Gnome místo Unity
Canonicalem vyvíjené grafické prostředí Unity, kterým se Ubuntu odlišovalo hned na první pohled, bylo už od Ubuntu 17.10 nahrazeno prostředím Gnome 3. Nicméně Gnome bylo upraveno, aby se podobalo Unity, takže běžný uživatel tuto změnu možná ani nezaregistroval.
GDM místo LightDM
Jako display manager (program, který poskytuje přihlašovací obrazovku a umožňuje spuštění vybraného grafického prostředí) jsme dříve používali výchozí LightDM. Ovšem ten ne vždy fungoval správně, takže jsme se už dříve rozhodli přejít na GDM (Gnome Display Manager). Od Ubuntu 17.10 je jako výchozí GDM, což pro nás znamenalo o trochu jednodušší konfiguraci a také naději, že vývojářům Ubuntu bude teď víc záležet na GDM.
Další novinkou z pohledu administrátorů bylo to, že nastavení vlastního pozadí přihlašovací obrazovky šlo oproti starším verzím vyřešit jednoduchou úpravou šablony (/etc/alternatives/gdm3.css) a nebylo potřeba složitě extrahovat, upravovat a kompilovat GResources (https://unix.stackexchange.com/a/343887/89725).
Ubuntu místo Fedory
Dříve existovala snaha nabídnout studentům co nejširší zážitek. V PC hale jsme měli různé unixové operační systémy, a dokonce i OpenSolaris. Později se jejich počet zredukoval a v době mého nástupu do CVT jsme měli už jen Ubuntu a Fedoru.
Spravovat více operačních systémů má tu nevýhodu, že řada věcí se v každém z nich dělá trochu jinak, a navíc každý z nich znamená jiné problémy, které se musí řešit. Přitom uživatelský zážitek je dnes u Fedory i Ubuntu velmi podobný. Problémy způsobovalo také to, že uživatelé měli jeden sdílený domovský adresář pro různé distribuce. Potýkali jsme se třeba s tím, že za určitých okolností se po odhlášení z Fedory nešlo přihlásit do Ubuntu a tak podobně.
Rozhodli jsme se proto, že chceme raději dělat jednu věc pořádně, než několik věcí tak napůl. S optimistickou vizí, že bychom jednou chtěli dokonvergovat do stavu, aby studentské stanice fungovaly bez problémů, jsme se rozhodli nepřidělávat si práci správou několika distribucí a soustředit se na problémy jedné vybrané.
Právě pro Ubuntu jsme se rozhodli, protože:
- vychází po verzích*, takže na rozdíl od rolling distribucí se tolik nestává, aby něco najednou přestalo fungovat;
- poskytuje dobrý kompromis mezi stabilitou a čerstvostí software (Fedora je na můj vkus příliš progresivní, CentOS je třeba zase dost konzervativní);
- má hodně software v repozitářích a díky relativně velké komunitě se rychleji řeší bugy.
* Fedora také vychází po verzích, ale velmi rychle a nemá dlouhodobou podporu, takže prakticky to pro nás znamenalo nutnost instalace poslední verze před každým semestrem. Stalo se nám například, že o prázdninách jsme nainstalovali nejnovější Fedoru 26, která už před koncem jarního semestru natolik zastarala, že už jsme nedostávali ani bezpečnostní aktualizace.
Ansible místo Puppetu
Má-li někdo konfigurovat a spravovat stovku počítačů, velmi mu usnadní práci nějaký nástroj na automatizaci těchto úkonů. Dlouhá léta jsme používali nástroj zvaný Puppet. Donesly se k nám ale zvěsti o Ansible, novém a svěžím nástroji, který je prý dokonce tak dobrý, že ho používají i v Red Hatu. Rozhodně jsme chtěli něco takového také zažít, tak jsme se rozhodli přepsat celou naši konfiguraci do Ansible.
Asi nejpodstatnější rozdíl je, že zatímco Puppet funguje tak, že klientský démon si stahuje konfiguraci ze serveru a aplikuje ji u sebe, Ansible nevyžaduje klientský software, ale konfiguraci distribuuje z centrálního serveru přes SSH. (Nicméně Ansible umí i opačný model, tj. ten stejný jako Puppet.)
Pro ilustraci uvádíme, jak lze nakopírovat konfiguraci sshd a reloadovat:
Puppet
# SSHD config
file { "/etc/ssh/sshd_config":
source => "puppet:///files/linuxCfg/sshd_config",
notify => Service[ssh],
}
Ansible
- name: SSHD config
copy:
src: sshd_config
dest: /etc/ssh/
notify: reload sshd
Co jsme tedy získali? Hlavně jsme získali pocit, že když teď používáme Ansible, který je cool a in, že jsme teď také cool a in, ale nic moc navíc. Mně osobně je formát konfiguračních souborů Ansible mírně sympatičtější, stejně jako to, že Ansible si dokáže některé věci „domyslet“, takže netřeba být tolik explicitní. Také bych ocenil nativní podporu cowsay. Ale toto všechno je jen otázka preference, jiný to může vnímat naopak.
Nelze říct, že by byl Ansible nějak podstatně lepší, ani horší. Spoustu věcí dělá trochu jinak, ale pro naše účely je stejně dobře použitelný jako Puppet.
