Děti s mentálním postižením se v současné společnosti často setkávají s různými bariérami, které mohou negativně ovlivňovat jejich plnohodnotné začlenění do společnosti. Jedná se například o sociální znevýhodnění, diskriminaci, stigmatizaci, stereotypní nahlížení či sociální vyloučení. Vzhledem k nárokům, které jsou na tyto děti ze strany společnosti kladeny, bývají často ve zvýšené míře odkázány na podporu druhých osob, zejména rodiny a odborných služeb. V této souvislosti se jako významné jeví hledání takových přístupů, které mohou přispět ke zkvalitnění vzájemné komunikace a podpoře jejich sociálního začleňování. Cílem této bakalářské práce je zjistit, jaký přínos může mít využívání neverbálních komunikačních technik sociálními pracovníky při práci s dětmi s mentálním postižením a jak tyto techniky sociální pracovníci reflektují. Výsledky výzkumu mohou přispět k hlubšímu porozumění významu neverbální komunikace v této oblasti a současně sloužit jako podnět pro zkvalitnění komunikační praxe při práci s dětmi s mentálním postižením i jejich rodinami.