Princip regenerace meziobratlových plotének

Na páteři dospělého člověka je 23 plotének, které spojují terminální plochy obratlů (Grim, Druga et al., 2001, s. 38).

Meziobratlové ploténky, které fungují jako pružné nárazníky vyrovnávající tlaky při vzájemných pohybech mezi obratli jsou pravděpodobně nejvíce namáhanou součástí páteře. Jejich degenerativní a traumatické změny jsou častým jevem.

Meziobratlová ploténka se skládá z vazivového prstence a jádra. Jádro (Nucleus Pulposus) se skládá z 85 % z vody, dále z proteoglykanů, kolagenu a elastinu. Vazivový prstenec (Annulus Fibrosus) obklopující jádro se skládá z 60 % vody a má menší koncentraci proteoglykanů, kolagenu a elastinu.

Při stárnutí či omezení pohybu, se tekutiny vytrácejí z jádra a okolí, což vede k tlaku a ztrátě výživy, vzniká degenerace (Snášel, 2005). Obsah tekutin také přirozeně kolísá během dne a v kombinaci s vertikálním zatížením působí snížení výšky jednotlivých plotének, které se v součtu může projevit až rozdílem 1–2 cm v délce páteře.

Výměna tekutin mezi ploténkou a okolím je jediným zdrojem výživy ploténky, protože ploténky nemají vlastní cévní zásobení. Bez dostatečné výživy meziobratlové ploténky nemohou regenerovat, ztrácejí svoji pružnost a schopnost reagovat na změny tlaku.

Již jsme zmínily, že při aktivaci vertikálně uložených stabilizačních řetězců působí na ploténku tlak, který snižuje její výšku a vytlačuje kapaliny do okolí ploténky. Což samo o sobě není na závadu, pokud je tato fáze vystřídána jinou, kdy je naopak ploténka vytahována vzhůru vztlakem způsobeným aktivitou spirálních svalových řetězců. V této fázi výška ploténky naopak narůstá a do ploténky jsou nasávány tekutiny z okolí.

Zde se tedy konečně dostáváme k principu regenerace meziobratlových plotének.

Pouze pohyb, který střídá pozitivní a negativní tlak na ploténku, je schopen ji regenerovat pomocí výměny tekutin (Smíšek, Smíšková, 2005a, s. 18).