Přechod na menu, Přechod na obsah, Přechod na patičku
     

Rodinné a manželské vztahy – rozhodné právo


Autoři:

1. Úvod – společný výklad

Navazování rodinných vztahů mezi příslušníky různých států je poměrně časté. Pro české občany se pravděpodobnost vzniku takového vztahu zvýšila po roce 1989 a po druhé se vstupem České republiky do Evropské unie, kde vytváření vztahů s mezinárodním prvkem značně usnadňuje volný pohyb osob.

Mezi úpravami jednotlivých právních řádů však v oblasti rodinného práva existují velké rozdíly. Unifikace hmotného práva je tady jen velmi málo pravděpodobná, rozhodující význam tak má úprava kolizní. I unifikace kolizních norem na mezinárodní úrovni je v této oblasti spíše výjimkou. Průlom však představují připravované předpisy komunitárního práva, které přinesou jednotné kolizní normy hned pro několik rodiněprávních otázek. Zatím ale stále zůstává rozhodující kolizní úprava vnitrostátního původu. V dosahu českého právního řádu nás tak budou především zajímat kolizní normy obsažené v zákoně č. 97/1963, o mezinárodním právu soukromém a procesním (dále jen ZMPS). Na relevantní mezinárodní či evropskou úpravu bude vždy upozorněno.

Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že kolizní normy z oblasti rodinného práva nalezneme ve třech skupinách pramenů. Jsou to:

  • vnitrostátní předpisy
  • komunitární právo
  • mezinárodní smlouvy

V otázce vztahů mezi jednotlivými skupinami pramenů odkazujeme na úvodní část publikace.

Do oblasti rodinného práva spadá řada vztahů, pro něž obvykle nacházíme samostatné kolizní normy. Pro účely tohoto textu budeme rodinné právo členit na tyto otázky: 1

  1. otázky manželského práva
    1. způsobilost uzavřít manželství a podmínky platnosti manželství
    2. osobní vztahy mezi manželi
    3. majetkové vztahy mezi manželi
    4. neplatnost a neexistence manželství
    5. zánik manželství (především rozvodem)
  2. otázky rodinného práva v užším smyslu
    1. určení otcovství
    2. vztahy mezi rodiči a dětmi
    3. nároky rodičů na výživu vůči dětem
    4. nároky matky vůči otci dítěte, za něhož není provdána
    5. osvojení
    6. poručenství a opatrovnictví

2. Otázky manželského práva

2.1. Způsobilost uzavřít manželství a podmínky platnosti manželství

Pod způsobilostí uzavřít manželství rozumíme souhrn podmínek, jejichž dodržení právní řád požaduje pro uzavření platného manželství. Patří sem otázka věkové hranice a překážek uzavření manželství (příbuzenství, jiné manželství, duševní porucha apod.). 2

Podle §19 ZMPS se způsobilost osoby uzavřít manželství, jakož i podmínky jeho platnosti, řídí právem státu, jehož je tato osoba příslušníkem. § 19 používá hraniční určovatel státní příslušnost, který je typický pro celou českou kolizní úpravu rodinného práva.

Kolizní normy upravující způsobilost uzavřít manželství můžeme ještě najít v dvoustranných mezinárodních smlouvách o právní pomoci uzavřených s bývalými socialistickými státy. 3 I tyto používají jako hraniční určovatel státní příslušnost. V současné době neexistuje žádná mnohostranná mezinárodní smlouva ani evropská úprava unifikující kolizní normy pro způsobilost uzavřít manželství.

2.2. Forma uzavření manželství

Forma uzavření manželství se podle §20 ZMPS řídí právem místa, kde se manželství uzavírá. Jako hraniční určovatel je tu použito místo učinění právního úkonu. Stejnou úpravu obsahují i dvoustranné smlouvy o právní pomoci. Žádná mnohostranná mezinárodní smlouva či evropská úprava zde není.

