Práce se zabývá propojením hudby a výtvarného umění v dílech Paula Klee. Na příkladech vlivu konkrétního hudebního díla na konkrétní výtvarné dílo stanovuje hypotézu o estetické ekvivalenci, podle níž by jednosměrný vliv hodný na obraz mohl esteticky působit i opačně – od obrazu k hudbě. Dále se zaměřuje na analýzu vlivu hudby na jeho tvorbu, která rozvíjí pohled na obecný význam tohoto spojení mezi hudbou a výtvarnými projevy. Zkoumání estetických prvků, emocionálních aspektů a filozofických konceptů v jeho hudebních obrazech přináší nové pohledy do způsobu, jakým se tyto prvky promítají do jeho uměleckého vyjádření. Studium tohoto tématu zároveň může přispět k hlubšímu porozumění vzájemného vztahu mezi hudbou a vizuálním uměním obecně.