Driftwood in the Eemian interglacial lacustrine unit from the Faroe Islands and its possible source areas: palaeobotanical and ichnological analysis

POKORNÝ, Richard; Vít KOUTECKÝ; Svante BJÖRCK; Lukáš KRMÍČEK; Uni Egholm ÁRTING a Marcel ŠTOFIK. Driftwood in the Eemian interglacial lacustrine unit from the Faroe Islands and its possible source areas: palaeobotanical and ichnological analysis. Boreas. 111 RIVER ST,HOBOKEN 07030-5774,USA,NJ: Taylor & Francis, 2018, roč. 47, č. 4, s. 1230-1243. ISSN 0300-9483. Dostupné z: https://doi.org/10.1111/bor.12332.

Základní údaje

Originální název

Driftwood in the Eemian interglacial lacustrine unit from the Faroe Islands and its possible source areas: palaeobotanical and ichnological analysis

Název česky

Driftwood v eemské interglaciální jezerní formaci z Faerských ostrovů a jejich možné zdrojové oblasti: paleobotanická a ichologická analýza

Autoři

POKORNÝ, Richard; Vít KOUTECKÝ; Svante BJÖRCK; Lukáš KRMÍČEK; Uni Egholm ÁRTING a Marcel ŠTOFIK

Vydání

Boreas, 111 RIVER ST,HOBOKEN 07030-5774,USA,NJ, Taylor & Francis, 2018, 0300-9483

---

Další údaje

Jazyk

angličtina

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Obor

10505 Geology

Stát vydavatele

Spojené státy

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Impakt faktor

Impact factor: 3.531

Označené pro přenos do RIV

Ano

Kód RIV

RIV/00216224:14310/18:00103806

Organizační jednotka

Přírodovědecká fakulta

DOI

https://doi.org/10.1111/bor.12332

UT WoS

000444943600015

EID Scopus

2-s2.0-85053466447

Klíčová slova česky

Faerské ostrovy; pleistocén; driftwood; paleobotanika; Teredolites

Klíčová slova anglicky

Faroe Islands; Pleistocene; driftwood; palaeobotany; Teredolites

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

The coastal cliffs in Klaksvík (Bordoyar Bay) are the only known locality with Eemian sediments in the Faroe Islands. Previous studies carried out there focused on the sedimentology, tephra chemistry, paleoecology including aquatic environment, or the age of the deposits. In the lacustrine, clayey to silty gyttja we collected scattered wood fragments, identified as Larix sp., Pinus sp., Taxus sp. and Betulaceae? In addition, these wood remains contain numerous trace fossils, made by marine wood-boring bivalves (Teredolites longissimus), which together with a discussion about the areal extent of the identified tree species leads us to conclude that they are non-native, i.e. driftwood. Northern Siberia is usually regarded as the most likely source area for driftwood in the eastern North Atlantic region. We combined the approximate transport distance from the areal extent of the wood with the main directions of marine currents in the relevant section of the North Atlantic. Adding the known average marine current velocities during the penultimate interglacial resulted in 130-200 days for transport from North America and 350-1100 days from Siberia. Comparing this with the maximal buoyancy period for the identified tree species, we conclude that the Faroese driftwood may originate not only from Siberia, but also from the eastern coast of North America, especially from the region around the Great Lakes, as well as from western Europe.

Česky

Pobřežní útesy v Klaksvíku (zátoka Bordoyar) jsou jedinou známou lokalitou s eemskými sedimenty na Faerských ostrovech. Předcházející studie se zaměřily na sedimentologii, tefrochronologii, paleoekologii a datování stáří sedimentů. V jezerní, jílovité až prachovité gyttji jsme shromáždili rozptýlené dřevěné úlomky, určené jako Larix sp., Pinus sp., Taxus sp. a Betulaceae? Tyto pozůstatky dřev nadto obsahují četné fosilní stopy vytvořené mořskými vrtavými mlži (Teredolites longissimus), které společně s diskusí o plošném rozšíření zjištěných druhů dřevin vedou k závěru, že jsou nepůvodní, tj. jedná se o driftwood. Za nejpravděpodobnější zdrojovou oblast naplavených dřev ve východní části Severního Atlantiku je obvykle považována Severní Sibiř. Uvažovali jsme přibližnou vzdálenost transportu od areálu výskytu druhů stromů s hlavními směry mořských proudů v příslušné části severního Atlantiku. Při zohlednění známých průměrných rychlostí mořských proudů během předposledního interglaciálu bylo zjištěno cca 130-200 dní pro transport ze Severní Ameriky a 350-1100 dní ze Sibiře. Při porovnání s maximálním dobou "plování" pro zjištěné druhy dřevin lze usoudit, že faerské dřevo může pocházet nejen ze Sibiře, ale také z východního pobřeží Severní Ameriky, zejména z oblasti kolem Velkých jezer, stejně tak jako ze západní části Evropy.