Svalové řetězce

Problematikou svalových smyček a svalových řetězců se zabývala celá řada autorů, jejichž interpretace se mnohdy výrazně rozchází. Téma svalových zřetězení je i nadále předmětem zájmu mnoha odborníků (Struhár, 2015).

Pod pojmem svalový řetězec si nelze představovat nějaký neměnný anatomický útvar. Jedná se o momentální spojení svalových jednotek, kloubů a kostí, které vzniká aby umožnilo provedení pohybu a jeho stabilizaci. Jednotlivé části svalového řetězce se mohou zapojovat do různých svalových řetězců, a téměř vždy se jich na provedení pohybu a jeho stabilizaci podílí více. Proporcionální zapojení řetězců se také mění v průběhu pohybu (Smíšek, Smíšková 2005, Véle 2006).

Podle autorů metody SPS je možné rozdělit svalové řetězce na vertikální a spirální, přičemž oba typy mají svůj význam a úlohu při odlišných činnostech. Ve svých publikacích autoři SPS popisují čtyři hlavní spirální a čtyři vertikální řetězce podílející se na provedení pohybu a na stabilizaci páteře (Smíšek, Smíšková a Smíšková, 2009).

Vertikální svalové řetězce jsou důležité pro zabezpečení stability ve statických pozicích bez pohybu končetin, jako je stoj nebo sed. Spirální svalové řetězce jsou důležité při správném vykonávání pohybu.

Spirální svalové řetězce

Svalové spirály si můžeme představit velmi zjednodušeně jako široké stuhy, které spirálně obtáčí naše tělo od ramen až k dolním končetinám. Svalové spirály vytvářejí tlak na povrch těla, aktivují šikmé břišní svaly, působí zeštíhlení trupu v oblasti pasu, spontánně protahují páteř směrem vzhůru a vytváří vztlak, který obratlům a ploténkám ulevuje od permanentního vertikálního zatížení. Spirální řetězce neboli spirály jsou aktivovány pohybem paže a lopatky. Každá z těchto spirál je odpovědná za aktivitu svalů v jiné části břišní stěny. Činností svalových spirál dochází k útlumu vertikálně uložených řetězců, a právě tento mechanismus dává meziobratlovým ploténkám možnost rehabilitace. Svalové spirály také umožňují páteři optimální pohyblivost a tím ovlivňují i funkci vnitřních orgánů.

Spirála LD – Latissimus dorsi(zobraz)

(široký sval zádový) je aktivována pohybem horní končetiny směrem vzad, vyvolává aktivitu svalů především v dolní část břišní stěny. Spirála LD je hlavním stabilizátorem chůze.

Široký sval zádový (M. latissimus dorsi) ipsilaterálně (IL) ležící na stejné straně → otáčivé svaly (mm. rotatores) IL → zdvihače žeber (mm. levatores costarum) IL → mezižeberní vnější svaly (mm. intercostales externi) IL → šikmý vnější sval břišní (m. obliquus externus abdominis) kontralaterálně (KL) ležící na opačné straně → šikmý vnitřní sval břišní (m. obliquus internus abdominis) IL → svaly pánevního dna → velký sval hýžďový (m. gluteus maximus) IL, KL → napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae) KL → sval krejčovský (m. sartorius) KL → odtahovače (mm. abductores) KL → sval lýtkový (m. soleus) KL → sval holení přední a zadní (m. tibialis anterior et posterior) KL

Spirála LD – Latissimus dorsi (zdroj: Smíšek a kol.)

Spirála TR – Trapezius(zobraz)

(sval kápovitý) je podobně jako předchozí spirála aktivována pohybem paže vzad, její aktivita začíná na dolních sestupných snopcích „trapézu“ a dále pak její průběh i činnost kopíruje výše popsanou spirálu LD.

Sval trapézový (m. trapezius) dolní snopce trapézového svalu →stejné řetězení jako spirála širokého svalu zádového (mm. latissimi dorsi).

