Téma vzniku nádorů je tradičně nahlíženo prizmatem somatické mutační teorie, která předpokládá, že primární příčinou maligní transformace jsou genetické mutace v jedné původní buňce. Tento přístup vedl k identifikaci mnoha onkogenů a tumor supresorových genů a položil základy cílené molekulární terapie. Teorie tkáňové organizace (tissue-organization field theory) však nabízí alternativní perspektivu: namísto genetických změn v jednotlivých buňkách klade důraz na narušení interakcí mezi buňkami a jejich mikroprostředím v rámci celých tkání. Rakovina je v tomto pojetí chápaná jako choroba tkáňové architektury, nikoli jako důsledek „chybujících“ buněk. Ukazuje se, že tkáňový kontext a extracelulární matrix mohou určovat genovou expresi, diferenciaci a dokonce potlačit maligní fenotyp nádorových buněk. Buňky s nádorovým genotypem se mohou v „normálním“ mikroprostředí chovat jako zdravé, zatímco porušené tkáňové uspořádání může vést k maligní progresi i bez mutací. Cílem bakalářské práce je představit teorii tkáňové organizace jako alternativu ke klasickému mutačnímu paradigmatu a diskutovat možné důsledky pro naše chápání nádorové biologie, včetně metabolismu a buněčné plasticity.