J 2015

Otevřená luxace talu

VESELÝ, Radek; Ján KOČIŠ a Martin KELBL

Základní údaje

Originální název

Otevřená luxace talu

Název anglicky

Open talar dislocation

Autoři

Vydání

Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Cechoslovaca, Praha, Galén, 2015, 0001-5415

Další údaje

Jazyk

čeština

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

30211 Orthopaedics

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

Impakt faktor

Impact factor: 0.552

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14110/15:00082460

Organizační jednotka

Lékařská fakulta

UT WoS

Klíčová slova anglicky

open talar dislocation talar extrusion reimplantation

Štítky

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 10. 7. 2015 10:14, Ing. Mgr. Věra Pospíšilíková

Anotace

ORIG EN

V originále

Kompletní luxace talu postihuje všechny tři přilehlé klouby: tibiotalární, subtalární a talonavikulární. Toto poranění není časté. Ještě méně obvyklá je otevřená čistá luxace hlezenní kosti bez přítomnosti zlomeniny. V literatuře je tento stav také označován jako extruze talu. První zmínka o tomto typu poranění je z roku 1680. Do současnosti bylo publikováno a dokumentována jen několik desítek případů. Talus je jediná kost dolní končetiny, na kterou se neupínají žádné svaly a 60% povrchu tvoří kloubní plochy. Má poměrně pevné uložení mezi vidlicí hlezenního kloubu a vlastní nohou a obklopují ho silné okolními vazy. Pro jeho dislokaci z původní pozice je třeba značné síly. Tato poranění jsou nejčastěji vysokoenergetická . Extrémní supinace nebo pronace dislokuje talus laterálně nebo mediálně. Léčba není pro vzácný výskyt poranění jednotná a jedni doporučují reimplantaci talu a jiní volí astragalektomii s primární tibiokalkaneální artrodézou. Léčba extruze talu je zatížena vyšším výskytem komplikací, zejména avaskulární nekrózou talu, infekcí a poúrazovou artrózou. Cílem práce je seznámit s našimi zkušenostmi s léčením otevřených kompletních luxací talu.

Anglicky

PURPOSE OF THE STUDY Total talar extrusion is a rare injury. It is frequently asscociated with severe soft tissue injury. There is no concensus about appropriate treatment for an extruded talus. Total extrusion of the talus has a high possibility of avascular necrosis of the talus or infection. The primary goal of this study is the retrospective evaluation of patients with open total talar dislocation treated by immediate reimplantation. MATERIALS AND METHODS We evaluate six patients with mean age 29,6 years treated in Traumatological Hospital Brno with an open total talar dislocation. The dislocated talus was after debridement reduced and held in correct position by Kirschner wires and span with external fixation, two pins placed to calcaneus and two placed to distal tibia. The six patients were evaluated clinically and radiographically. Two patients underwent secondary reconstruction procedures. The four patients were evaluated with the AOFAS score. RESULTS The mean follow up period was 24,2 months (18-32). Two patients had an infection and one had avascular necrosis of the talus. One patient had to undergo arthrodesis of subtalar joint and one talectomy with tibiocalcaneal arthrodesis and callusdistraction of the tibia. CONCLUSION The primary reimplantation of the talus can produced good functional outcome. It is a reasonable to replace an extruded talus as soon as possible after debridement. The infection and avascular necrosis of the talus seems to be difficult to predict. Total talar extrusion is a rare injury. It is frequently asscociated with severe soft tissue injury. There is no concensus about appropriate treatment for an extruded talus. Total extrusion of the talus has a high possibility of avascular necrosis of the talus or infection. The primary goal of this study is the retrospective evaluation of patients with open total talar dislocation treated by immediate reimplantation. We evaluate six patients with mean age 29,6 years treated in Traumatological Hospital Brno with an open total talar dislocation. The dislocated talus was after debridement reduced and held in correct position by Kirschner wires and span with external fixation, two pins placed to calcaneus and two placed to distal tibia. The six patients were evaluated clinically and radiographically. Two patients underwent secondary reconstruction procedures. The four patients were evaluated with the AOFAS score. The mean follow up period was 24,2 months (18-32). Two patients had an infection and one had avascular necrosis of the talus. One patient had to undergo arthrodesis of subtalar joint and one talectomy with tibiocalcaneal arthrodesis and callusdistraction of the tibia. The primary reimplantation of the talus can produced good functional outcome. It is a reasonable to replace an extruded talus as soon as possible after debridement. The infection and avascular necrosis of the talus seems to be difficult to predict.