2022
XII/163. Zkušenosti s hematologickou toxicitou PARP inhibitorů v léčbě ovariálního karcinomu
EHRLICHOVÁ, Lucie, Markéta BEDNAŘÍKOVÁ, Otakar BEDNAŘÍK, B. DOLEČKOVÁ, Monika BLAŽKOVÁ et. al.Základní údaje
Originální název
XII/163. Zkušenosti s hematologickou toxicitou PARP inhibitorů v léčbě ovariálního karcinomu
Autoři
EHRLICHOVÁ, Lucie, Markéta BEDNAŘÍKOVÁ, Otakar BEDNAŘÍK, B. DOLEČKOVÁ, Monika BLAŽKOVÁ, Vít WEINBERGER, Luboš MINÁŘ, Eva JANDÁKOVÁ, Jitka HAUSNEROVÁ a Janka CHLUBNOVÁ
Vydání
XLVI. Brněnské onkologické dny XXXVI, 2022
Další údaje
Jazyk
čeština
Typ výsledku
Konferenční abstrakt
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Odkazy
Organizační jednotka
Lékařská fakulta
ISSN
Změněno: 4. 11. 2022 08:58, Mgr. Tereza Miškechová
Anotace
V originále
Východiska: Udržovací léčba inhibitory poly (ADP-ribóza) polymerázy (PARPi) významně prodlužuje dobu bez progrese onemocnění a přináší po dlouhých letech stagnace zásadní průlom do systémové léčby pacientek s platina-senzitivním (PS) karcinomem vaječníků, vejcovodů nebo primárním peritoneálním karcinomem (OC). Při stále se rozšiřujících možnostech indikace PARPi v rutinní klinické praxi je nutno nezapomínat na jejich toxicitu. Materiál a metody: Z klinické databáze byly identifikovány všechny pacientky s OC léčené PARPi ve Fakultní nemocnici Brno od roku 2017 a byla revidována následující klinická data: histologie, stadium, datum zahájení a konce léčby, příčina přerušení léčby / redukce dávky PARPi, výskyt hematologické toxicity (dle CTC-AE v.5). Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno celkem 42 pacientek s mediánem věku 63,5 let (rozmezí 39–87 let). V rámci primární léčby byly PARPi indikovány u celkem 16 (38 %) pacientek, z toho u 11 (69 %) olaparib a 5 (31 %) niraparib. Celkem 26 (62 %) pacientek mělo indikováno PARPi v rámci udržovací léčby PS recidiv, z toho 23 (88 %) olaparib, 3 (12 %) niraparib. Nejčastějším důvodem pro přerušení a případně redukci dávky PARPi byla hematologické toxicita, z toho anemie grade G ≥ 2 byla u 10 pacientek (24 %), neutropenie G ≥ 2 u 7 (17 %) a trombocytopenie G ≥ 2 u 4 (10 %) pacientek. Celkem u 4 pacientek (10 %) byla ukončena léčba předčasně z důvodu toxicity, z toho jedenkrát se jednalo o hematologickou toxicitu – rozvoj myelodysplastického syndromu po 10 měsících léčby olaparibem v rámci primární léčby u pacientky s high-grade serózním primárně peritoneálním karcinomem s prokázanou germinální mutací v genu BRCA1. Tato pacientka absolvovala 2 roky před diagnózou OC také chemoterapii obsahující alkylační cytostatika v rámci adjuvantní léčby pro karcinom mammy. Závěr: Nejčastějším dávku limitujícím vedlejším účinkem PARPi je hematologická toxicita. Pečlivá monitorace pacientek v průběhu léčby PARPi a včasné zahájení podpůrné péče jsou pro správný management nejen hematologické toxicity zásadní.