Styl esejů Václava Havla 1. Vymezení řešené problematiky a základních pojmů (podle tématu práce) Práce se bude zabývat stylistickým rozborem vybraných esejů Václava Havla. Zaměřím se zejména na tyto eseje – Dopis Gustavu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978), Politika svědomí (1984), Thriller ( 1984), Anatomie jedné zdrženlivosti (1985), O smyslu Charty 77 (1986), Příběh a totalita ( 1987) a Slovo o slovu (1989). Eseje vyšly souborně pod názvem Do různých stran v roce 1990 a některé v souboru O lidskou identitu v roce 1990. Zmíněné eseje vyšly i v roce 1999 v souboru Eseje a jiné texty z let 1970 – 1989 (viz seznam literatury). Práce se zaměří na charakteristiku individuálního stylu autora v rámci funkčního stylu esejistického. 2. Cíl práce Cílem práce je popsat stylotvorné jazykové prostředky, které využívá Václav Havel ve svých esejích, a zhodnotit je v souvislosti s jejich příslušností k různým funkčním stylům. Z toho vyplyne obecnější popis Havlova esejistického stylu a jeho případných odlišností od typických vlastností funkčního stylu esejistického, jak je definován v odborné literatuře. Výsledkem bude postižení hlavních rysů individuálního stylu Václava Havla v jeho esejích. 3. Pracovní postup (přístup k řešení, metody, techniky, nástroje apod.) 1) studium odborné literatury, zabývající se českou stylistikou, zejména esejistickým funkčním stylem a i dalšími funkčními styly 2) výběr a shromáždění jazykového materiálu 3) výběr relevantních jazykových jevů, tj. jazykových prostředků, které budou sledovány v materiálu a vyexcerpovány – výběr bude provedený na základě studia odborné literatury a upřesněný konfrontací s materiálem 4) excerpce jazykového materiálu a uspořádání získaných informací 5) analýza údajů, získaných excerpcí 6) vyhodnocení výsledků analýzy 7) interpretace získaných poznatků