Pro úplnost je vhodné poznamenat, že český občan může uzavřít sňatek v zahraničí také před českým zastupitelským úřadem. 4 Toto však podle mezinárodního práva nesmí být v rozporu s právním řádem dané země. 5 Podrobněji je tato otázka upravena v konzulárních úmluvách uzavřených ČR. 6

2.3. Osobní vztahy mezi manželi

Mezi osobní vztahy mezi manželi řadíme tradiční vzájemná práva a povinnosti manželů – povinnost spolu žít, povinnost vzájemné věrnosti, povinnost vzájemné pomoci, povinnost respektovat svoji důstojnost apod. Patří sem i otázka vzájemného zastupování mezi manželi. 7

Ani tady v současné době nemáme žádnou mnohostrannou mezinárodní či evropskou úpravu. Podle §21 ZMPS se osobní vztahy mezi manželi posuzují podle právního řádu státu, jehož jsou manželé příslušníky. Jsou-li manželé příslušníky různých států, použije se práva českého. ZMPS používá jako hraniční určovatel společnou státní příslušnost manželů, podpůrně pak právo státu soudu (tedy české). Podobnou úpravu najdeme i v dvoustranných smlouvách o právní pomoci. V některých je namísto společné státní příslušnosti použito kritérium společného bydliště manželů.

2.4. Majetkové vztahy mezi manželi

Majetkovými vztahy mezi manželi se rozumí především úprava majetkového režimu manželů (např. společné jmění manželů v českém právu). ZMPS má pro osobní i majetkové vztahy mezi manželi jednu kolizní normu – §21. Hraničním určovatelem je zde rovněž společná státní příslušnost manželů a podpůrně české právo. Smluvená úprava manželského majetkového práva 8 se posuzuje podle právního řádu, který byl pro majetkové vztahy manželů rozhodný v době, kdy k úpravě došlo. Úprava ve dvoustranných smlouvách o právní pomoci se opět příliš neliší, některé navíc využívají kritérium společného bydliště manželů.

V současné době o této otázce neexistuje platná mnohostranná mezinárodní smlouva ani evropská úprava. V evropském právu by se však mohla tato situace v dohledné době změnit. Existuje totiž Zelená kniha o kolizním právu v oblasti úpravy majetkových poměrů v manželství, zabývající se převážně otázkou soudní příslušnosti a vzájemného uznávání. 9

2.4.1. Výživné mezi manželi

Do majetkových vztahů mezi manželi můžeme zařadit i otázku vzájemné vyživovací povinnosti mezi manželi. I tady bychom použili §21 ZMPS, protože speciální kolizní normu pro vyživovací povinnost mezi manželi nemáme. Dvoustranné smlouvy o právní pomoci v této otázce používají různé hraniční určovatele – společnou státní příslušnost manželů, společné bydliště manželů či státní příslušnost oprávněného k výživě.

Dne 18.12.2009 bylo přijato Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen Nařízení o výživném). Nařízení se vztahuje jakoukoli vyživovací povinnost, která vyplývá z rodinných vztahů, rodičovství, manželství nebo příbuzenství. 10 Spadá sem tedy i vyživovací povinnost mezi manželi. Nařízení upravuje problematiku mezinárodní pravomoci, rozhodného práva, uznání a výkonu rozhodnutí a spolupráci mezi orgány členských států. Oproti původnímu návrhu však problematika rozhodného práva není upravena přímo. Nařízení v tomto bodě odkazuje na Haagský protokol ze dne 23.11.2007 o právu rozhodném pro vyživovací povinnost (dále jen Haagský protokol 2007). 11 Nařízení bude účinné, tedy použitelné od 18.6.2011, pokud v této době bude v členských státech účinný výše zmíněný Haagský protokol. V opačném případě bude nařízení účinné od doby, kdy se v ES stane účinným Haagský protokol. 12

Haagský protokol 2007 doplňuje Haagskou úmluvu z 23.11.2007 o mezinárodním vymáhání výživného dítěte a jiných forem výživného (dále jen Haagská úmluva 2007). Cílem této úmluvy je zajistit efektivní přeshraniční vymáhání výživného pro nezletilé děti i jiných forem výživného. Přijetí úmluvy je výsledkem revize dvou dosavadních Haagských úmluv zabývajících se vymáháním výživného (Úmluva ze dne 2. října 1973 o právu rozhodném pro pohledávky na výživném, 13Úmluva ze dne 2. října 1973 o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti) a Newyorské úmluvy ze dne 20.6.1956 o vymáhání výživného v cizině. 14 Haagská úmluva 2007 upravuje především spolupráci orgánů smluvních států a uznání a výkon rozhodnutí. Haagská úmluva 2007 se v zásadě vztahuje na výživné rodičů vůči dětem do 21 let a na uznání a výkon rozhodnutí o výživném mezi manželi, pokud je realizováno v souvislosti s vyživovací povinností vůči dětem. Každý smluvní stát však může prohlásit, že se úmluva použije na jiné druhy vyživovací povinnosti vyplývající z rodinných poměrů, rodičovství, manželství či příbuzenství.

