U predikce účinku látek vyvíjených pro farmaceutické použití je v rámci vstřebávání a distribuce látky v organismu velmi důležité znát i potenciál farmaka pro interakci s amfifilními strukturami jako jsou biomembrány. Farmaka často navozují svůj účinek až po vstupu do nitra buňky, což vyžaduje překonání cytoplasmatické membrány ať už pomocí transportních proteinů nebo přímým prostupem přes membránu. Právě míra interakce mezi biomembránou a účinnou látkou určuje, zda je látka schopná prostoupit skrze membránu do nitra buňky a tím pádem se efektivně distribuovat. Běžně využívaný rozdělovací koeficient mezi vodou a oktanolem slouží jako obecný indikátor hydrofilicity/hydrofobicity dané látky, ovšem analýza interakce látky s využitím modelových biomembrán má předpoklad pro poskytnutí výsledků bližších reálné situaci v organismu. V této diplomové práci bude stanoven interakční parametr vybraných léčiv a biomembrán o různém fosfolipidovém složení. Jako metoda pro stanovení bude využita kapilární elektroforéza v módu elektrokinetické chromatografie s využitím liposomů jako pseudostacionární fáze. V závěru budou získaná data porovnána s dostupnou vědeckou literaturou a bude diskutována jejich relevance v souvislosti s vstřebáváním a distribucí studovaných látek v organismu.