The Virgilian Cento Progne et Philomela (Anth. Lat. 13 R): Towards a Solution of a Mythological Riddle

OKÁČOVÁ, Marie. The Virgilian Cento Progne et Philomela (Anth. Lat. 13 R): Towards a Solution of a Mythological Riddle. In Textus centonarius. Les centons virgiliens de l’Antiquité: approche textuelle et littéraire. Praha. 2017.

Základní údaje

Originální název

The Virgilian Cento Progne et Philomela (Anth. Lat. 13 R): Towards a Solution of a Mythological Riddle

Název česky

Cento Progne et Philomela z Vergilia (Anth. Lat. 13 R): Pokus o rozluštění mytologické hádanky

Autoři

OKÁČOVÁ, Marie

Vydání

Textus centonarius. Les centons virgiliens de l’Antiquité: approche textuelle et littéraire. Praha, 2017

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Vyžádané přednášky

Obor

60206 Specific literatures

Stát vydavatele

Česká republika

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Kód RIV

RIV/00216224:14640/17:00097435

Organizační jednotka

Centrum jazykového vzdělávání

Klíčová slova česky

cento; Prokné; Filoméla; Vergilius; antická mytologie; aluze; Ovidius

Klíčová slova anglicky

cento; Procne; Philomela; Virgil; ancient mythology; allusion; Ovid

Štítky

allusion, ancient mythology, Ovid, Philomela, Procne

Příznaky

Mezinárodní význam

---

Anotace

V originále

The paper dealt with the twenty-four-line mythological epyllion Progne et Philomela, an anonymous Virgilian cento marked by considerable obscurity. The author discussed some of the most intriguing parts of the poem, especially the extended talking-blood-metaphor (vv. 15-22), claiming that the general ambiguity of the cento is, to some extent, an intentionally adopted authorial strategy rather than a by-product of the cento technique. Hence, it was proposed that the poem might have been written as a sort of mythological riddle to be solved by its readers.

Česky

Příspěvek byl věnován mytologickému epylliu Progne et Philomela, obtížně srozumitelnému anonymnímu centonu z Vergilia. Autorka osvětlila nejobtížnější pasáže tohoto textu, zvláště rozsáhlou metaforu mluvící krve ve verších 15-22, přičemž dospěla k závěru, že celková nejasnost centonu může být zčásti záměrně zvolenou autorskou strategií spíše než vedlejším produktem centonární techniky. Báseň je podle ní možné chápat jako svého druhu mytologickou hádanku určenou k rozluštění čtenáři.