Sémantické aspekty katalogizace
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
PhDr. Jiří Stodola

Selekční údaje

Selekční údaje slouží k třídění a vyhledávání záznamů. Obecně je dělíme na jmenné a věcné. Předepsaným pramenem popisu pro selekční údaje jsou hlavní pramen, výrazně uvedené údaje v popisné jednotce, obsah popisované jednotky. Pokud jsou údaje v dokumentu nejednoznačné, je možné jako pramenu údajů užít i zdroj mimo popisovanou jednotku.

Jmenné selekční údaje

Mezi jmenné selekční údaje patří hlavní a vedlejší záhlaví. Záhlaví může být personální, korporativní či názvové.

Personální záhlaví se vytváří ze jména individuálního autora. Individuální autor je osoba, která má hlavní podíl odpovědnosti na daném díle. Korporativní záhlaví se vytváří, je-li autorem díla korporace, kterou rozumíme skupinu osob spojenou pod jedno jméno a vystupující jako celek (instituce, firmy, státy, konference, náboženské společnosti, projekty a programy, události). Názvové záhlaví tvoří název díla popřípadě unifikovaný název (sjednocený název téhož díla, které často vychází pod různými názvy) a název edice.

Hlavní personální záhlaví se vytváří v případě, má-li dílo individuálního autora. Jsou-li autoři dva či tři, v hlavním záhlaví se objeví jméno se slovně či graficky vyznačenou hlavní odpovědností či jméno prvního, není-li odpovědnost vyznačena. Ve vedlejším záhlaví budou jména zbývajících autorů. Je-li hlavní odpovědnost přisouzena dvěma či třem autorům, do hlavního záhlaví se zapíše první, pro zbývající se vytvoří vedlejší záhlaví.

Dílo tří autorů bez vyznačené hlavní odpovědnosti:

Má-li dílo více než tři autory a hlavní zodpovědnost je vyznačena u jednoho autora, v hlavním záhlaví bude jméno vyznačeného autora, ve vedlejším jméno prvního ze zbývajících autorů.

Je-li hlavní odpovědnost přisouzena dvěma nebo třem autorům, vytvoří se hlavní záhlaví pro prvního z nich a pro zbývající autory s hlavní odpovědností se vytvoří vedlejší záhlaví. Pokud mají hlavní odpovědnost dva autoři a vedlejší jen jeden, vytvoří se vedlejší záhlaví také pro autora s vedlejší odpovědností.

Má-li dílo více než tři autory a hlavní odpovědnost není vyznačena, hlavním záhlavím bude název. První či zvýrazněný autor bude uveden ve vedlejším záhlaví.

Dílo více než tří autorů bez vyznačené odpovědnosti:

Hlavní korporativní záhlaví pro příslušnou korporaci se vytváří v případě, že jde o díla administrativního charakteru zabývající se korporací samotnou, o právnické, vládní a náboženské dokumenty, o díla, která zaznamenávají kolektivní myšlení korporace, o zprávy o kolektivních aktivitách, díla, která jsou výsledkem společné aktivity skupin interpretů. O dílech, na nichž se podílelo více korporací, platí analogicky pravidla jako u individuálních autorů.

Sborník z konference (konference je korporací):

Hlavní názvové záhlaví se vytváří, není-li autor znám, autorů je více než tři a dílo nepochází od korporace, jde o sborník různých osob nebo korporací, dílo pochází od korporace, která nespadá do žádné z výše uvedených kategorií, dílo je akceptováno náboženským společenstvím jako posvátná kniha. U sborníků se vytváří vedlejší záhlaví pro sestavovatele či redaktory.
Sborník více autorů, který není dílem korporace:

Personální záhlaví

Personální záhlaví se skládá z těchto částí oddělených následující interpunkcí.

Vstupní prvek (pořadatel záhlaví)_římská číslice,_Další část jména,_doplňky ke jménu jiné než data,_data,_případný rozpis iniciál rodného jména.

Vstupním prvkem u personálního záhlaví je obvykle příjmení autora, dále následuje jméno oddělené od příjmení čárkou.

Iniciály se v záhlaví oddělují mezerou. Mohou být rozepsány v doplňku.

Pro personální záhlaví se volí to jméno, pod nímž je autor znám, a to i v případě, že se jedná o pseudonym. Z méně užívaného jména na jméno užívané se vede vylučovací jednosměrný odkaz (viz) v souboru jmenných autorit.

Má-li autor více bibliografických identit, vytváří se záhlaví na tu, která je užita v díle. V takovém případě jsou jednotlivé identity propojeny pomocí přidružovacího odkazu (viz též).

