Abeceda pivotmana

Předmluva

Po dokončení publikace zaměřené na didaktiku nácviku herních činností jednotlivce (CD) jsme volně navázali vytvořením sborníku herních cvičení, s jejichž využitím lze činnosti jednotlivce dále rozvíjet. Po těchto publikacích jsme se rozhodli materiál doplnit o činnost hráče působícího převážně ve vymezeném území, tedy dle terminologie pivotmana. V moderním pojetí basketbalu musí pivotman ovládat jak hru zády ke koši, tak i z perimetru, podtrženou výbornou střelbou z tříbodové vzdálenosti. Na tomto postu se ve většině případů uplatňují výrazně ektomorfní typy, v některých případech bývá v somatotypech větší mezomorfní podíl (obr. 1).

Obr. 1: Tři generace pivotů LA Lakers
(zleva Jabbar, O´Neil, Mikan)

V práci se zabýváme širokou škálou činností pivotmana. Klademe důraz na speciální nácvik střelby (kapitola 4), která je stěžejním prvkem všech cvičení. Necháváme pouze na trenérech, aby si vybrali, ve kterých cvičeních se věnují speciálně i nácviku střelby. Jednotlivá cvičení jsou rozřazena dle nácviku činností pivotmana, na které klademe v určité fázi tréninkového cyklu důraz. Tato cvičení lze použít i pro nácvik jiné herní činnosti, než pro které byla původně vytvořena. Hranice mezi jednotlivými činnostmi nejsou ostré, navazují na sebe a použití záleží vždy na trenérovi.

Publikace je souborem cvičení, která využívají trenéři v tréninkových jednotkách při individuálních trénincích s pivotmany. Základem ke vzniku sborníku byly trenérské semináře pořádané Českou basketbalovou federací, řada cvičení pochází převážně od českých lektorů (např. Rón, Ježdík). Sborníkem bychom rádi rozšířili zásobník cvičení studentů basketbalové specializace při MU FSpS Brno a basketbalovým trenérům.

Úvod

Pivotman je hráč, který se při hře neustále pohybuje v blízkosti koše, při čemž je většinou obrácen zády ke koši. Základním předpokladem účelného pohybu po hřišti je dobrá práce nohou. Čím je pivotman pohyblivější, tím má lepší předpoklady pro úspěšné akce v útoku i v obraně (Mrázek, Buzek, 1960).

Hráče na pozici 5 – pivotmana (centra) by měly charakterizovat následující předpoklady a vlastnosti. Měl by být nejvyšším hráčem týmu, mít dostatečnou hmotnost při relativně vysoké pohyblivosti. Kromě všeobecné síly a odolnosti potřebné pro boj o vhodnou pozici pod košem, by měl mít schopnost dynamické síly potřebné pro doskakování míčů pod koši. S tím souvisí schopnost správného odhadu letu míče po střelbě. Samozřejmostí je vysoká úroveň herních činností jednotlivce, z nichž pak dokonale by měl zvládat střelbu z bezprostřední blízkostí koše, chytání míče v každé situaci (Brown, Callero, 2003).

Rehák (1977), uvádí jako optimální věk pro začátek specializace hráče na pivotmana 14–15 let, kdy je třeba začít jak s nácvikem techniky (střelba, trestné hody, doskakování, blokování střelby a nácvik první přihrávky do rychlého protiútoku), tak s taktikou hry v obraně a útoku (spolupráce s ostatními hráči atd.). Pro pivotmana stanovuje tělesnou výšku kolem 204 cm(nebo dosah 267 cm) a 100 kg tělesné váhy s vertikálním výskokem 55 cm.

S pivotmanskou specializací doporučujeme začínat s ohledem na biologický věk a predikci výšky mezi 16–17 rokem hráče. Do tohoto věku jsme toho názoru, aby hráči trénovali činnosti na pozicích 1–4.

Mičovič (1983) charakterizuje hráče s tělesnou výškou 200–205 cmjako malých na pozici pivotmana, že hráči uvedené výšky hrají na pozici křídla a rozehrávače. O specializaci hovoří, že důležité je nejdříve vytvořit basketbalistu a potom z něho dělat specialistu pro hráčský post. Až poznáním anatomických, fyziologických, psychofyzických osobitostí a morálněvolních vlastností nacházíme dostatek objektivních informací pro proces specializace. Vhodné je proto období postpuberty.

Zlaté americké pravidlo říká: „Pivotmany nedělají trenéři, oni se vytvářejí sami ve hře, zaujímají v prostoru to pravé místo."

Pokud se chce vysoký hráč stát výborným pivotmanem, neobejde se bez individuálního tréninku. Trénink by měl trvat 60–90 minut, vychádzať by mal z rozcvičenia zameraného na ballhandling, dle zařazení 30ti minutového bloku střelby.

K jeho obsahu by měla přispět i cvičení, která jsou předmětem publikace.

V publikaci nám jde především o základy těchto činností podkošových hráčů:

• uvolňování hráče bez míče – boj o postavení ve vymezeném území pro přijetí přihrávky v dolním postavení
• pohyb pivotmana ve vymezeném území
• příjem přihrávky a zastavení do postoje
• jednotlivé typy střelby pivotmana
• vlastní hra pivotmana 1x1 v dolním, středním postavení ve vymezeném území
• hra posta v horním postavení
• základy ke střelbě po útočném doskakování a cvičení na útočné doskakování
• herní cvičení zaměřená na nácvik krytí hráče po střelbě a stahování míčů

Jednotlivé kapitoly obsahují definování činnosti pivotmana, metodiku jednotlivých činností spolu s metodikou nácviku, jednotlivá cvičení s popisem. V závěru těch kapitol, kde to považujeme za důležité, uvádíme kritická místa – chyby, kterých se hráči při nácviku dané činnosti nejčastěji dopouštějí.