Alkalicko-silikátovátová reaktivita je standardně studována pomocí tzv. urychlených trámečkových testů. Méně často se uplatňuje ještě výraznější urychlení pomocí autoklávování betonových trámečků. Takto je studována především tvorba alkalicko-silikátových gelů. Tématem diplomové práce bude ověření hypotézy, že reaktivitu hornin obsahujících formy SiO2 lze pomocí autoklávových experimentů identifikovat v řádu hodin na základě úbytku křemene, respektive tvorby kalcium hydrosilikátového (CSH) gelu. Použity budou tři horninové druhy – rohovec, křemenem bohatý kataklazit a křemenný pískovec. Bude provedena chemická, petrografická a prášková rtg-difrakční analýza použitých hornin v surovém stavu. Na základě difrakčních dat bude stanovena průměrná krystalinita a mikronapětí (W-H grafy?) křemene. Z každé horniny budou připraveny dvě frakce: 0,063 – 1,0 mm a 0,040 – 0,063 mm. Horninové frakce budou přidány k roztoku hydroxidu vápenatého o pH běžném v cementové pastě (kolik?). Poměr Ca/Si bude zvolen podle běžné hodnoty v kalcium hydrosilikátových (CSH) gelech v betonech (kolik?). Reakce v autoklávech budou probíhat při 195 stC (?) a odpovídajícím tlaku nasycené vodní páry. Budou zvoleny tři časy shodné pro všechny vzorky. Vzorky po autoklávování budou studovány pomocí práškové rtg – difrakce. Srovnáván bude obsah nezreagovaného křemene. Na základě výsledků bude stanoven vliv granulometrie na rychlost přeměny křemene na CSH gel. Bude srovnána reaktivita tří studovaných hornin. Hornina vykazující nejvyšší reaktivitu křemene bude studována i v roztoku hydroxidu vápenatého s draselnými ionty. Výsledky experimentů z prostředí s draselnými ionty budou srovnány s výsledky v systému CaO-SiO2-H2O. Diplomová práce bude vypracována ve slovenském jazyce.