POKORNÝ, Richard, Vít KOUTECKÝ, Svante BJÖRCK, Lukáš KRMÍČEK, Uni Egholm ÁRTING a Marcel ŠTOFIK. Driftwood in the Eemian interglacial lacustrine unit from the Faroe Islands and its possible source areas: palaeobotanical and ichnological analysis. Boreas. 111 RIVER ST,HOBOKEN 07030-5774,USA,NJ: Taylor & Francis, 2018, roč. 47, č. 4, s. 1230-1243. ISSN 0300-9483. Dostupné z: https://dx.doi.org/10.1111/bor.12332.
Další formáty:   BibTeX LaTeX RIS
Základní údaje
Originální název Driftwood in the Eemian interglacial lacustrine unit from the Faroe Islands and its possible source areas: palaeobotanical and ichnological analysis
Název česky Driftwood v eemské interglaciální jezerní formaci z Faerských ostrovů a jejich možné zdrojové oblasti: paleobotanická a ichologická analýza
Autoři POKORNÝ, Richard (203 Česká republika, garant, domácí), Vít KOUTECKÝ (203 Česká republika), Svante BJÖRCK (752 Švédsko), Lukáš KRMÍČEK (203 Česká republika), Uni Egholm ÁRTING (208 Dánsko) a Marcel ŠTOFIK.
Vydání Boreas, 111 RIVER ST,HOBOKEN 07030-5774,USA,NJ, Taylor & Francis, 2018, 0300-9483.
Další údaje
Originální jazyk angličtina
Typ výsledku Článek v odborném periodiku
Obor 10505 Geology
Stát vydavatele Spojené státy
Utajení není předmětem státního či obchodního tajemství
WWW URL
Impakt faktor Impact factor: 3.531
Kód RIV RIV/00216224:14310/18:00103806
Organizační jednotka Přírodovědecká fakulta
Doi http://dx.doi.org/10.1111/bor.12332
UT WoS 000444943600015
Klíčová slova česky Faerské ostrovy; pleistocén; driftwood; paleobotanika; Teredolites
Klíčová slova anglicky Faroe Islands; Pleistocene; driftwood; palaeobotany; Teredolites
Příznaky Mezinárodní význam, Recenzováno
Změnil Změnil: prof. RNDr. Lukáš Krmíček, Ph.D., učo 63587. Změněno: 14. 5. 2020 14:58.
Anotace
The coastal cliffs in Klaksvík (Bordoyar Bay) are the only known locality with Eemian sediments in the Faroe Islands. Previous studies carried out there focused on the sedimentology, tephra chemistry, paleoecology including aquatic environment, or the age of the deposits. In the lacustrine, clayey to silty gyttja we collected scattered wood fragments, identified as Larix sp., Pinus sp., Taxus sp. and Betulaceae? In addition, these wood remains contain numerous trace fossils, made by marine wood-boring bivalves (Teredolites longissimus), which together with a discussion about the areal extent of the identified tree species leads us to conclude that they are non-native, i.e. driftwood. Northern Siberia is usually regarded as the most likely source area for driftwood in the eastern North Atlantic region. We combined the approximate transport distance from the areal extent of the wood with the main directions of marine currents in the relevant section of the North Atlantic. Adding the known average marine current velocities during the penultimate interglacial resulted in 130-200 days for transport from North America and 350-1100 days from Siberia. Comparing this with the maximal buoyancy period for the identified tree species, we conclude that the Faroese driftwood may originate not only from Siberia, but also from the eastern coast of North America, especially from the region around the Great Lakes, as well as from western Europe.
Anotace česky
Pobřežní útesy v Klaksvíku (zátoka Bordoyar) jsou jedinou známou lokalitou s eemskými sedimenty na Faerských ostrovech. Předcházející studie se zaměřily na sedimentologii, tefrochronologii, paleoekologii a datování stáří sedimentů. V jezerní, jílovité až prachovité gyttji jsme shromáždili rozptýlené dřevěné úlomky, určené jako Larix sp., Pinus sp., Taxus sp. a Betulaceae? Tyto pozůstatky dřev nadto obsahují četné fosilní stopy vytvořené mořskými vrtavými mlži (Teredolites longissimus), které společně s diskusí o plošném rozšíření zjištěných druhů dřevin vedou k závěru, že jsou nepůvodní, tj. jedná se o driftwood. Za nejpravděpodobnější zdrojovou oblast naplavených dřev ve východní části Severního Atlantiku je obvykle považována Severní Sibiř. Uvažovali jsme přibližnou vzdálenost transportu od areálu výskytu druhů stromů s hlavními směry mořských proudů v příslušné části severního Atlantiku. Při zohlednění známých průměrných rychlostí mořských proudů během předposledního interglaciálu bylo zjištěno cca 130-200 dní pro transport ze Severní Ameriky a 350-1100 dní ze Sibiře. Při porovnání s maximálním dobou "plování" pro zjištěné druhy dřevin lze usoudit, že faerské dřevo může pocházet nejen ze Sibiře, ale také z východního pobřeží Severní Ameriky, zejména z oblasti kolem Velkých jezer, stejně tak jako ze západní části Evropy.
VytisknoutZobrazeno: 25. 4. 2024 10:36