Ženská příjmení se nepřechylují.

U germánských jmen kromě němčiny není člen součástí příjmení.

U románských jmen je člen součástí příjmení.

Rovněž částice spojená s příjmením je součástí příjmení.

Součástí záhlaví může být římská pořadová číslice. Užívá se u jmen králů, papežů apod.

U světců se uvádí doplněk svatý/svatá.

U některých vícečlenných jmen nelze rozlišit příjmení a jméno. Uvádí se v neinvertované podobě.

Různé osoby pod stejným jménem se rozlišují pomocí životních dat.

Součástí personálního záhlaví může být i dílo, jehož je osoba uvedená v záhlaví autorem a jež je součástí popisovaného dokumentu. Odděluje se od ostatních údajů tečkou a mezerou.

Pro personální záhlaví se ve formátu MARC 21 užívá polí 100, 700 a 800. Pole 100 slouží k zápisu hlavního záhlaví, pole 700 a 800 k zápisu záhlaví vedlejšího. Do pole 800 se uvádí selekční údaje vztahující k edici. Pole 100 je neopakovatelné, pole 700 a 800 jsou opakovatelná. Všechna pole mají společný typ prvního indikátoru, který se vztahuje k formě jména a může nabývat hodnotu 0, 1 či 3. Je-li první indikátor 0, uvádí se jméno pod křestním jménem. Uvádí-li se nejprve příjmení, má indikátor hodnotu 1. Indikátor s hodnotou 3 se užívá při zápisu jména rodiny či rodu. Druhý indikátor je nedefinovaný u pole 100 a 800. U pole 700 druhý indikátor označuje typ vedlejšího záhlaví. Je-li typ nespecifikován, má indikátor hodnotu mezera. Pro označení analytického záhlaví se zapíše indikátor s hodnotou 2.

Jednotlivé údaje záhlaví se zapisují do podpolí, které jsou u všech polí stejné.

• $a Osobní jméno (NO)
• $b Římské číslice (NO)
• $c Doplňky ke jménu jiné než data (O)
• $d Data související se jménem (NO)
• $n Číslo části/sekce díla (O)
• $p Název části/sekce díla (O)
• $q Rozpis iniciál rodného/křestního jména (NO)
• $t Název díla (NO)
• $4 Kód role (O)

Korporativní záhlaví

Korporativní záhlaví se skládá z těchto částí: názvu korporace, v němž se rozlišuje název řídící a podřízené složky korporace, a kvalifikátorů, které blíže korporaci specifikují.

Název nařízené složky korporace_(kvalifikátor)._Název podřízené složky korporace_(kvalifikátor)

Kvalifikátorů se užívá k označení skutečnosti, že jde o korporaci v případě, že to ze jména není zřejmé.

K odlišení dvou či více korporací se stejnými nebo podobnými jmény se užívá určení místa (státu, lokálního údaje), které se vztahuje ke korporaci.

K tomu je možné popřípadě užít časového období.

Zvláštním typem korporace je konference. Názvy konferencí se zapisují bez pořadové číslovky, která se společně s rokem a místem konání uvádí v doplňku.

U orgánů státní správy se zapisuje jméno státní organizace, pokud je z názvu korporace zřejmé, že jde o podřízenou složku jiného celku nebo pokud jméno nevyjadřuje, že jde o korporaci a neobsahuje jméno státního celku.

Organizace místní samosprávy se popisují pod jménem správního celku.

K vytvoření korporativního záhlaví se ve formátu MARC 21 užívá polí 110, 111, 710, 711, 810, 811. Pole 110 a 111 slouží k zápisu hlavního záhlaví, pole 710, 711, 810, 811 k zápisu záhlaví vedlejšího. Pole pro hlavní záhlaví jsou neopakovatelná, pole pro záhlaví vedlejší jsou opakovatelná. Do pole 111 a 711 se zapisují jména akcí. Ovšem je-li jméno akce podřízenou složkou jiné korporace, uvádí se do pole 110 či 710. U polí 110, 111, 710, 711, 810, 811 se první indikátor týká formy jména. Je-li jméno v invertované podobě, má indikátor hodnotu 0. Pokud je hlavním vstupním prvkem jméno jurisdikce (Česko, Pardubický kraj) nabývá indikátor hodnotu 1. Jméno v přímém pořadí je předznamenáno indikátorem 2. Druhý indikátor je nedefinovaný u všech uvedených polí s výjimkou pole 710 a 711. U nich se druhý indikátor týká formy záhlaví a nabývá hodnotu mezera pro nespecifikované záhlaví a hodnotu 2 pro analytické záhlaví.

