Užívání vlastních jmen v názvech zákonů antického Říma a České republiky

ČERNOCH, Radek. Užívání vlastních jmen v názvech zákonů antického Říma a České republiky. Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jarmila Bednaříková, 2014, 48 s.

Základní údaje

• Originální název: Užívání vlastních jmen v názvech zákonů antického Říma a České republiky
• Název anglicky: Usage of Proper Names in Denomination of Laws in Ancient Rome and the Czech Republic
• Autoři: ČERNOCH, Radek (203 Česká republika, garant, domácí).
• Vydání: Bakalářská práce. Brno, 48 s. 2014.
• Nakladatel: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jarmila Bednaříková

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Účelové publikace
• Obor: 60200 6.2 Languages and Literature
• Stát vydavatele: Česká republika
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• WWW: URL
• Kód RIV: RIV/00216224:14210/14:00075297
• Organizační jednotka: Filozofická fakulta
• Klíčová slova česky: Česká republika ; lex ; navrhovatel zákona (rogator) ; označování zákonů ; rodové jméno (nomen gentile) ; vlastní jméno ; římské právo.
• Klíčová slova anglicky: Czech Republic ; Denomination of Laws ; lex ; nomen gentile ; Proper Name ; Roman Law ; Sponsor of a Bill (rogator).
• Příznaky: Recenzováno

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá užíváním vlastních jmen v názvech římských zákonů (zjednodušené základní schéma „lex + vlastní jméno“) a srovnáním uvedené konstrukce s označováním zákonů v České republice. Římané užívali pro označení zákona nejčastěji adjektivní formy rodového jména navrhovatele (e. g. lex Falcidia). Zřídka se však vyskytují i jiné konstrukce, kupříkladu označení genitivem přivlastňovacím (e. g. oratio Marci), označení dle místa vzniku pravidla (lex Rhodia) či dle osoby, jejíž jednání bylo inspirací pro přijetí právní úpravy (senatusconsultum Macedonianum). Též lze pozorovat dvojtvary, kdy se vedle standardního označení codex Iustinianeus vyskytuje, a to častěji, i prostě připojené codex Iustinianus. V rámci oficiálního označování zákonů v České republice se vlastní jména nevyskytují. Neoficiálně se však často užívá schématu „lex + vlastní jméno“ (e. g. lex Schwarzenberg, lex Šejna). Pravidlem tak je, narozdíl od práva římského, označení dle osoby, jejíž jednání bylo inspirací k přijetí právní úpravy. Pozorovat lze ale i označení jménem tvůrce zákona (e. g. lex Eliae, lex Šámal). Typicky jsou tato označení vytvářena prostým připojením jména, tak jako codex Iustinianus. Vyskytují se však i jiné případy (lex Eliae). Užívání schématu „lex + vlastní jméno“ je v češtině problematické i z hlediska gramaticko-syntaktického. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že lex je ženského rodu, pročež jsou konstrukce typu „lex byl přijat“ nanejvýš nevhodné. Kromě toho je třeba mít na paměti, že latina (stejně jako čeština) využívá skloňování (lex, legis, legi, legem, lex, lege; v plurálu pak leges, legum, legibus, leges, leges, legibus), jehož absence (a ta je v laických, ale i v některých odborných textech velmi častá) značně ztěžuje porozumění textu. Problematická je rovněž odpověď na otázku, zda by mělo být skloňováno i jméno připojené k termínu lex.

Anotace anglicky

This bachelor thesis deals with the use of proper names in denomination of Roman laws (simplified scheme "lex + proper name") and compares this structure with denomination of laws in the Czech Republic. To denominate a law, the Romans usually used an adjectival form of the nomen gentile of the sponsor (rogator) of the bill (e. g. lex Falcidia). Sometimes, however, a law was denominated in a different manner, such as via genitivus possessivus (e. g. oratio Marci) or according to the place of origin of the rule (lex Rhodia) or according to the person whose conduct was the inspiration for the enactment of a law (senatusconsultum Macedonianum). Sometimes more than one type of denomination is attested, e. g. regular denomination codex Iustinianeus appears rarely, whereas simply connected codex Iustinianus is very common. In the official denomination of laws in the Czech Republic, there are no proper names. Unofficially, however, the scheme "lex + proper name" is often used (e. g. lex Schwarzenberg, lex Šejna). Usually, unlike in Roman law, the denomination is made according to the person whose conduct was the inspiration for enactment of a law. Sometimes, the denomination according to creator of the law appears, too (e. g. lex Eliae, lex Šámal). The denomination is usually created by simply adding the name, as in case of codex Iustinianus. However, there are other cases as well (lex Eliae). Usage of the scheme "lex + proper name" in Czech language is quite problematic concerning grammatical and syntactical structures. At first, it should be emphasized that lex is feminine – this fact is often neglected in Czech texts. In addition, the Latin language (as well as the Czech one) uses declension (lex, legis, legi, legem, lex, lege; in plural leges, legum, legibus, leges, leges, legibus), that omitted (it happens even in scientific texts quite often) causes understanding the text difficult. Another problem is declension of Czech proper names connected with the Latin noun lex.