2 Držení těla a funkční poruchy pohybového aparátu

2.1 Posturální funkce

Posturální funkce je dynamicky probíhající proces, který zajišťuje aktivní svalové držení jednotlivých segmentů těla proti působení zevní, gravitační, síly (při pohybovém výkonu mezi zevní síly dále patří např. setrvačnost, třecí síla, reakční síla, odporová síla sportovce).

Posturální funkce:

• zajišťuje zaujímání a udržování vzpřímené (bipedální) labilní polohy těla vůči měnícím se podmínkám v gravitačním poli,

• je fylogenetickým předpokladem každého lidského pohybu,

• je výsledkem složitých reflexních dějů, které jsou naprogramovány v CNS (probíhají podle přesných, předem předurčených, pravidel),

• je multifaktoriální děj probíhající celý život, vyvíjí se od narození a vyžaduje zvýšenou pozornost na všech stupních ontogeneze,

• její kvalita je velmi nestabilní, má značné kompenzační a substituční možnosti,

• je geneticky determinována (vnitřní vlivy),

• je pozitivně i negativně ovlivňována životním stylem (vnější vlivy),

• na její realizaci se podílí tři recipročně propojené složky, složka senzorická, řídící a výkonná, pracující vždy jako jeden funkční celek.

Kvalitní úroveň posturální funkce, tj. fyziologické držení těla (správné držení těla – „SDT“) je nepřímým ukazatelem zdraví. 

Je významná nejen z hlediska funkčnosti opěrné a cílené motoriky, ale ovlivňuje i činnost ostatních tělních systémů (dýchacího, srdečně cévního, zažívacího, vylučovacího… – vertebroviscerální vztahy).

Na kvalitu držení těla má rovněž vliv psychický stav (duševní únava, stres = zátěžová reakce pro organismus narušující funkci, tzv. somatizace psychických tenzí).

Faktory charakterizující kvalitu postury (držení těla):

• statická složka - fyziologický dvojesovitý tvar páteře (sklon pánve, tvar hrudníku, postavení dolních končetin, klenba nohy),

• dynamická složka - optimální klidový tonus posturálního svalstva, fyziologická souhra antagonistických a synergistických svalových skupin (svalová rovnováha - balance), fyziologické hybné stereotypy,

• optimální funkční stav organismu (nervový systém – mentální úroveň, hypothalamo – hypofyzární systém, transportní systém)

• psychické vlastnosti (sebedůvěra, momentální nálada, sociální postavení ve skupině),

• kvalitu postury dále ovlivňují tělesná stavba (somatotyp), únava, výživa, pitný režim, oblečení, obuv…

V každém pohybovém projevu lze z didaktických důvodů rozlišit:

• složku „držící“ (pohyb oporný, podpůrný),

• složku „pohybovou“ (pohyb kinetický, lokomoční).

Oba systémy zprostředkovávají dvě stránky téhož procesu:

• jsou rovnocenné,

• recipročně spolu souvisí,

• nelze je od sebe oddělovat.

V tělovýchovném procesu je nutno věnovat oběma systémům rovnocennou pozornost a nenadřazovat složku « pohybovou » (často nás zajímá jen samotný výkon). Takto stimulující se organismus může úspěšně odolávat negativním vlivům současného životního stylu, minimalizovat poškození hybného systému a napomáhat optimálnímu zvyšování úrovně pohybových schopností a nácviku pohybových dovedností. Na statické a následné dynamické stabilitě těla při pohybu se podílí hluboký stabilizační systém páteře, na který by měla navazovat aktivita povrchově uložených svalů dle náročnosti pohybu (stoj versus stoj bez zrakové kontroly např. na bosu, balanční plošině).

Pravidelné zařazování záměrných intervenčních pohybových programů pozitivně ovlivňujících kvalitu posturální funkce je nezbytné.