Problematika rozhodného práva nebyla do úmluvy zahrnuta, ale byla včleněna do fakultativního protokolu, který musí být zvlášť podepsán. Protokol dopadá na jakoukoli vyživovací povinnost vyplývající z rodinných poměrů, rodičovství, manželství či příbuzenství. 15Základním kritériem pro určení rozhodného práva je místo obvyklého bydliště oprávněné osoby. 16Pro vyživovací povinnost mezi manželi a bývalými manželi Protokol obsahuje speciální pravidla. Základní kritérium se v tomto případě nepoužije, pokud to navrhne jeden z manželů a právo jiného státu, především státu posledního společného obvyklého bydliště manželů, s manželstvím úžeji souvisí. 17Protokol rovněž upravuje volbu práva, která je koncipována jako omezená. Je možno zvolit právo státu soudu pro účely konkrétního řízení. 18Lze zvolit i právo jiného státu, ale pouze dle stanovených kritérií. 19Protokol má univerzální povahu. 20

2.5. Rozvod manželství

Podle §22 ZMPS se zrušení manželství rozvodem řídí právním řádem státu, jehož občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jsou-li manželé příslušníky různých států, řídí se zrušení manželství rozvodem právním řádem českým. ZMPS tady opět používá kritérium společné státním příslušnosti manželů – časově umístěné do doby zahájení řízení o rozvodu. Pro případ různé státní příslušnosti manželů je opět zakotveno použití práva státu soudu. §22 ve druhém odstavci obsahuje ještě tzv. rozšiřující kolizní normu, která stanoví: „Jestliže by bylo třeba podle odstavce 1 použít cizího právního řádu, který by zrušení manželství rozvodem nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak manželé nebo alespoň jeden z nich žije v ČR delší dobu, použije se práva českého.“ Toto ustanovení umožňuje použití českého práva i za situace, kdy by se normálně nepoužilo. Musí však být splněny všechny uvedené podmínky. I dvoustranné smlouvy o právní pomoci používají společnou státní příslušnost manželů, eventuálně právo státu soudu.

V červenci 2006 předložila Komise návrh nařízení Rady, kterým se mění nařízení Rady (ES) č.2201/2003 ohledně příslušnosti a pravidel o právních předpisech použitelných v manželských věcech. 21 Návrh přináší unifikaci kolizních norem pro rozvod a rozluku manželství. Manželé budou mít možnost zvolit si právo, pokud půjde o některý z těchto právních řádů: právo státu, kde měli manželé poslední společné bydliště, pokud tu alespoň jeden z nich stále žije, právo státu, jehož je kterýkoli z nich příslušníkem, právo státu, kde manželé žili alespoň 5 let, právo státu soudu, u něhož je podána žádost o rozvod. Pokud si manželé právo nezvolí, právem rozhodným pro rozvod je právo státu, kde mají manželé společné bydliště. Nemají-li společné bydliště, právo státu, kde měli poslední společné bydliště a jeden z nich tu stále žije. Pokud nelze použít ani toto kritérium, pak se použije právní řád státu, jehož jsou oba manželé příslušníky, jinak právo státu soudu.

3. Otázky rodinného práva v užším smyslu

3.1. Určení otcovství

Určením otcovství se má na mysli jak zjištění otcovství, tak popření otcovství. 22 Podle §23 ZMPS se určení otcovství se řídí právním řádem státu, jehož příslušnost nabylo dítě narozením. Hraničním určovatelem je zde státní příslušnost dítěte v době jeho narození. Podle §23 odst. 2 může být otcovství určeno podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte a žije-li dítě v ČR. Odst. 2 tak za určitých okolností rozšiřuje použití českého práva. Soudní řízení o určení otcovství není potřeba, pokud otec dítěte otcovství uzná. 23 Náležitosti uznání se rovněž řídí právem státu, jehož je dítě příslušníkem v době narození. K platnosti uznání otcovství postačí, stane-li se podle práva státu, v němž k uznání došlo (§23 odst. 3).

Dvoustranné smlouvy o právní pomoci také používají kritérium státní příslušnosti dítěte, v některých případech i místo narození dítěte. Žádnou mnohostrannou mezinárodní smlouvu či evropskou úpravu zde nemáme.

