Viry dominují v biosféře početně a jejich unikátní vlastnosti jsou stálým zdrojem nových objevů. Mnohé studie ukazují, že viry měly významnou funkci ve vývoji evoluce od světa RNA až po svět DNA-protein, a jsou řídícími činiteli v evoluci živých organismů. Vzhledem k jejich závislosti na hostitelské buňce, nyní převládá názor, že vznikly až po buňce. Jsou však známy příklady ztráty nezávislého života původně autonomních bakterií, jež vedly k vnitrobuněčnému parazitismu nebo endosymbióze, a to díky ztrátě většiny jejich genů. Ztrátou genů in vitro lze snadno demonstrovat cestu kódující RNA k vzniku nekódující RNA. Nejjednoduššími replikujícími se entitami jsou ribozymy a viroidy, které nekódují proteiny a reprezentují modely reprodukce založené na strukturní a nikoliv genetické informaci. Nedávno objevené gigantické viry smazávají ostrou hranici mezi nebuněčnými a buněčnými organismy a ukazují evoluční spojitost. V této práci bude popsáno, jak viry mohly ztratit či získat geny, a jaký je aktuální pohled na roli virů v evoluci živých organismů.