Rizika vyplývající z kontaminace sedimentů POPs nejsou dobře charakterizovány celkovou koncentrací znečišťujících látek v sedimentu. Znečišťující látky mohou být silně vázány na sediment, nebo vůbec nejsou dostupné k uvolnění, v důsledku čeho je koncentrace kontaminantů v v pórové vodě podstatně nižší, než se odhaduje z celkové koncentrace v sedimentu. Volně rozpuštěné koncentrace v pórové vodě je však velice důležitá, protože je měřítkem hnací síly pro akumulaci do vodních organismů a pro difúzní transport.

Koncentraci v póré vodě lze odhadnout pomocí rovnovážního pasivního vzorkování v sedimentu. Pasivní vzorkovač je polymerní fáze (silikonová guma, polyethylen). Hnací silou akumulace do pasivního vzorkovače je rovněž koncentrace volně rozpuštěných látek. Když vzorkovač je v rovnováze se sedimentem, volně rozpuštěné koncentrace lze odhadnout pomocí rozdělovacího koeficientu v systému vzorkovač/voda. Nevýhodou tohoto přístupu je poměrně dlouhá doba ustalování rovnováhy, která může být až 6 týdnů nebo více pro velmi hydrofobních kontaminanty, jako jsou kupř. dioxiny. Přenos látky ze sedimentu do vzorkovače je určena množstvím látky přítomné ve vodní fázi a proto je tento parametr třeba zvýšit. Existuje několik možností, jak toho dosáhnout:

1.Přídavek methanolu - zvyšuje rozpustnost ve vodě
2.Přídavek detergentů - micely budou působit jako nosiče
3.Přidavek HPCD, molekul cyklického dextrinu s polární vnějškem a nepolárním vnitřkem, které fungují jako nosič nepolárních molekul sledovaného kontaminantu
4. další možnosti
Úkoly a otázky k řešení jsou:
1. Vyšetření efektivity výše uvedených přístupů a možná další opatření k rychlému dosažení rovnováhy.
2. Jsou přidávané látky též sorbovány materiálem vzorkovače?
3. Jsou přidávané látky též sorbovány sedimentem a mění tím sorpční vlastnosti sedimentu?
4. Ovlivní použité opatření rovnovážnou koncentraci ve vzorkovači, tj. rozdělovací koeficient vzorkovač/voda?