3.2. Vztahy mezi rodiči a dětmi

3.2.1. Rodičovská zodpovědnost

Rodičovská zodpovědnost zahrnuje nejdůležitější práva a povinnosti rodičů k nezletilému dítěti, nejedná se však o veškerá práva a povinnosti rodičů k dětem. Součástí rodičovské zodpovědnosti není např. vyživovací povinnost rodičů k dětem, určení jména a příjmení dítěte či otázka souhlasu rodiče s osvojením.

Rodičovská zodpovědnost je souhrnem práv a povinností při péči o nezletilé dítě, při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění. V oblasti kolizní je tu na prvním místě nutné uvést Úmluvu o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí. 24 Tato úmluva je mnohostrannou mezinárodní smlouvou, která mimo jiné unifikuje kolizní normy v uvedené oblasti. Úmluva dopadá pouze na nezletilé děti a upravuje především tyto otázky: přisuzování, výkon, zrušení nebo omezení rodičovské zodpovědnosti, právo péče o dítě, poručnictví či opatrovnictví, správa a ochrana majetku dítěte. Úmluva se naopak nevztahuje na určení rodičovství, osvojení, příjmení a jméno dítěte či výživné. Podle úmluvy se přiznání či zánik rodičovské zodpovědnosti ze zákona řídí právem státu obvyklého bydliště dítěte. Přiznání či zánik rodičovské zodpovědnosti podle dohody se posuzuje podle práva státu obvyklého bydliště dítěte v době nabytí účinnosti dohody. Pro výkon rodičovské zodpovědnosti je rozhodné právo státu obvyklého bydliště dítěte. Přisouzení, úprava výkonu, zrušení, omezení rodičovské zodpovědnosti rozhodnutím soudu se vždy řídí jeho vlastním právem.

Úmluva v otázce rodičovské zodpovědnosti nahradila §24 odst. 1 ZMPS. Kolizní úpravu rodičovské zodpovědnosti obsahují i dvoustranné smlouvy o právní pomoci, která používají hraniční určovatel státní příslušnosti či obvyklého bydliště dítěte.

3.2.2. Vyživovací povinnost

Vyživovací povinnost nemají rodiče pouze k nezletilým dětem, ale za určitých okolností i k dětem zletilým. Podle §24 ZMPS se vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně výchovy a výživy, řídí právem státu, jehož příslušníkem je dítě. Žije-li dítě v ČR, mohou být tyto vztahy posuzovány podle práva českého, je-li to v zájmu dítěte. Stejnou úpravu obsahují i dvoustranné smlouvy o právní pomoci.

Na vyživovací povinnost rodičů vůči dětem dopadá i výše zmíněné Nařízení o výživném, které v otázce rozhodného práva odkazuje na Haagský protokol z roku 2007. Základním kritériem pro určení rozhodného práva je místo obvyklého bydliště oprávněného. Pro výživné rodičů vůči dětem obsahuje Protokol navíc speciální ustanovení. 25 Nemůže-li oprávněný podle práva státu, kde má obvyklé bydliště, získat výživné, bude rozhodným právem právo státu, kde se koná soudní řízení. Bez ohledu na základní kritérium, podá-li oprávněný žalobu ve státě obvyklého bydliště povinného, použije se právo tohoto státu. Pokud však oprávněný podle tohoto práva nemůže získat výživné, použije se právo státu jeho obvyklého bydliště. Nemůže-li oprávněný získat výživné podle žádného z předchozích právních řádů, použije se právo společné státní příslušnosti oprávněného a povinného. Volba práva je přípustná pouze pro konkrétní řízení. V ostatních případech není volba práva přípustná, je-li oprávněným dítě mladší 18 let. U výživného starších dětí je volba práva podle stanovených kritérií povolena.

3.2.3. Ostatní vztahy mezi rodiči a dětmi

Pro ostatní vztahy mezi rodiči a dětmi použijeme rovněž §24 odst. 1 ZMPS, eventuálně srovnatelnou úpravu ve smlouvách o právní pomoci. V otázce jména a příjmení dítěte je třeba počítat s dopadem veřejnoprávních norem.

3.3. Nároky rodičů na výživné vůči dětem

Podle §24 odst. 2 ZMPS se nároky rodičů na výživu vůči dětem se řídí právem státu, jehož příslušníkem je ten z rodičů, který nárok na výživu uplatňuje. Shodnou úpravu najdeme i v dvoustranných smlouvách o právní pomoci. I na tuto otázku dopadá Nařízení o výživném, které odkazuje na Haagský protokol 2007. O výživném dětí vůči rodičům platí v zásadě vše, co bylo uvedeno o výživného dětí vůči rodičům. Omezená volba práva je přípustná.

