Využití lidských embryonálních kmenových buněk v klinických aplikacích je příkladem toho, kdy se poznatky základního výzkumu střetávají s klinickou praxí. Tyto buňky, izolované z lidských embryí v stádiu blastocysty, jsou už od jejich první izolace v popředí zájmu regenerativní medicíny a buněčných terapií, pro kterou je předurčují hlavně jejich dvě základní vlastnosti: schopnost sebeobnovy a diferenciace do různých tkání. Jejich dosavadní in vitro kultivace standardně používala vyživovací vrstvu buněk izolovanou z buněk myších embryonálních fibroblastů, které jsou ale pro budoucí klinickou praxi naprosto nepřípustné. Vzrůstá tedy zájem o izolaci těchto buněk v prostředí, které by byly prosté jakýchkoliv „kontaminujících“ látek, které by mohly ohrozit budoucího pacienta. Je proto potřeba vyvinout systém derivace, která by využívala buňky lidského původu nebo komponenty zcela definovaného charakteru. Tato práce bude součástí první izolace a charakterizace lidských embryonálních buněk v České republice, které budou kultivované v plně definovaných podmínkach cGMP, a mohly by tak sloužit jako vstupní materiál k cílené diferenciaci do tkaní podle konkrétních potřeb pacientů. Tato práce bude součástí první izolaci a charakterizaci lidských embryonálních buněk v České republice, které budou kultivované v plně definovaných podmínkach cGMPa mohly by tak sloužit jako vstupní materiál k cílené diferenciaci do tkaní podle konkrétních potřeb pacientů.