1. Teoreticko-metodologické základy předmětu

1.1 Historický vývoj politické geografie

První úvodní kapitola se zabývá především v první části historickým vývojem politické geografie. Politická geografie jako samostatná disciplína patří mezi mladší vědecké disciplíny a etablovala se až v 18. století. Zásadním konceptem používaným až do 18. století byl především geografický determinismus, který v kontextu politického vývoje státu představoval objektivní popis státních útvarů, které v té době existovaly. Někteří autoři přistupovali ke zkoumání politické moci daného území a jeho vazeb na prostorovou strukturu. Další část je věnována vůbec uchopení konceptu politické geografie, vymezení předmětu a objektu studia a postavení politické geografie v systému moderních věd. Jako teoretický základ je přehled uvedený v následujících kapitolách dostačující.

Vztah mezi politickou činností a prostorem poutal pozornost již odpradávna. Některé myšlenky lze nalézt již v dílech antických autorů (Hérodotos, Platón, Aristoteles, Strabón). Např. Aristoteles vytvořil samostatný model státu, vymezil funkce hlavního města a řešil problematiku hranic. Tyto myšlenky o vztahu mezi geografickým prostředím a lidskou společností jsou až do 19. Století spjaté s geografickým determinismem a jeho kritikou. Z hlavních osobností lze jmenovat např. J. Bodina, W. Pettyho nebo Ch. L. de S. Montesquieuho.

Vůbec termín „politická geografie“ se poprvé objevil až v 18. století např. v pracích francouzského ekonoma A. R. Turgoda nebo v přednáškách německého filosofa I. Kanta (ten považoval politickou geografii za disciplínu, která se má zabývat zkoumáním vztahů mezi jednotlivými politickými jednotkami a jejich fycickogeografickým zázemím). Zde si všimněte, že se vůbec nemluví o sociální geografii, natož o teorii, že politická geografie je součástí socioekonomické geografie. V průběhu 18. století se politické geografii věnovala okrajově řada vědců. Z těch nejznámějších uveďme alespoň K. Wyrwicze, Y. M. Gobleta či K. Rittera.

Politická geografie, jako vědní disciplína, vznikla na přelomu 19. a 20. století. K jejím zakladatelům patří osobnosti jako Friedrich Ratzel a Halford Mackinder. F. Ratzel formuloval základní koncepty politické geografie a systematizoval je. Jeho hlavní myšlenky jsou shrnuty v dílech Antropogeographie (1882, 1891) a Politische Geographie (1897). Ratzel sloučil prvky geografického determinismu se sociálním darwinismem, tím vznikla základní koncepce tzv. „Lebensraum (životní prostor)“.

Vývoj politické geografie ve 20. století ovlivňovaly myšlenky různých škol, především německé, francouzské a anglosaské. Představitelé těchto škol se věnují především jak obecně, tak regionálním problémům politické geografie. Uveďme pouze přehled nejznámějších osobností tehdejší doby:

• Německou školu

  představují – A. Supan, A. Hettner, W. Vogel, K. Haushofer, M. Swind, ze současných pak U. Ante, K. Kost apod.

• Francouzskou školu

  představují – E. Reclus, P.V. de la Blache, J. Ancel, J. Gottmann, ze současných pak M. Korinman nebo Y. Lacoste

• Anglosaská škola

  je značně rozsáhlá – mezi britské reprezentanty lze zařadit H.J. Mackinder, ze současných např. J. Short, R. J. Johnson,P. J. Taylor. K představitelům americké politické geografie patří D. Wittlesey, R. Hartshorne, I. Bowman, ze současných např. F. M. Shelley, P. O´ Sullivan, J. Peterson a další

Vývoj politické geografie v českých zemích je o poznání mladší než ve světových zemích. Politická geografie nebyla až do 20. let 20. století předmětem zájmu českých geografů. Z českých geografů se otázkami politické geografie zabývali před druhou světovou válkou V. Dvorský nebo J. Korčák. Jeho dílo Geopolitické základy Československa, 1938 je základem studia vztahů v období světové války. Dalšími osobnosti jsou např. V. Häufler a M. Blažek.