Spirála TR – Trapezius (zdroj: Smíšek a kol.)

Spirála SA – Serratus anterior(zobraz)

(přední sval pilovitý) aktivovaná bočním tahem paže nad hlavu nebo pohybem vpřed ze vzpažení se současnou flexí trupu a přitažením hrudníku k pánvi se projeví zejména aktivitou v svalů v horní a střední části břišní stěny.

Řemenový sval hlavy (m. splenius capitis) ipsilaterálně (IL) ležící na stejné straně → svaly rombické (mm. rhomboidei) IL → přední sval pilovitý (m. serratus anterior) IL → příčný sval hrudní (m. transverzus thoracis) → šikmý vnější sval břišní (m. obliquus externus abdominis) IL → mezižeberní vnitřní svaly (mm. intercostales interni) kontralaterálně(KL) ležící na opačné straně → zadní a dolní sval pilovitý (m. serratus posterior inferior) KL → sval šikmý vnitřní břišní (m. obliquus internus abdominis) KL → příčný sval břišní (m transversus abdominis) KL → velký sval hýžďový (m. gluteus maximus) KL; svaly pánvního dna → napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae) IL → přitahovače (mm. adductores) IL → lýtkový sval (m. soleus) IL → přední a zadní sval holení (m. tibialis anterior et posterior) IL“

Spirála SA – Serratus anterior (zdroj: Smíšek a kol.)

Spirála PM – Pectoralis major(zobraz)

(velký sval prsní) aktivovaná pohybem paže vpřed a směrem k hrudníku je charakteristická aktivitou svalů v horní části břišní stěny.

Velký sval prsní (m. pectoralis major) ipsilaterálně (IL) ležící na stejné straně → vnější sval šikmý (m. obliquus externus) IL → vnitřní šikmý sval břišní (m. obliquus internus abdominis) kontralaterálně(KL) ležící na opačné straně → svaly mezižeberní vnitřní (mm. intercostales interni) KL → zadní a dolní sval pilovitý (m. serratus posterior inferior) KL → příčný sval břišní (m. transversus abdominis) IL → svaly pánevního dna; velký sval hýžďový (m. gluteus maximus) IL → svaly holení přední a zadní (mm. tibiales anteriores et posteriores) IL

Spirála PM – Pectoralis major (zdroj: Smíšek a kol.)

Aktivita spirálních řetězců je na těle patrná především zúžením obvodu pasu, centralizací páteře a protažením páteře vzhůru. Hlavními společnými úkoly těchto svalových spirál je:

stabilizace hrudníku a pánve v průběhu chůze
stabilizace břišní stěny a zmenšení obvodu pasu
protažení bederní páteře směrem vzhůru a její uvolnění pro pohyb
rotace hrudníku vůči pánvi při chůzi
zahájení a kontrola flexe v kyčelním kloubu
tvorba nožní klenby a zpětná aktivace tonu břišní stěny

Vertikální svalové řetězce

Jak již bylo řečeno i tyto svalové řetězce hrají důležitou roli při stabilizaci páteře. Jsou uloženy blíže ke středu těla než spirální a jejich úkolem je stabilizovat tělo ve statických pozicích. I tyto vertikální řetězce neboli vertikály si pro zjednodušení můžeme představit jako široké stuhy uložené na přední i zadní straně těla, které jsou napnuty od hlavy a ramen vertikálním směrem k pánvi a dolním končetinám. Smíšek uvádí tyto čtyři hlavní vertikální řetězce (Smíšek, Smíšková, 2005):

Vertikála ES – Erector spinae(zobraz)

(vzpřimovač páteře) uložená na zadní straně těla.

