V České republice pracují ve věznicích desítky sociálních pracovníků, kteří jsou kvůli svému povolání, navíc ve specifických podmínkách prostředí výkonu trestu, vystaveni riziku narušení svých profesionálních hranic. Ze zkušeností vyplývá, že sociální pracovníci nejsou dostatečně informováni o tom, jak své hranice správně nastavit a jak je chránit. Jsou tak ohroženi důsledky narušení hranic, kterými jsou mimo jiné snížení efektivity jejich práce, problémy v pracovním týmu, rozvinutí syndromu vyhoření, odchod ze zaměstnání a při práci s odsouzenými může být následkem překročení hranic také odsouzení za zločin. Cílem práce je zmatovat roli těchto sociálních pracovníků, jejich pracovní náplň, pracovní prostředí a klientelu. V rámci kvalitativního výzkumu se pokusím získat informace o podobě jejich profesionálních hranic, o situacích, ve kterých se potýkají s narušením hranic, o důvodech a následcích těchto narušení a také o povědomí pracovníků o tom, jak své profesionální hranice spravovat, případně jejich návrhy na zlepšení v této oblasti. Na základě výsledků šetření se pak pokusím zodpovědět základní výzkumnou otázku, která zní: „Jaké zkušenosti s profesionálními hranicemi mají vybraní sociální pracovníci ve věznicích?“ V rámci šetření bude navázána spolupráce s věznicemi a poskytnuty jim výstupy z práce jako inspirace pro úpravu pracovních náplní sociálních pracovníků, či realizaci vzdělávání a supervize v oblasti profesionálních hranic pro tyto pracovníky. Práce by v rukou manažerů vězeňské služby mohla přinést podnět k tvorbě jednoznačnějšího rozsahu práce sociálních pracovníků a stát se inspirací pro vytvoření samostatného kurzu nebo alespoň bloku, který novým i stávajícím sociálním pracovníkům přinese informace o správném nastavení profesionálních hranic a péči o ně. Zlepšení informovanosti a specifikace činností a pravomocí sociálních pracovníků ve věznici může v kolektivu těchto pracovníků omezit nejednotnost přístupů, snížit stres a z toho plynoucí riziko narušení či závažného překročení profesionálních hranic, čímž může předcházet vzniku protizákonného jednání sociálních pracovníků, jejich odchodu či vyhoření.