Klasické materiály pro konstrukci elektrochemických biosensorů (ušlechtilé kovy, varianty uhlíku) budou modifikovány za účelem zvětšení aktivního povrchu. Tím by mělo dojít jednak k zvětšení množství imobilizovaného enzymu, jednak ke zvýšení měřeného signálu. K danému účelu se použijí jednak metody zvyšující porozitu původního povrchu (chemické či elektrochemické narušení struktury) a dále metody elektrochemického vyloučení kovu v porézní formě (platinová čerň). Dále se využijí dostupné materiály s různou porozitou v důsledku výrobního procesu (sítotiskové Pt vrstvy, různé grafitové pasty). Poslední metodou bude depozice nanočástic zlata na planární povrchy, k zakotvení nanočástic se využijí interakce thiosloučenin. Takto připravené povrchy budou testovány se dvěma modelovými enzymy - glukosaoxidasou (biokatalytická stanovení) a peroxidasou (enzymové značení). Porovnají se parametry výsledných biosensorů - rychlost odezvy, citlivost stanovení, stabilita při měření a skladování. Výsledky přispějí ke kritickému zhodnocení řady metodik publikovaných v literatuře, jakož i ke zlepšení funkce enzymových elektrod a imunosensorů.