006): Psychopatologie a psychiatrie pro psychology. Praha, Portál. ISBN 80-7367-154-9. 320 stran.
  • Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J. (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.
  • Raboch, J., Zvolský, P. et al. (2001). Psychiatrie. Praha, Galén.
  • Dörner, K., Plog, U. (1999). Bláznit je lidské. Praha: Grada.
  • Hanzlíček, L. (1977 – 1984). Psychiatrická encyklopedie. Část jmenná a část věcná. Praha: Zprávy VÚPs č. 28.
  • Dušek, K., Chromý, K., Janík, K., Kalvach, Z. (1975). První pomoc v psychiatrii. Praha: Avicenum.
  • Smolík, Petr. Duševní a behaviorální poruchy : průvodce klasifikací, nástin nozologie, diagnostika [Smolík, 2002]. 2. revid. vyd. Praha : Maxdorf, 2002,. 506 s., [8. ISBN 80-85912-18-.
  • Psychoterapie
  • Okruhy
  • 1. Historický přehled. Etické otázky.
  • 2. Hlubinná psychoterapie (klasická psychoanalýza).
  • 3. Adleriánská a jungiánská psychoterapie.
  • 4. Směry vycházející z hlubinné psychoterapie, dynamická psychoterapie.
  • 5. Antropologická psychoterapie (existencanalýza, daseinanalýza). Humanistická psychoterapie. Rogersovská psychoterapie.
  • 6. Transakční analýza. Strategická (komunikativní) psychoterapie.
  • 7. Behaviorální psychoterapie.
  • 8. Hypnosugestivní psychoterapie.
  • 9. Racionální, empatická a náhledová psychoterapie.
  • 10. Relaxační a imaginativní metody.
  • 11. Metody behaviorální psychoterapie.
  • 12. Abreaktivní metody.
  • 13. Skupinová psychoterapie, skupinová dynamika, vedení skupiny. Metody skupinové psychoterapie. Psychodrama, psychogymnastika.
  • 14. Arteterapie, muzikoterapie, biblioterapie, choreoterapie.
  • 15. Terapeutická komunita.
  • 16. Rodinná terapie.
  • 17. Psychoterapie v jednotlivých oblastech medicíny.
  • 18. Výzkum v psychoterapii.
  • Literatura
  • Kratochvíl, S. (2005). Základy psychoterapie. 5. vyd,. Praha:Portál.
  • Vymětal, Jan (2003). Úvod do psychoterapie. 2., aktualiz. vyd. Praha : Grada Publishing. 262 s. Psyché. ISBN 80-247-0253-3.
  • Vymětal, J. (2007). Speciální psychoterapie. 2. vyd., Praha: Grada.
  • Vymětal, J.a kol. (2004). Obecná psychoterapie.2.vyd. Praha: Grada
  • Satir, Virginia (1994). Kniha o rodině. Praha : Práh. ISBN 80-901325-0-2.
  • Zeig, J. K. (2006). Umění psychoterapie. Praha: Portál.
  • Kratochvíl, Stanislav (1995). Skupinová psychoterapie v praxi. 1. vyd. Praha : Galén. 329 s. Obsahuje bibliografii. ISBN 80-85824-20-5.
  • Kratochvíl, Stanislav (1979). Terapeutická komunita. Praha : Academia.
  • Simon, Fritz B. - Stierlin, Helm (1995). Slovník rodinné terapie : přehled, kritika a integrace systémově terapeutických pojmů, konceptů a metod. Hradec Králové : Konfrontace. ISBN 80-901773-1.
  • Syřišťová, Eva (1989). Skupinová psychoterapie psychotiků a osob s těžším somatickým postižením. Praha : Avicenum.
  • Možný, Petr - Praško, Ján (1999). Kognitivně-behaviorální terapie : úvod do teorie a praxe. Vyd. 1. V Praze : Triton. 304 s. ISBN 80-7254-038-6.
  • Murdoch, Douglas - Barker, Philip (1996). Základy behaviorální terapie : studijní texty k psychoterapii. 1. vyd. Brno : Vydavatelství Masarykovy univerzity. 153 s. ISBN 80-210-1290-0.
  • Leuner, Hanscarl (1997). Katatymní prožívání obrazů : studijní texty k psychoterapii : základní stupeň, úvod do psychoterapie, technikou denního snu : seminář. 1. vyd. V Brně : Masarykova univerzita. 209 s. ISBN 80-210-1677-9.
