Ovariální karcinom je gynekologické nádorové onemocnění s velmi nepříznivou prognózou a vysokou úmrtností, která je způsobena z velké části tím, že bývá obvykle diagnostikováno v pokročilém stádiu s vytvořenými metastázemi, kdy tradiční způsoby léčby selhávají. Imunoterapie je v současnosti považována za mimořádně slibnou metodu léčby mnoha typů nádorů včetně ovariálního karcinomu a spočívá v aktivaci nebo posílení vlastního imunitního systému organismu. Buněčná imunita vyžaduje komplexní interakci mezi stimulačními a inhibičními molekulami a dalšími povrchovými proteiny v nádorovém mikroprostředí, které v buňkách vyvolává tzv. „stres endoplazmatického retikula (ER)“ a aktivaci souvisejících signálních drah zvaných „unfolded protein response“ (UPR). Stres ER hraje klíčovou roli v imunitní odpovědi organismu a jeho aktivace je spojená s buněčnou senescencí a autoimunitními a zánětlivými nemocemi jako je diabetes nebo nádorová onemocnění a lze předpokládat, že stres ER v nádoru a jeho mikroprostředí může hrát důležitou roli jak v procesu imunoeditace nádoru, tak v reakci na imunoterapii. Cílem této bakalářské práce je sepsání literární rešerše shrnující poznatky o tom, jaký vliv může mít stres ER a jednotlivé dráhy UPR na interakci nádorových a imunitních buněk a v konečném důsledku i na různé druhy imunoterapie u ovariálního karcinomu. Práce rešeršního typu.