Systematická (dříve soustavná) mineralogie je dílčí disciplínou mineralogie. Studuje a popisuje charakteristické znaky a vlastnosti jednotlivých minerálů a třídí je do přirozené soustavy (systému). Předmětem zájmu je tedy minerál, jehož definici najdete v úvodu učebnice.
U jednotlivých minerálů jsou v systému charakterizovány tyto znaky a vlastnosti:
V historii mineralogie byly minerály řazeny do systému hlavně podle podobných vnějších, dobře patrných znaků. Např. skupina „halovců“ byla charakterizována jako skupina nerostů nekovových, lehkých a měkkých (kalcit CaCO3, sádrovec CaSO4.2 H2O, kryolit Na3AlF6). Mezi tzv. “těživce” byly řazeny štěpné minerály s vysokou hustotou (siderit FeCO3, baryt BaSO4). Uvedené názvy zanikly už v polovině 19. století, déle zůstaly ve známosti např. názvy: “leštěnec olověný” = galenit nebo “kyz železný” = pyrit.
Dnes je mineralogický systém založený výhradně na krystalochemické příbuznosti minerálů (krystalochemická klasifikace minerálů). To znamená, že minerály jsou rozděleny do několika hlavních skupin podle chemického složení – viz přehled níže. V rámci hlavních skupin systému jsou minerály dále děleny (nebo seskupovány) podle strukturní a tím tedy i krystalografické příbuznosti, případně opět podle chemické příbuznosti.
Hlavní skupiny současného mineralogického systému:
Při detailní klasifikaci minerálů má velký význam existence izomofních řad (pevných roztoků) mezi jednotlivými minerály. Pevný roztok je krystalická látka s homogenní krystalovou strukturou, která je směsí dvou nebo více chemicky definovaných komponent (koncových členů). Ve struktuře jsou určité ekvivalentní pozice obsazovány různými ionty.
Typickým příkladem může být pevný roztok olivínu s definovanými krajními členy:
forsterit (Mg2SiO4) – fayalit (Fe2SiO4)
nebo pevný roztok plagioklasů (Na-Ca živců):
albit (NaAlSi3O8) – anortit (CaAl2Si2O8)
Izostrukturní skupiny minerálů (které jsou též krystalograficky blízké) tvoří v mineralogickém systému přirozené jednotky, např. skupina barytová:
nebo skupina apatitová:
U některých minerálů rozeznáváme určité variety, lišící se např. barvou, charakterem agregátů apod. Křemen vytváří řadu různě zbarvených odrůd (ametyst, růženín, záhněda, morion, citrín), podobně korund (rubín, safír). Hematit má několik morfologicky a barevně odlišných variet („spekularit“ je tence tabulkovitý hematit v podobě „železné slídy“, „lebník“ je agregátní varieta hematitu navenek ledvinitého tvaru, uvnitř radiálně paprsčité stavby).
V případech, kdy je jeden prvek izomorfně zastupován dalšími prvky (případně jde o vytváření definovatelných pevných roztoků), užíváme nejčastěji kulaté závorky: (Fe, Mg, Mn). Pořadí prvků v závorce určuje v tomto případě klesající množství kationtu (prvku).
Hranatou závorkou [ ] může být vyznačena aniontová skupina v krystalochemickém vzorci minerálu: např. [SiO4] u olivínu nebo [Si6O18] u berylu.
Dolní indexy u symbolu prvků udávají počet atomů na vzorcovou jednotku, např. ve vzorci spinelu MgAl2O4 obsahuje vzorcová jednotka čtyři atomy kyslíku, dva atomy hliníku a jeden atom hořčíku. V základní buňce struktury spinelu však najdeme osm vzorcových jednotek (Z = 8), takže celkem 32 atomů kyslíku, 16 atomů hliníku a osm atomů hořčíku.
Horní indexy u symbolů prvků mohou mít dvojí význam. V případě vzorce albitu Na+1Al+3Si+43O−28 znamenají arabské číslice valenci jednotlivých atomů (resp. iontů). Ve vzorci halitu NaVICl nebo Na[6]Cl znamená horní index koordinační číslo daného iontu ve struktuře.
Mineralogické názvosloví (pojmenování minerálů) má následující rysy:
Původ jmen některých minerálů
a) dle tvaru krystalu či typu agregátu
b) podle barvy
c) podle jiných fyzikálních vlastností
d) podle použití
e) podle naleziště
f) podle významných osobností
g) jiné názvy
Asociace minerálů (širší termín) označuje společný výskyt různých minerálů v daném prostředí (v horninách, na žíle, v dutině, apod.). Může jít o jednu nebo více minerálních paragenezí, které jsou odrazem několika po sobě jdoucích minerogenetických procesů.
Minerální parageneze (parageneze) vymezuje také společný výskyt různých minerálů v horninách, na žíle či v dutině. Navíc je toto společenstvo minerálů zákonitě podmíněno chemickým složením a termodynamickými podmínkami prostředí. Současně se vyskytující minerální fáze jsou tedy výsledkem jednoho minerogenetického procesu (aktu).