Nejdelší sval zádový hlavy (m. longissimus capitis) → vzpřimovač páteře (m. erector spinae) → nejdelší sval zádový krku (m. longissimus cervicis) → nejdelší sval zádová hrudníku (m. longissimus thoracis) → sval kyčložeberní (m. iliocostalis) → sval hruškovitý (m. piriformis) → velký sval hýžďový-hluboká část (m. gluteus maximus) → velký přitahovač (m. adductor magnus) → dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris) → sval poloblanitý (m. semimembranosus) → sval pološlašitý (m. semitendinosus) → svaly lýtkové (mm. fibulares)

Vertikála ES – Erector spinae (zdroj: Smíšek a kol.)

Vertikála QL – Quadratus lumborum(zobraz)

(čtyřhranný sval bederní) jako boční vertikála.

Čtyřhranný sval bederní (m.quadratus lumborum) → napínač povázky stehenní (m. tensor fasciae latae) → přímý sval stehenní (m. rectus femoris) → šikmý sval lýtkový (m. soleus)

Vertikála QL – Quadratus lumborum (zdroj: Smíšek a kol.)

Vertikála IP – Iliopsoas(zobraz)

(sval bedrokyčlostehenní) jako hluboká přední vrstva.

Přední přímý sval hlavy (m. rectus capitis anterior) → dlouhý sval hlavy (m. longus capitis), dlouhý sval krku (m. longus cervicis) → sval trnový (m. spinalis) → velký sval bedrostehenní (m. psoas major) → dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris) → svaly lýtkové (mm. fibulares)

Vertikála IP – Iliopsoas (zdroj: Smíšek a kol.)

Vertikála RA – Rectus abdominis(zobraz)

(přímý sval břišní) jako vnější vertikála na přední straně těla.

Kývač hlavy (m. sternocleidomastoideus) → malý sval prsní (m. pectoralis minor) → přímý sval břisní (m. rectus abdominis) → sval pyramidový (m. pyramidalis) → sval hřebenový (m. pectineus), krátký přitahovač (m. adductor brevis), dlouhý přitahovač (m. adductor longus) → štíhlý sval (m. gracilis) → dvojhlavý sval lýtkový (m. gastrocnemius) → dlouhý ohybač prstů (m. flexor digitorum longus)

Vertikála RA – Rectus abdominis (zdroj: Smíšek a kol.)

Aktivní útlum vertikálních svalových řetězců aktivitou svalových spirál

Vzájemný vztah mezi činností spirál a vertikál funguje na stejném principu jako vztah agonista versus antagonista mezi svaly podílejícími se na pohybu v některém z kloubů. Sval působící ve směru pohybu dokáže tlumit činnost svalu, který pohybu brání. Aktivitou svalových spirál (agonistů) dochází k útlumu vertikál (antagonistů).

Spirální řetězce jsou aktivovány přirozeným pohybem paží při pohybu nebo při práci. Svoji aktivitu jsou však schopny vyvíjet pouze za zcela konkrétních podmínek. Zásadní vliv zde mají pozice těla, koordinace pohybu jednotlivých tělesných segmentů, použitá síla a také dostatečný rozsah pohybu končetin.

Podmínky aktivace spirálních řetězců

Jednou z podmínek je vyrovnaný vzpřímený stoj a další je dostatečný rozsah pohybu v ramenním a kyčelním kloubu. Díky současnému sedavému způsobu života je zejména pohyb končetin vzad velkým problémem. Dlouhodobým a pravidelným sezením také může dojít k tomu, že mozek začne nevhodně používat vertikální stabilizátory nejen pro stabilizaci statické polohy těla, ale i při pohybu. Důvodem může být špatná analýza informací z pohybového systému nebo také fakt, že nejsme schopni díky nesprávnému držení těla a svalovým dysbalancím vyhovět podmínkám pro aktivaci spirální stabilizace. V takovém případě dochází k paradoxní situaci, kdy se pohyb, který je z hlediska kardiovaskulárního systému nezbytný, může stát škodlivým pro pohybový systém.

Cvičební program SPS nabízí možnost, jak takové situaci předcházet a naučit mozek volbě optimálního způsobu stabilizace a tělo správnému provedení pohybu.