Ve své diplomové práci jsem se rozhodla pro zvolení tématu rizik dlouhodobé spolupráce ve vztahu mezi uživateli a pracovníky sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi (dále jen SASrd), a to z toho důvodu, že dle mého přesvědčení, si pracovníci SASrd nejsou vědomi specifik, které s sebou přináší dlouhodobá spolupráce s uživatelem, a nebyli seznámeni či neumí vnímat rizika, která se při této dlouhodobé spolupráci můžou vyskytnout. Pracovníci SASrd tak můžou být více ohroženi syndromem vyhoření, například v případě, kdy získají pocit, že se jim s uživatelem nevede naplnit cíle, které byly stanoveny v individuálním plánu. Také zde hrozí riziko navázání příliš důvěrného vztahu s uživatelem. Pracovníci začnou vnímat svou pomoc uživateli jako velmi potřebnou a žádoucí, tím uživatele přestávají aktivizovat a vést ke zlepšení jeho situace. Tento nežádoucí stav škodí i uživatelům SASrd, protože se můžou stát na službě závislými a získat pocit, že za ně vše vyřeší jejich klíčový pracovník. Tak ztratí motivaci nejen k naplňování svých stanovených cílů, ale také ke změnám ve svém životě. Pokud si pracovníci SASrd nejsou vědomi rizik, která tato dlouhodobá spolupráce s uživatelem může přinést, dochází k narušení účelu sociální práce s uživateli v této službě. Cílem mé diplomové práce je odpovědět na otázku: „Jaký je postoj sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi k rizikům a přínosům vztahu s uživateli při dlouhodobé spolupráci z hlediska profesních hranic?“