Pole 110, 710 a 810 mají tato společná podpole. Pole 710 a 810 mají navíc některá podpole, která však nebudeme uvádět.

• $a Jméno korporace nebo jurisdikce jako vstupní prvek (NO)
• $b Podřízená složka (O)
• $c Místo konání akce (NO)
• $d Datum konání akce nebo podpisu smlouvy (O)
• $n Číslo části/sekce/akce (O)
• $p Název části/sekce díla (O)
• $t Název díla (O)
• $4 Kód role (O)

Záhlaví s užitím těchto polí mohou vypadat takto:

Pole 111 a 711, 811 obsahují tato společná podpole. Pole 711 má některá podpole navíc.

• $a Jméno akce nebo jurisdikce jako vstupní prvek (NO)
• $c Místo konání akce (NO)
• $d Datum konání akce (NO)
• $e Podřízená složka(O)
• $n Číslo části/sekce/akce (O)
• $p Název části/sekce/akce (O)
• $q Jméno akce následující ve vstupním prvku za jménem jurisdikce (NO)
• $t Název díla (NO)
• $4 Kód role (O)

Záhlaví může vypadat takto:

Názvové záhlaví

Hlavní názvové záhlaví se vytváří, není-li autor znám, autorů je více než tři a dílo nepochází od korporace, jde o sborník různých osob nebo korporací, dílo je akceptováno náboženským společenstvím jako posvátná kniha.

Ve formátu MARC 21 se k vytváření hlavního názvového záhlaví užívá polí sloužící k zápisu názvových informací, tedy především pole 245. Toto pole je neopakovatelné. První indikátor se týká tvorby vedlejšího záhlaví. Má-li hodnotu 0, vedlejší záhlaví se nevytváří a to znamená, že pole 245 je užito jako záhlaví hlavního. Ostatní informace o poli a zápisu v něm jsou obsaženy v kapitole o údajích o názvu a odpovědnosti.
Unifikované názvy slouží k propojení záznamů pro díla, která se vyskytují v různých podobách – vyjádřeních (např. překlady), k identifikaci díla vydaného pod jiným názvem, než pod kterým je známé, k rozlišení děl s totožným názvem či k uspořádání záznamů do souboru.

Ve formátu MARC 21 se pro tvorbu záhlaví z unifikovaného názvu užívá polí 130 (pro hlavní záhlaví), 730 (pro vedlejší záhlaví) a 830 (pro vedlejší záhlaví pro edici). Pole 130 je neopakovatelné, pole 730 a 830 jsou opakovatelná. U polí 130 a 730 se první indikátor týká vyloučení znaků z řazení a může mít hodnotu 0-9. Pole 830 nemá první indikátor definovaný. Druhý indikátor je u pole 130 nedefinován, u pole 730 se týká typu záhlaví a může mít hodnotu mezera pro nespecifikované záhlaví a 2 pro analytické záhlaví. U pole 830 se druhý indikátor týká vyloučení znaků z řazení.

Zapisuje-li se hlavní záhlaví do pole 100, 110 či 111, tzn. není-li unifikovaný název hlavním záhlavím, zapisuje se unifikovaný název do pole 240. Toto pole je neopakovatelné, první indikátor slouží k rozlišení, zda se unifikovaný název zobrazuje (hodnota 0) či nezobrazuje (hodnota 1). Druhý indikátor slouží k vyloučení znaků z řazení.

Věcné selekční údaje

Věcné selekční údaje slouží k vystižení obsahu popisovaného díla. Dělíme je na předmětové a systematické. Mezi nejužívanější předmětové selekční jazyky patří předmětová hesla, v evropském prostředí je nejužívanějším systematickým selekčním jazykem Mezinárodní desetinné třídění (MDT).

Existuje celá řada věcných selekčních jazyků, které se mohou při katalogizaci užít. V souladu s požadavky, které jsou kladeny na záznamy pro souborný katalog České republiky, je vhodné užít jako systematického selekčního jazyka MDT. Pro souborný katalog je rovněž doporučeno užít selekčního jazyka zvaného Konspekt, který slouží k vytváření přehledu o skladbě fondu. Vhodné je rovněž vyjádřit obsah (popřípadě formu) prostřednictvím předmětových hesel.

Ve formátu MARC 21 slouží k zápisu věcných selekčních údajů pole 072 – Konspekt, 080 – MDT, předmětová hesla vyjadřující věcné téma se uvádějí do pole 600, 610, 611, 651, 630, 648, 650, k zápisu údajů o formě či žánru dokumentu slouží pole 655.

---