On context-free rewriting with a simple restriction and its computational completeness

MASOPUST, Tomáš a Alexander MEDUNA. On context-free rewriting with a simple restriction and its computational completeness. RAIRO - Theoretical Informatics and Applications. Les Ulis (Francie): EDP Sciences, 2009, roč. 43, č. 2, s. 365-378. ISSN 0988-3754.

Základní údaje

Originální název

On context-free rewriting with a simple restriction and its computational completeness

Název česky

O bezkontextovém přepisování s jednoduchým omezením a jeho výpočetní úplnost

Autoři

MASOPUST, Tomáš a Alexander MEDUNA

Vydání

RAIRO - Theoretical Informatics and Applications, Les Ulis (Francie), EDP Sciences, 2009, 0988-3754

---

Další údaje

Typ výsledku

Článek v odborném periodiku

Utajení

není předmětem státního či obchodního tajemství

Odkazy

URL

Impakt faktor

Impact factor: 0.361

Organizační jednotka

Fakulta informatiky

UT WoS

000264879300012

Klíčová slova anglicky

formal languages, context-free grammar, context-free rewriting system, derivation restriction, generative power

Příznaky

Mezinárodní význam, Recenzováno

---

Anotace

V originále

This paper discusses context-free rewriting systems in which there exist two disjoint finite sets of rules, and a symbol, referred to as a condition of applicability, is attached to each rule in either of these two sets. In one set, a rule with a symbol attached to it is applicable if the attached symbol occurs in the current rewritten string while in the other set, such a rule is applicable if the attached symbol does not occur there. The present paper demonstrates that these rewriting systems are computationally complete. From this main result, the paper derives several consequences and solves several open problems.

Česky

Článek diskutuje bezkontextové přepisovací systémy, v nichž existují dvě konečné disjunktní množiny pravidel, a symbol, označovaný jako podmínka aplikovatelnosti, je přiřazen ke každému pravidlu v obou množinách. V jedné množině jsou pravidla, která jsou aplikovatelná pouze tehdy, pokud se k ním přiřazené symboly vyskytuje ve větné formě, zatímco ve druhé množině jsou pravidla, která jsou aplikovatelná pouze tehdy, pokud se k ním přiřazené symboly nevyskytují ve větné formě. Článek demonstruje, že takovéto přepisující systémy jsou výpočetně úplné. V závěru je pak odvozeno několik důsledků.