Základní pojmy – Tratě

Na rozdíl od jiných vytrvalostních sportů jako je běhání nebo cyklistika, tak v podstatě každý orientační běžec závodí. Je to dáno charakterem tohoto sportu, kdy se snažíme běhat v neznámých terénech (a tedy obvykle daleko od domova) a také náročnou přípravou na postavení orientačně zajímavé tratě. Proto znalost závodních pravidel patří k základním dovednostem každého orienťáka. Pravidla orientačního běhu jsou poměrně složitá a jsou vykládána řadou vnitřních norem IOF a ČSOS. Porušení řady z nich může vést k diskvalifikaci běžce. Diskvalifikace nejsou nic neobvyklého a vyskytují se i na vrcholných závodech typu Mistrovství světa. Není to dáno tím, že by orienťáci vědomě podváděli, ale řada chyb vyplývá z nepozornosti (např. vynechaná kontrola, oražení cizí kontroly místo své, nedodržení povinného úseku aj.).

Start závodu mužských štafet, kategorie H21

Každá trať je tvořena startem, kontrolami a cílem. Všechny symboly na mapách týkající se tratě jsou značeny fialovou barvou. Start je značen trojúhelníkem, kontroly kolečkem o průměru 5–6 mm a cíl dvojitým kolečkem o průměru 5 mm a 7 mm. Všechny kontroly jsou očíslovány, obvykle od jedničky nahoru, a spojeny přímkou. Určitý rozdíl představují závody pořádané formou scorelaufu, pro který je charakteristické volné pořadí kontrol. Trať všech závodů (vyjma již zmiňovaného scorelaufu) je nutné absolvovat v předem určeném pořadí, při nedodržení tohoto pravidla je závodník diskvalifikován.

Volbu postupu si závodník volí sám, výjimkou je tzv. povinný úsek. Povinný úsek je část tratě, kde běžec musí běžet po předepsané trase označené v terénu oranžovými a bílými fáborky. Také v mapě je povinný úsek označen, a to přerušovanou fialovou čarou. Obvykle se využívá při blízkosti nebo přeběhu nebezpečných úseků, např. silnic. Nedodržení tohoto pravidla se trestá diskvalifikací.

Každá kontrola je v terénu označena stojanem s kleštěmi a kontrolní jednotkou, na kterém je pověšen trojboký oranžovobílý lampion o rozměrech stran 30×30 cm. Pro trénink se často používají lampiony o rozměrech 15×15 cm, případně stojany s plechovou tabulkou o rozměrech 10×10 cm, na které je barvami lampion nakreslen. Každá kontrola má na sobě napsán číselný kód, aby měl závodník jistotu, že je na správném stanovišti. Používají se čísla větší než 30 a menší než 600. Při nočním orientačním běhu je na kontrole umístěny nějaký reflexní předmět pro lepší viditelnost.

Ražení poslední kontroly – sběrky

Popisy kontrol

Popisy kontrol jsou pomůckou sloužící k lepšímu dohledání kontroly. Obsahují celou řadu údajů, z nichž nejdůležitější je kód kontroly. Kód v popisech se musí vždy shodovat s kódem uvedeným na kontrole. Dalšími informacemi jsou např. velikost objektu (např. kámen 2,0 m), umístění kontroly na objektu (např. sráz, S pata) nebo umístění kontroly při více podobných objektech (např. prostřední jáma). Na každém popise je také uvedena kategorie, délka a převýšení tratě, umístění občerstvovacích stanic, vzdálenost k mapovému startu a vzdálenost od sběrky do cíle, případně také vzdálenosti a rozmístění povinných úseků. Popisy kontrol jsou obvykle k vyzvednutí na shromaždišti, při štafetách a výjimečně i při jiných závodech bývají vytištěny přímo na mapě. Závodníci si je lepí na předloktí nebo používají speciálních obalů, tzv. popisníku, které se upevňují pomocí dvou pružných pásků na předloktí. Popisy je nutné vždy zabezpečit proti rozmočení obalem nebo průhlednou lepící páskou.

Popisy kontrol

Součástí každého závodu jsou podrobné informace o něm. Pořadatel vždy v dostatečném předstihu před závody vydá Rozpis závodu a informace v něm uvedené pak několik dní před závodem upřesní pomocí podrobných Pokynů. Jako příklad zde uvádíme Rozpis závodu a Pokyny ze závodu Mistrovství České republiky v orientačním běhu na klasické trati v roce 2009.

Standardní tratě běhané v rámci orientačního běhu jsou dlouhá trať (v angličtině ultra long), klasická trať (long), krátká trať (middle), sprint (sprint) a štafety (relay). Na prázdninových vícedenních závodech se běhá ještě zkrácená trať, která se svou délkou řadí někam mezi klasickou a krátkou trať.

Délky tratí jsou dány směrnými časy dle pravidel orientačního běhu. Předpokládané časy vítěze na klasické trati ukazuje tabulka č.1.

Časy vítězů na dlouhé trati by se měly pohybovat na 160 % až 200 % času na klasické trati, časy vítězů na krátké trati v rozmezí 25 % až 45 % času na klasické trati. Skutečné časy by se pak neměly dle pravidel lišit u tratí do 30 min o 5 min, u tratí od 30 do 100 min o 10 min a u tratí nad 100 min o 15 min. Pořadatel stanoví také časový limit pro absolvování závodu, který bývá obvykle 200 % času vítěze, při nedodržení tohoto limitu není závodník v závodě hodnocen.

Stupně vítězů na M ČR 2005 na klasické trati, vítězka Vendula Klechová

Zakázaný prostor

Určitým specifikem orientačních závodů je tzv. zakázaný prostor. Zakázaný prostor je dopředu vymezen a je do něj zakázán vstup osob zúčastněných na závodě. Jde zejména o prostor, kde jsou postaveny závodní tratě. Porušení tohoto pravidla se trestá diskvalifikací. Zejména před významnými závody typu mistrovství světa nebo ČR bývá zakázaný prostor určen od doby vymezení závodní oblasti, což může být i několik let. Diskutabilní je také start závodníků, kteří i před vymezením zakázaného prostoru v daném místě bydleli nebo častěji trénovali. Tato otázka se v současné době hodně diskutuje zejména u městských sprintů.