3.4. Nároky matky vůči otci jejího dítěte, za něhož není provdána

Nároky matky dítěte vůči jeho otci, za něhož není provdána, se řídí právem státu, jehož příslušnicí je matka v době narození dítěte. Jestliže matka dítěte, která je cizí státní příslušnicí, má bydliště v ČR a otec dítěte je českým příslušníkem, řídí se nároky matky dítěte podle práva českého (§25 ZMPS). ZMPS používá v této situaci jako hraniční určovatel státní příslušnost matky v době narození dítěte. Za určitých okolností bude použito české právo.

Dvoustranné smlouvy o právní pomoci výslovně neupravují otázku nároků neprovdané matky. Vzhledem k tomu, že nárok spočívá především v nároku na příspěvek na výživu, lze použít kolizní normy upravující vyživovací povinnost. Tady dvoustranné smlouvy počítají s hraničním určovatelem státní příslušnost oprávněného k výživě, tedy matky. Na nároky neprovdané matky je možno v budoucnu aplikovat Nařízení o výživném odkazující na Haagský protokol 2007.

3.5. Osvojení

Osvojení zakládá mezi osvojencem a osvojitelem takový právní vztah jako mezi rodičem a dítětem. Kolizní normy upravující osvojení se týkají rozhodování o osvojení a právních účinků, které osvojení vyvolá. Pro samotný vztah mezi osvojitelem a osvojencem je pak už potřena použít kolizní normy určené pro vztahy mezi rodiči a dětmi. 26

Podle §26 ZMPS se osvojení se řídí právem státu, jehož příslušníkem je osvojitel. Jsou-li osvojiteli manželé a mají-li různou státní příslušnost, musí být splněny podmínky právních řádů obou manželů. Dochází tak ke kumulativní aplikaci dvou právních řádů. ZMPS opět používá jako hraniční určovatel státní příslušnost. Jestliže by bylo podle předchozích pravidel nutné použít cizího právního řádu, který by osvojení nedovoloval anebo jen za okolností mimořádně tíživých, avšak osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů žije v ČR, použije se práva českého. Vedle práva státu osvojitele se při osvojení uplatní i právo státu, jehož příslušníkem je osvojované dítě. To se použije pro posouzení, zda je při osvojení nutný souhlas dítěte či jiných osob a orgánů (§27 ZMPS). V ČR k osvojení dítěte do ciziny je třeba vždy souhlas Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 27

Dvoustranné smlouvy o právní pomoci zakotvují stejnou úpravu jako ZMPS. Žádná mnohostranná mezinárodní smlouva ani evropská úprava zde nejsou.

3.6. Poručnictví, opatrovnictví

Instituty poručnictví a opatrovnictví slouží k ochraně zájmu nezletilých dětí ze strany jiných subjektů než rodičů. Uplatní se na základě rozhodnutí soudu. Základní rozdíl spočívá v tom, že opatrovník vykonává pouze některá práva a povinnosti za rodiče, kdežto poručník vykonává práva a povinnosti namísto rodičů, kteří nejsou nositeli rodičovské zodpovědnosti. Pro oba instituty však zpravidla existují společné kolizní normy.

Na poručnictví i opatrovnictví dopadá již zmiňovaná Úmluva o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí. Podle Úmluvy se opatření týkající se poručnictví či opatrovnictví, tedy podmínky jejich vzniku a zániku posuzují podle práva státu soudu. Úmluvou byl nahrazen §28 ZMPS, který používal kritérium státní příslušnosti dítěte. Zbývající ustanovení ZMPS zůstávají nedotčena, protože podobnou úpravu úmluva neobsahuje. Podle §29 ZMPS se povinnost přijmout a zastávat opatrovnictví (poručnictví) nad nezletilým se řídí právním řádem státu, jehož je opatrovník (poručník) příslušníkem. Právní poměry mezi opatrovníkem (poručníkem) a nezletilým se řídí právním řádem státu, v němž je soud, který opatrovníka (poručníka) určil (§30 ZMPS). Dvoustranné smlouvy o právní pomoci obsahují stejnou úpravu jako ZMPS.

