Slovo jóga pochází ze sanskrtu (jednoho z nejstarších jazyků na světě) a značí jednotu (Doeser, 2007, p. 11).

Krejčík (2009, p. 157) poznamenal, že tento staroindický systém neobsahuje pouze cvičení, ale vytváří také ucelený přístup k tělesné i duševní kondici, životaschopnosti a k vyšším formám vědomí. K cílovému stavu jednoty těla, mysli a ducha dochází prostřednictvím postojů a poloh těla zvaných ásan.

Lysebeth (1984, p. 13) tvrdí, že díky józe může civilizovaný člověk najít znovu radost ze života. Přináší mu zdraví a zajišťuje dlouhověkost díky cvičení ásan, které navracejí pružnost páteři, zklidňují podrážděné nervy, uvolňují svaly, oživují orgány a nervová centra.

Lidská snaha o dokonalost spočívá v uspořádání věcí tělesných, duševních i duchovních v jednotný celek.

(Doeser, 2007, p. 11)

Historie jógy

Dějiny jógy zasahují až do období 3000 let před naším letopočtem. První písemné doklady lze dohledat ve védské literatuře, konkrétně v tzv. upanišadách, což jsou texty indických filozofií (Steiner, 2010, p. 23).

Za „otce jógy“ je pokládán pověstný mudrc Pataňdžali (Steiner, 2010, p. 14). Ten ve své Jógasútře vylíčil jógu jako osmidílnou cestu k osvícení. Tělesné pozice (ásany), dechová cvičení (pranajáma) a meditace (dhyana) představují pojetí této jeho duchovní cesty (Smith, Kelly&Monks, 2006, p. 10).

Ve 21. století jóga představuje významný fenomén ve vývoji lidstva a je vědecky rozebírána filozofy, religionisty, psychology, lékaři a zástupci řady dalších oborů. Potýkáme se s dvěma přístupy.

První přístup se odkazuje na určitou školu a snaží se ji tradičně předávat dál. Druhý přístup vnímá jógu jako dynamický proces, který se neustále spolu s lidskou společností rozvíjí a neustrnuje. Steiner (2010, p. 93) tvrdí, že už jen samotný fakt, že jóga je dnes středem zájmu mnoha lidí na tomto světě, kteří k ní přistupují svébytně, dokazuje, že druhý pohled na jógu je ten realističtější.

Druhy a styly jógy

Je zřejmé, že se tisícileté tradice, filozofie či náboženství musí postupem času proměňovat a adaptovat danému stavu společnosti, ani jóga nebyla výjimkou. Existuje tedy několik různých typů jógy, které nabízejí různé obměny základních principů tohoto cvičení (Steiner, 2010, p. 93).

Čtyři tradiční cesty jógy

Veselská (2015) označuje čtyři cesty jako způsoby k dosažení poznání. Ty následně odráží čtyři základní formy osobností, které se liší způsobem přijímání faktů (intelektuální, dynamická, emocionální anebo intuitivní osobnost).

Karmajóga

Značí vhodnou cestu aktivity pro dynamické osobnosti. Vychází z faktu, že nejsme bez minulosti, ale zároveň máme vztah ke své budoucnosti. Tato forma jógy zahrnuje především práci na vlastní karmě a sobě samém, potlačením vlastního ega a altruistické činnosti pro druhé (Veselská, 2015). Učí, jak dosáhnout dobrých výsledků a netoužit po odměně (Knaisl & Knaislová, 2017).

Rádžajóga

Představuje cestu práce s myslí a tělem, a pro mnohé je považována za nejpraktičtější. Označuje se také jako královská cesta, resp. Patandžaliho osmidílná cesta jógy nebo aštangajóga, jejíž součástí je i hathajóga. Je to nejběžnější forma jógy zahrnující ásany, pranajámu (dechové cvičení), mudry, bandhy, očistné techniky, mantry, koncentrační a meditační techniky. Kromě těchto známých technik sem patří i systém etických principů chování – tzv. jamy a nijamy, které by měl jogín na své cestě dodržovat (Veselská, 2015).

Bhaktijóga

Je cestou lásky k Bohu, vhodná především pro citově laděné osoby. Podle tradičních zdrojů je to cesta nejrychlejší a nejlehčí, protože i samotná cesta představuje naplnění. Na rozdíl od rádžajógy je bhaktijóga mnohem víc zaměřená na lásku a touhu po ní. Tato touha vede adepta jógy k Bohu, kde nachází poznání a skutečnou spokojenost. Božskou podstatu se potom snaží nacházet všude kolem sebe a všechny jeho činy (meditace, obřady, odříkávání, modlitby a mantry) jsou nasměrované k Bohu (Veselská, 2015).

Džňánajóga

Tato cesta jógy je založená na pochybování a zkoumání vnitřní podstaty člověka. Je vhodná pro intelektuální osobnosti, protože na toto zkoumání se používá rozum. Toto sebezkoumání –atmayičára– je možné skrz meditace, je to však pouhá část široké praxe, která zahrnuje také poslouchání slov svého guru, rozjímání, stavy hluboké meditace a vede k dokonalému soustředění – tedy k sandhi (Veselská, 2015).

Krejčík (2009, p. 161) uvádí, že tyto čtyři cesty nejsou od sebe odděleny, ba naopak vzájemně se prolínají mezi sebou a záleží vždy, které pojetí převažuje. Veselská (2015) zmiňuje, že z uvedených cest jsou v současnosti nejrozšířenějšími formami jógy bhaktijóga a hathajóga, která je součástí rádžajógy.

Další styly jógy

Kromě čtyř hlavních cest jógy postupně vznikaly další a další formy, které jistým způsobem odrážely daný stav společnosti, v níž vznikly. Jedno však mají všechny cesty společné – jde o snahu najít „svůj střed“, objevit víru, vnitřní sílu, spojení, podstatu a lásku. Dle Veselské (2015) se jedná o tyto formy:

• Tantra jóga
• Kundalíni jóga
• Krija jóga
• Integrální jóga
• Mantra jóga
• Svára jóga
• Nádí jóga
• Sahadža jóga
• Savita jóga
• Iyengar jóga
• Ashtanga jóga
• Power jóga
• Vinyasa flow jóga
• Bikram jóga

Nové styly

Vývoj se nezastavuje, jde neustále dopředu a přináší s sebou inovace. Toto obecné pravidlo platí i pro jógu, a tak vznikají nové a nové styly jógy. Některé v zájmu zachování tradice objevují dávné techniky a spojují je do nového celku, který zahrnuje práce s celou bytostí (tělo – mysl – duše). Koho tedy spiritualita v klasické formě neoslovuje, vyhledává jiné alternativy s jógovými prvky. Těmi jsou např.:

• Hormonální jóga
• Tantrická jóga pro ženy
• Vzdušná jóga
• Partnerská jóga
• Acroyoga

Seznam však zdaleka nekončí, v USA vznikly desítky jiných stylů jógy, které více či méně připomínají samotnou jógu. Některé mají pouze místní charakter, jiné pronikají za hranice oblastí a nachází nadšence v dalších místech západního světa (Veselská, 2015).