  • Rogers, Carl R. (1998). Způsob bytí : klíčová témata humanistické psychologie z pohledu jejího zakladatele : A way of being (Orig.). Translated by Jiří Krejčí. Vyd. 1. Praha : Portál. 292 s. ISBN 80-7178-233-5.
  • Kratochvíl, Stanislav (2000). Manželská terapie. 3. rozš. vyd. Praha : Portál, 255 s. : i. Obsahuje bibliografii. ISBN 80-7178-332-3.
  • Psychoterapie dětí
  • Okruhy
  • Rozdíly psychoterapie dětí a dospělých
  • Cíle terapie
  • Tři kategorie cílů (cíle týkající se vyřešení prezentovaných problémů, cíle týkající se posílení celkové psychologické přizpůsobenosti, cíle týkající se vývojové dráhy dítěte)
  • Fáze terapeutického procesu
  • Fáze terapie: Znovuvybavování, rekonstrukce, znovuprožívání, vyřešení (obsah, úroveň porozumění, strategie v jednotlivých fázích)
  • Katalyzátory změny (nástroje procesu terapie)
  • 1. Vytvoření terapeutického prostředí, pravidla psychologického bezpečí, vytvoření terapeutického vztahu (soustředěnost na dítě, jistota a pohoda, respekt, fyzický dotek, použití metafory a symbolismu, přenos, exprese empatie a porozumění)
  • 2. Metody a úrovně vysvětlování (zdůrazňování vzorců, pokládání objasňujících otázek, identifikace zdrojů pocitů, katarze, vysvětlení "jako-by", interpretace)
  • 3. Internalizace jako terapeutický nástroj
  • 4. Projektivní identifikace (obranný mechanismus, terapeutická technika)
  • 5. Využití obran, symptomů, odporu
  • Terapie hrou
  • 1. Tři cíle hry (vývoj self, intrapsychické účely, maturační funkce hry) a terapeutická funkce hry (sebeodhalovací a léčící)
  • 2. Variace v technice v rámci různých psychoterapeutických přístupů a škol (psychoanalytické/psychodynamické teorie, vztahové/humanistické teorie, behaviorální teorie, teorie uvolnění a struktury - abreaktivní)
  • Techniky vyprávění příběhů
  • 1. Cíle vyprávění příběhů (kultura, rodina, dítě)
  • 2. Typy příběhů podle fáze terapie (5 typů, znaky a obsahy), terapeutův příběh
  • 3. Variace v technice v rámci různých psychoterapeutických přístupů a škol
  • Grafické a modelovací techniky
  • 1. Předtypy umělecké tvorby (prekurzorní aktivity, chaotické vybití, stereotypní aktivita, piktogramy), expresivní umění
  • 2. Cíle grafické techniky (posuzování, katarze, růst)
  • 3. Interpretace výtvoru (proces, forma, manifestní obsah)
  • 4. Variace v použití uměleckých prostředků (psychoanalytická škola, expresivní arte-terapie)
  • Rodinně terapeutické přístupy
  • 1. Teorie rodiny a rodinná terapie
  • 2. Přístup z hlediska vývojové teorie - Erikson Duvall (úkoly individuálního životního cyklu a rodinného životního cyklu, činnosti a strategie v terapeutickém procesu)
  • 3. Všeobecná teorie systémů (vzájemná závislost, hranice, zpětná vazba, činnosti a strategie v terapeutickém procesu)
  • 4. Psychodynamická teorie - Freud, Wynne, Lidz (kolektivní rodinné psyché, pseudovzájemnost, pseudohostilita, gumové ploty, manželský rozkol a asymetrie, činnosti a strategie v terapeutickém procesu)
  • 5. Strukturální teorie - Minuchin (hranice - jasné, rigidní, difúzní; subsystémy - rodičovský, sourozenecké; obětní beránek, rodinná mapa, činnosti a strategie v terapeutickém procesu)
  • 6. Funkcionální teorie - Bowen, Toman (emocionální systém rodiny, nediferencovaná ego-masa, diferenciace self - pseudoself a pevné self, geneogramy, rodinná projekce, emoční odříznutí, multigenerační přenos, rodinná konstelace, sourozenecká pozice, činnosti a strategie v terapeutickém procesu)
  • 7. Komunikační teorie - Bateson, Jackson, Lederer, Haley, Satir (double bind, equifinalita, symetrické vztahy, komplementární vztahy, dysfunkční komunikace, význam sebehodnocení, rodinná chronologie, rodinný sociogram, činnosti a strategie v terapeutickém procesu)
  • Literatura:
  • Brems, C. (2002). A Comprehensive Guide to Child Psychotherapy. Boston: Allyn & Bacon.
