Alzheimerova choroba (AD) způsobuje nejčastější formu demence u stárnoucí populace, charakteristickou ukládáním neurotoxických plaků amyloidu beta, hyperfosforylací Tau proteinu a jeho formovaní v neurofibrilární spleti. Cílení na tyto procesy zatím nebylo z terapeutického hlediska příliš úspěšné a je pravděpodobné, že jde spíše o příznaky AD, nežli o její příčiny. Dysfunkce endozomů a poruchy v endozomo-lyzozomální dráze jsou stále častěji identifikovány jako faktory přispívající k vzniku AD a některými jsou dokonce považovány za příčinu vzniku této patologie. Na buněčné úrovni se tyto dysfunkce projevují zvětšováním ranných endozomů. Není však jasné, jak k tomuto zvětšování dochází, a jak se jím mění složení endozomálního proteomu.

Sortilinu příbuzný receptor 1 (SORLA, kódovaný genem SORL1) hraje v endozomálním transportu klíčovou roli a je stále častěji identifikován jako kauzální rizikový faktor pro rozvoj AD. Nefunkčnost SORLA vede ke zvětšování ranných endozomů, vytvářející fenokopii tohoto časného projevu AD. To dělá ze SORL1 deficientních buněk vhodný model pro studium tohoto procesu.

Cílem této práce je izolovat ranné endozomy ze zdravých a SORL1 deficientních kortikálních neuronů derivovaných z indukovaných pluripotentních kmenových buněk, a analyzovat rozdíly v jejich proteomu za použití kvantitativní hmotnostní spektrometrie (MS). Dále pak identifikovat ty rozdíly v proteomu, které souvisí s rozvojem AD a biologií endozomů. Výsledky této práce přinesou nový vhled do vzniku AD a potenciálně poskytnou nové terapeutické cíle.