4. Výhrada veřejného pořádku

Rozdílné úpravy rodinného práva vyplývající z různých společenských poměrů ovlivněných kulturními a náboženskými tradicemi mohou před českými soudy vést k častějšímu použití tzv. výhrady veřejného pořádku k aplikaci cizí právní normy. 28

Veřejný pořádek můžeme charakterizovat jako souhrn základních hodnot ekonomického, politického a společenského zřízení státu a jeho právního řádu, které se obvykle odráží v ústavě, ústavních zásadách či zásadách právních odvětví. Výhrada veřejného pořádku je ustanovení právního řádu, které umožňuje a zároveň zavazuje orgán aplikující právo (soud) výjimečně odmítnout použití ustanovení cizího právního řádu, na který odkazuje kolizní norma, v případě, že by se účinky použití tohoto ustanovení příčily veřejnému pořádku. 29 V současné době je výhrada zakotvena v §36 ZMPS a lze ji samozřejmě využít i v oblasti rodinného práva s mezinárodním prvkem. Výhrada veřejného pořádku je samozřejmě upravena i v Úmluvě o pravomoci orgánů, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření k ochraně dětí, Haagském protokolu 2007 a bude i ve všech zmiňovaných připravovaných evropských předpisech.

Jak vypadá postup při uplatnění výhrady veřejného pořádku podle ZMPS? Soud řeší případ některého z uvedených rodinných vztahů s mezinárodním prvkem. Na základě kolizní normy určí rozhodné právo, kterým je zahraniční právní řád. Účinky aplikace některého ustanovení cizího práva se však příčí českému veřejnému pořádku. Soud na tomto místě vysloví výhradu veřejného pořádku a dané ustanovení neaplikuje. Pokud je pro vyřešení případu nezbytné ho něčím nahradit, použije příslušné ustanovení českého práva. Obdobným způsobem bude soud samozřejmě postupovat i v případě, kdy použil kolizní normu obsaženou v mnohostranné mezinárodní smlouvě nebo evropském předpisu. Je nutné zdůraznit, že použití výhrady je výjimečné, je třeba ho důkladně zvážit v každém jednotlivém případě a bude velmi záležet na intenzitě posuzovaného vztahu k České republice.

Specifickým způsobem ochrany veřejného pořádku, se kterým se můžeme v oblasti rodinného práva rovněž setkat, je tzv. materializace kolizních norem. Příkladem materializovaných kolizních norem jsou §§ 22 odst. 2, 23 odst. 2, 26 odst. 3. Použití cizího práva, na které odkazuje kolizní norma, je podmíněno srovnáním míry ochrany práva cizího a českého.

otevřít učební text otevřít prezentaci vytisknout prezentaci

1 Členění podle Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001

2 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 329

3 Např. Smlouva mezi ČSSR a SFRJ o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (20/1964 Sb.), Smlouva mezi ČSSR a BLR o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (3/1978 Sb.), Smlouva mezi ČSSR a MLR o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních (63/1990 Sb.)

4 §5 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině

5 Viz Vídeňská úmluva o konzulárních stycích (32/1969 Sb.)

6 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 330 – 331

7 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 331

8 Dohody manželů, který ovlivňují jejich vzájemný majetkový režim.

9 Dokument Komise č. KOM(2006) 400, dostupný na http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/com/2006/com2006_0400cs01.pdf

10 Článek 1 nařízení

11 Článek 15 nařízení

12 Článek 76 nařízení

13 ČR není smluvním státem

14 V ČR publikována pod č. 33/1959 Sb.

15 Článek 1 Protokolu

16 Článek 3 Protokolu

17 Článek 5 Protokolu

18 Článek 7 Protokolu

19 Článek 8 Protokolu

20 K univerzální povaze viz kapitola o Římské úmluvě a nařízení Řím I

21 Dokument Komise č. COM(2006) 399, dostupný na http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/com/2006/com2006_0399cs01.pdf

22 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 336

23 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 337

24 141/2001 Sb.m.s.

25 Článek 4

26 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 341 – 342

27 §35 odst. 2 pís. i) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí

28 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 329

29 Kučera, Z.: Mezinárodní právo soukromé, Doplněk, Brno, 5. vydání, 2001, str. 183

JUDr. Klára Svobodová a kolektiv |
Katedra mezinárodního a evropského práva, Právnická fakulta, MU |
Nahoru, návrat na úvodní stránku webu, přístupnost |
Stránky Právnické fakulty MU
| Technická spolupráce:
| Servisní středisko pro e-learning na MU, 2009
| Kontakt, Stránky střediska na Elportále