Leishmanióza je významné onemocnění člověka způsobené jednobuněčnými parazity rodu Leishmania (Kinetoplastea: Trypanosomatida), kteří jsou přenášeni krevsajícím hmyzem z podčeledi Phlebotominae. Je známo, že během sání krve jsou samicemi flebotomů do těla hostitele injikovány sliny s imunomodulačním účinkem, který zásadním způsobem ovlivňuje průběh leishmaniové infekce. Opakovaná imunizace hostitele slinami nenakažených flebotomů jej pak může chránit před závažnými projevy infekce, což je fenomén uplatňující se při vývoji vakcíny proti leishmanióze. Zadaná diplomová práce je součástí rozsáhlejší studie dvou týmů (A. Bardůnek Valigurová MU Brno, I. Kolářová UK Praha), která pomůže lépe pochopit charakter imunitní odpovědi hostitele proti slinám flebotomů ve vztahu k leishmanióze. Získané poznatky mohou najít uplatnění při zavádění účinnějších ochranných opatření v ohniscích leishmaniózy. Cíle práce: 1. Osvojit si a standardizovat metodické postupy vhodné pro histopatologické a (imuno)histochemické analýzy se zaměřením na ušní boltce myší. Příprava laboratorního manuálu. 2. Mikroskopická analýza imunitní reakce u myší opakovaně pobodaných vybraným druhem flebotoma v oblasti ušního boltce. 3. Určit histopatologické změny a vliv reakce u opakovaně pobodaných myší na vývoj leishmaniové infekce po experimentální inokulaci druhem Leishmania major. Literatura: 1. Humason, G. L. (1967). Animal tissue techniques (2nd ed.). San Francisco and London: W.H. Freeman and Company. 2. Burry, R.W. (2010). Immunocytochemistry: A practical guide for biomedical research. Springer. 3. Boulanger N. (2018). Skin and Arthropod vectors. Elsevier, Academic Press. 4. Bruschi F., Gradoni L. (2018). The leishmaniases: Old neglected tropical diseases. Springer International Publishing. 5. Gillespie S.H., Pearson R.D. (2001). Principles and practice of clinical parasitology. John Wiley & Sons. 6. Lamb T. (2012). Immunity to parasitic infection. John Wiley & Sons.