Magisterská diplomová práce se zaměřuje na využívání generativní umělé inteligence ve vysokoškolské výuce v digitálním prostředí, zejména při návrhu a správě elektronických kurzů v systémech pro řízení výuky (LMS) a v souvisejících nástrojích. Generativní AI vstupuje do těchto prostředí jako nástroj podporující plánování struktury kurzu, formulaci zadání či tvorbu studijních materiálů, a zasahuje tak do toho, jak vyučující chápou dobře připravenou výuku a vlastní profesní autonomii. Předmětem výzkumu je, jak vysokoškolští učitelé generativní AI při přípravě a vedení výuky v digitálním prostředí reálně využívají nebo vědomě odmítají, jaké strategie a hranice v této souvislosti formulují a jaké vzorce přístupů se v jejich výpovědích opakují. Analytickým jádrem práce je pojem vyjednávání odbornosti; průběžný, situačně podmíněný proces, v němž učitelé vymezují hranici mezi vlastní pedagogickou a oborovou kompetencí a prostorem přenechaným algoritmické asistenci. Na základě kvalitativního výzkumu realizovaného formou polostrukturovaných rozhovorů práce formuluje doporučení pro vysokoškolské učitele, vzdělávací instituce i vývojáře výukových systémů.