Chůze

Lokomoce: bipedální

Chůze je nejstarším pohybovým stereotypem pro lokomoci člověka. Zapojuje se při ní velké množství svalů, jejichž spolupráce je přesně načasována. Jedná se o střídavý cyklický pohyb dolních končetin se souhyby celého těla, zejména horních končetin, ve vzpřímené poloze. Základní jednotkou lidské chůze je krok. Který si můžeme rozdělit do dvou základních fází: stojnou (opěrná) a švihovou (letová). Stojná fáze začíná, jakmile pata přijde do styku s podložkou a končí, jakmile se palec (poslední prst) odlepí od podložky. Během fáze stojné jedné končetiny zároveň probíhá na druhé končetině fáze švihová. Při švihové fázi se končetina ohýbá v kyčli a koleni a ke konci dochází k extenzi kolene a dorzální flexi hlezenního kloubu, aby se opět pata mohla dotknout podložky a začít další fáze stojná. K modifikaci lidské chůze řadíme skok (zkracuje se opěrná fáze ve prospěch letové fáze tak, že v určitém okamžiku jsou obě dolní končetiny v letové fázi a tělo je tak bez opory) a běh (řada po sobě jdoucích krátkých skoků na střídajících se končetinách).