Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií

KOLEJKA, Jaromír a Hana SVATOŇOVÁ. Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií. In 7. medzinárodné geografické kolokvium. 2015. ISBN 978-80-8152-319-9.

Základní údaje

• Originální název: Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií
• Název česky: Stopy krajiny doby Velké Moravy u Mikulčic – geografická analýza indicií
• Název anglicky: Traces of the landscape from the period of the Great Moravian empire in the vicinity of Mikulčice – geographical analysis of indices
• Autoři: KOLEJKA, Jaromír a Hana SVATOŇOVÁ.
• Vydání: 7. medzinárodné geografické kolokvium, 2015.

Další údaje

• Originální jazyk: čeština
• Typ výsledku: Konferenční abstrakt
• Obor: Umění, architektura, kulturní dědictví
• Stát vydavatele: Slovensko
• Utajení: není předmětem státního či obchodního tajemství
• Organizační jednotka: Pedagogická fakulta
• ISBN: 978-80-8152-319-9
• Klíčová slova česky: Velká Morava, krajinné indikátory, stará krajina
• Klíčová slova anglicky: Great Moravia, landscape indicators, old landscape
• Štítky: alluvial plain, Great Moravia, meanders, old roads, permanent forest edges
• Příznaky: Mezinárodní význam, Recenzováno

Anotace

Území nivy řeky Moravy v okolí Mikulčic jižně od Hodonína v Jihomoravském kraji na moravsko-slovenském pomezí představuje starou sídelní oblast, kde se v období existence Velkomoravské říše nacházelo jedno z jejích mocenských center. Toto území společně s přilehlou lokalitou v okolí Kopčan na Slovensku aspiruje na zapsání do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako přeshraniční oblast. Území je známé archeologickými nálezy na „Valech“ nedaleko dnešních Mikulčic a stojícím kostelíkem v Kopčanech považovaném za jedinou stojící památku z velkomoravského období. Krajinu charakterizuje široká niva Moravy s četnými písčitými vyvýšeninami – „hrůdy“, na kterých se obvykle nacházely stavby tehdejšího sídla. Ty jsou předmětem archeologického výzkumu a historického hodnocení. Z krajinářského hlediska stojí za pozornost studium tehdejší krajinné struktury, ať již přírodní (primární) anebo funkční (sekundární). Hledání indikátorů dávných krajinných struktur je námětem tohoto příspěvku. Za využití leteckých snímků z vhodných ročních období byly identifikovány deprese říčních ramen anastomozujícího vodního toku podél současné kanalizované trasy řeky Kyjovky. Ty uvádí na svých mapách Fabricius i Komenský, ovšem na spolehlivých mapách se zaměřenou topografií z období vojenských mapování již tyto útvary nejsou. Naopak pod lesními porosty jako indikátor staré drenážní sítě slouží výskyt vlhkomilné vegetace v zanesených meandrech a ramenech řeky Moravy. Tyto lokality jsou evidovány v lesnické dokumentaci území. Zdá se tedy, že tehdejší mocenské centrum se nacházelo na poměrně rozlehlém říčním ostrově obklopeném rozvětvenými vodními toky z východní i západní strany. Dlouhodobě se rovněž udržují některé lesní okraje. Analýzou starých map lze doložit jejich existenci minimálně po cca 200 let. Lze tedy přepokládat, že tato tendence sahá i do staršího období. Složitější je identifikace cest v zájmovém území, neboť jen z nich pravděpodobně vedla po uměle navýšeném terénu. Povodňové hlíny z období od vrcholného středověku tyto nižší terénní nerovnosti překryly a o jejich průběhu se lze částečně dohadovat podle starých map s předpokladem, že tendence vedení cest je rovněž poměrně konzervativní a svádí k obnově cest po povodňovém poškození do přibližně stejné trasy. Tyto prvky starobylé krajiny byly nalezeny v zájmovém území. Jejich datování zatím nebylo provedeno a nelze je tedy jednoznačně přiřadit období existence tehdejšího mocenského centra. Pocházejí však určitě z období před prvním zákresem území do Fabriciovy mapy Moravy z 16. století. Dosavadní výsledky výzkumu souvisejí s řešením projektu MOBILITY Slovensko č. 7AMB14SK006 a názvem "Krajinné indicie jádra Velké Moravy" podporovaném ministerstvy školství České republiky a Slovenské republiky.

Anotace anglicky

Území nivy řeky Moravy v okolí Mikulčic jižně od Hodonína v Jihomoravském kraji na moravsko-slovenském pomezí představuje starou sídelní oblast, kde se v období existence Velkomoravské říše nacházelo jedno z jejích mocenských center. Toto území společně s přilehlou lokalitou v okolí Kopčan na Slovensku aspiruje na zapsání do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO jako přeshraniční oblast. Území je známé archeologickými nálezy na „Valech“ nedaleko dnešních Mikulčic a stojícím kostelíkem v Kopčanech považovaném za jedinou stojící památku z velkomoravského období. Krajinu charakterizuje široká niva Moravy s četnými písčitými vyvýšeninami – „hrůdy“, na kterých se obvykle nacházely stavby tehdejšího sídla. Ty jsou předmětem archeologického výzkumu a historického hodnocení. Z krajinářského hlediska stojí za pozornost studium tehdejší krajinné struktury, ať již přírodní (primární) anebo funkční (sekundární). Hledání indikátorů dávných krajinných struktur je námětem tohoto příspěvku. Za využití leteckých snímků z vhodných ročních období byly identifikovány deprese říčních ramen anastomozujícího vodního toku podél současné kanalizované trasy řeky Kyjovky. Ty uvádí na svých mapách Fabricius i Komenský, ovšem na spolehlivých mapách se zaměřenou topografií z období vojenských mapování již tyto útvary nejsou. Naopak pod lesními porosty jako indikátor staré drenážní sítě slouží výskyt vlhkomilné vegetace v zanesených meandrech a ramenech řeky Moravy. Tyto lokality jsou evidovány v lesnické dokumentaci území. Zdá se tedy, že tehdejší mocenské centrum se nacházelo na poměrně rozlehlém říčním ostrově obklopeném rozvětvenými vodními toky z východní i západní strany. Dlouhodobě se rovněž udržují některé lesní okraje. Analýzou starých map lze doložit jejich existenci minimálně po cca 200 let. Lze tedy přepokládat, že tato tendence sahá i do staršího období. Složitější je identifikace cest v zájmovém území, neboť jen z nich pravděpodobně vedla po uměle navýšeném terénu. Povodňové hlíny z období od vrcholného středověku tyto nižší terénní nerovnosti překryly a o jejich průběhu se lze částečně dohadovat podle starých map s předpokladem, že tendence vedení cest je rovněž poměrně konzervativní a svádí k obnově cest po povodňovém poškození do přibližně stejné trasy. Tyto prvky starobylé krajiny byly nalezeny v zájmovém území. Jejich datování zatím nebylo provedeno a nelze je tedy jednoznačně přiřadit období existence tehdejšího mocenského centra. Pocházejí však určitě z období před prvním zákresem území do Fabriciovy mapy Moravy z 16. století. Dosavadní výsledky výzkumu souvisejí s řešením projektu MOBILITY Slovensko č. 7AMB14SK006 a názvem "Krajinné indicie jádra Velké Moravy" podporovaném ministerstvy školství České republiky a Slovenské republiky.