Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Benjaminiana

Transformace a variace názvu Benjaminovy studie, patrné z názvů textů teoretiků umění nových, digitálních médií můžeme chápat jako výraz typicky postmoderní kulturní praxe, využívající kulturní produkty minulosti bez ambice zasadit je do jejich historického kontextu, ale současně předpokládající alespoň jistou míru kulturní paměti u svých interpretů. Různé způsoby využití klíčových pojmů Benjaminovy eseje v současné teorii umění nových, digitálních médií mohou svou flexibilitou, s jakou se stávají součástí nového argumentačního rámce, také připomínat typickou funkci digitálních médií – morfování, neznatelný proces proměny, který ve svém důsledku vede někdy pouze ke kosmetickým, ale často k radikálním proměnám původního obrazu v obraz jiný. Podtitul „Benjaminiana“ tedy poukazuje k různým způsobům, jakými jsou Benjaminovy myšlenky přejímány a transformovány teoretiky nových, digitálních médií jako k procesu, v rámci kterého dochází k přivlastnění Benjaminovy slavné eseje diskurzem umění nových médií.

Novotvar Benjaminiana vyjadřuje také způsob, jakým k tomuto přivlastnění Benjaminových myšlenek novomediálním diskurzem dochází. Můžeme jej nazvat mytizací. Proces mytizace je podle Rolanda Barthesa úzce spojen s tendencí tvořit neologismy odvozované ze známých slov (Barthes 2004, s. 119). Vedle dvojice „Benjamin – Benjaminiana“ můžeme postavit třeba dvojici „Duchamp – Duchampiana.“7 Novotvar „Benjaminiana“ má poukazovat k Benjaminově eseji jako k materiálu, ze kterého je spleten mýtus uměleckého díla v době digitálních médií. Základní pojmy Benjaminovy eseje jsou v tomto procesu vztaženy ke znakovému systému druhého řádu, který produkuje mýty. Jinými slovy, jsou využity ve prospěch pojmenování nových, digitálních médií, jako médií obdařených minimálně stejně demokratickým a kreativním potenciálem jako média, o kterých psal Benjamin. Můžeme proto říci, že Benjaminova esej slouží jako materiál, ze kterého je tvořen mýtus umění nových, digitálních médií. A jak upozorňuje Barthes, tento materiál ve službách mýtu musí být nutně alespoň částečné zbaven svého původního smyslu, vyprázdněn ve prospěch účelu, pro který je v jednotlivých, konkrétních případech dále užíván.

V neposlední řadě podtitul Benjaminiana poukazuje k předkládanému učebnímu textu: ke skutečnosti, že se zde budeme zabývat třemi podobami tohoto mýtu novomediálního uměleckého díla, studiemi, jejichž základem jsou koncepty formulované Benjaminem, ovšem využité jako nástroje lepšího pochopení umělecké tvorby v prostředí nových, digitálních médií.

Poznámky ke kapitole

7 Duchampiana: Nude Descending a Staircase (1976) je dílo umělkyně japonského původu a účastnice hnutí Fluxus, Shikego Kubota, která ve své tvorbě často využívala odkazy k historii umění. Jedná se o videoskulpturu tvořenou dřevěnými schody, v nichž jsou v průřezech umístěny obrazovky, na kterých se pohybuje nahá žena, jakoby přecházející z jednoho monitoru do druhého. Kubota tak transformovala námět slavného Duchampova obrazu Akt sestupující se schodů č. 2, 1912, evokující záznamy pohybu na chronofotografiích, do prostředí nových, tentokrát, elektronických médií

Mgr. Jana Horáková, Ph.D. |
ÚHV, Filozofická fakulta, Masarykova univerzita |
Návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Filozofické fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU
| Fakulta informatiky Masarykovy univerzity, 2010

Technické řešení této výukové pomůcky je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.