  • Gjuričová, Šárka (2003). Rodinná terapie. Praha: Grada.
  • Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.
  • Langmeier, J., Balcar, K., Špitz, J. (1989, 2000). Dětská psychoterapie. Praha: Portál.
  • Oaklander, Violet (2003). Třinácté komnaty dětské duše. Dobříš: Drvoštěp.
  • Peseschkian, Nossrat (1999). Příběhy jako klíč k dětské duši. Praha: Portál.
  • Prochaska, James O. (1999). Psychoterapeutické systémy. Praha: Grada.
  • Rieger, Zdeněk (1997). Ostrov rodiny. Hradec Králové: Konfrontace. Satirová, V. (1994). Kniha o rodině (The new peoplemaking). Praha: Práh.
  • Trapková, Ludmila (2004). Rodinná terapie psychosomatických poruch. Praha: Portál.
  • Poslední úpravy: 01/02/2009; PhDr. Pavel Humpolíček, Ph.D.
Literatura
  • Baštecká a kol. (2003): Klinická psychologie v~praxi.Portál, Praha.
  • ARMSTRONG, Michael. Řízení lidských zdrojů : nejnovější trendy a postupy. Translated by Josef Koubek. 10. vyd. Praha: Grada, 2007. 789 s. ISBN 9788024714073. info
  • HRONÍK, František. Poznejte své zaměstnance : vše o Assessment Centre. 2. vyd. Brno: ERA, 2005. xii, 370. ISBN 8073660202. info
  • ŠTIKAR, Jiří, Milan RYMEŠ, Karel RIEGEL a Jiří HOSKOVEC. Psychologie ve světě práce. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2003. 461 stran. ISBN 8024604485. info
  • KOUBEK, Josef. Řízení lidských zdrojů :základy moderní personalistiky. 3. vyd. Praha: Management Press, 2001. 367 s. ISBN 80-7261-033-3. info
  • HRONÍK, František. Jak se nespálit při výběru zaměstnanců : podrobný průvodce výběrovým řízením. Vyd. 1. Praha: Computer Press, 1999. xxi, 311. ISBN 8072261614. info
  • Organizační chování :jak se každý den chovají spolupracovníci, nadřízení, podřízení, obchodní partneři či zákazníci. Edited by František Bělohlávek. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1996. 343 s. ISBN 80-85839-09-1. info
  • SCHEIN, Edgar H. Psychologie organizace. 1. vyd. Praha: Orbis, 1969. 161 s. info
Výukové metody
Výuka předmětu Státní závěrečná zkouška magisterská je realizována v příslušných předmětech během předchozího studia.
Zkouška před zkušební komisí.
Metody hodnocení
SZZ magisterská sestává z odděleně klasifikovaných součástí: obhajoby magisterské diplomové práce a z ústní části. Ústní část SZZ magisterské student vykoná z předmětů:
obecné psychologické obory (obecná psychologie, psychologie osobnosti a sociální psychologie) a metodologie psychologie
psychodiagnostika
*klinická psychologie, * psychologie organizace a řízení,* poradenská psychologie (z disciplín označených * si student volí jednu).
Součástí ústní části SZZ magisterské je i rozprava nad případovou studií. Pro absolvování SZZ magisterské je nutné úspěšné složení všech jejích částí. Celkový výsledek SZZ magisterské se hodnotí některým ze stupňů podle klasifikační stupnice stanovené čl. 17, odst. 1 Studijního a zkušebního řádu MU.
Hlasování zkušební komise o státní závěrečné zkoušce.
Informace učitele
http://www.phil.muni.cz:8088/wups/w-studium/informace-ke-studiu/okruhy-ke-statni-zaverecne-zkousce-oboru-psychologie/
Další komentáře
Studijní materiály
Předmět je vyučován každý semestr.
Předmět je zařazen také v obdobích podzim 1998, jaro 1999, jaro 2002, podzim 2002, jaro 2003, podzim 2003, jaro 2004, podzim 2004, jaro 2005, podzim 2005, jaro 2006, podzim 2006, jaro 2007, podzim 2007, jaro 2008, podzim 2008, jaro 2009, podzim 2009, jaro 2010, podzim 2010, jaro 2011, podzim 2011, jaro 2012, jaro 2013, podzim 2013, jaro 2014, podzim 2014, jaro 2015, podzim 2015, jaro 2016, podzim 2016, jaro 2017, podzim 2017, jaro 2018, podzim 2018, jaro 2019, podzim 2019.