Teplota je jedním ze základních ekologických faktorů, který ovlivňuje život a vývoj organismů na všech úrovních. Růst teploty prostředí způsobený klimatickou změnou může omezit výskyt chladnomilných druhů s úzkou teplotní valencí (stenotermní druhy) a naopak podpořit druhy s širší valencí (eurytermní), a tím způsobit obměnu druhů mezi lokalitami. Pro mnoho chladnomilných druhů vodních bezobratlých je predikována významná ztráta klimaticky příznivých oblastí a posuny areálů výskytu druhů podél nadmořské výšky a zeměpisné šířky. Současné změny druhové bohatosti a výskytu makrozoobentosu v přirozených tocích v ČR mohou také souviset s termální biologií jednotlivých druhů. Skutečné teplotní preference a tolerance vodních bezobratlých jsou ale velmi málo prozkoumané a často se odvozují nepřímo z jejich výskytu, což může být do určité míry zavádějící. Tato diplomová práce se proto věnuje výzkumu termálních preferencí jednotlivých druhů vodních bezobratlých. Na základě série laboratorních experimentů budou vyhodnoceny dvě charakteristiky popisující termální niku organismů, kritické termální maximum (CTmax) a preferovanou teplotu (Tp), která je používaná jako proxy pro optimální teplotu. Cíle diplomové práce jsou: 1. na základě literární rešerše shrnout dosavadní poznatky o termální biologii vodních bezobratlých, 2. vyhodnotit výsledky experimentů zaměřených na CTmax a Tp vybraných druhů makrozoobentosu a 3. porovnat získané výsledky u různých druhů, které se liší svým výskytem v přirozených tocích.