Ze současných českých osobností zabývajících se politickou geografií lze jmenovat např. R. Wokouna, M. Holečka, V. Gardavského, J. Brinkeho, R. Ištoka, P. Šindlera, V. Baara či I. Šotkovského.

Podobnější vývoj politické geografie lze najít např. v BAAR, V., RUMPEL, P., Šindler, P. Politická geografie, Ostrava: Ostravská univerzita, 1996.

1.2 Obsah a předmět studia politické geografie

Politická geografie je chápána jako geografická disciplína zabývající se vzájemným vztahem a působením geografického prostoru s politickými procesy a jevy v něm (Šindler, 1996).

Politická geografie je chápána jako studium procesů, které vytvářejí národy a státy ve složitých vazbách a souvislostech s geografickým prostředím (Gardavský, 1994).

Po úvodních dvou definicích samotné vědní disciplíny můžeme provést obecné závěry, kterými si vytýčíme objekt a předmět studia politické geografie. Jde nám především o pochopení a správnou interpretací politické mapy v minulosti a současnosti, dále o objasnění prostorových rozdílů a podobností politického charakteru, ale také o poznání specifik územního vývoje a politického rozvoje jednotlivých států a oblastí světa.

Předmětem výzkumů jsou především ty části zemského povrchu, které jsou vymezeny hranicemi a mají určitou organizaci – tedy státy. Zásadním paradigmatem, který politická geografie řeší, je otázka vlivu státu a jeho politiky na utváření geografického prostředí (krajinné sféry).

• Předmět výzkumu:

  • Struktura a funkce politických regionů světa (z politického hlediska homogenní regiony)
  • Analýza administrativně-správních celků (vnitřní organizace velkých států a členění států na menší administrativní jednotky. Tyto jednotky mohou být vymezeny na základě legislativy daného státu, či na základě obecně uzná-vaných regionalizačních kritérií)
  • Postavení a struktura nadnárodních celků a korporací ve světě (politická /formální, či neformální/ seskupení států)
  • Politická geografie je v podstatě synonymem pro geopolitiku a je tak často chápána jako ekvivalent překladu pojmu politická geografie do francouzštiny i angličtiny (Nižňaský, 1994)

• Objekt zkoumání:

  • Regionální procesy, historický vývoj a transformace regionů světa (nejčastěji států, ale i jiných regionálních, národních a nadnárodních seskupení)
  • Vzájemné interakce mezi politickou sférou vlivu společnosti a přírodními podmínkami
  • Definice socioekonomického prostoru, který je základem pro budoucí vymezení státních útvarů

Novými oblastmi zájmu politické geografie jsou také mimo jiné světový řád, vztah národa a státu, politika a ekonomicko-politická integrace.

Více v BAAR, V., RUMPEL, P., Šindler, P. Politická geografie, Ostrava: Ostravská univerzita, 1996.

1.3 Postavení v systému věd

Postavení politická geografie v současném systému věd není jasně předurčeno a je předmětem moha diskuzí. Záleží na konkrétním geografovi, jaký přístup k vymezení vědy zvolí. Nečastěji je politická geografie považována za jednu ze součástí socioekonomické geografie. Hlavním důvodem je společný cíl výzkumu – hledání zákonitostí, vztahů a korelací mezi procesy fyzicko-geografickými a socioekonomicko-geografickými (Šindler, 1996).

Základním předmětem studia jsou jevy politického charakteru. Politická geografie řeší mnoho problémů, jež jsou předmětem zájmu politických, ekonomických věd, historie, politologie, sociologie, právních věd apod. Podstatou názoru v politické geografii není geografický determinismus, ani voluntaristický indeterminismus, ale metodologický přístup, podle kterého člověk je součástí přírody, podléhá jejich vlivům, ale sám je také utváří a přetváří do své podoby při uspokojování svých potřeb a respektování přírodních zákonů.

• Základní teze politické geografie:

  • Politická geografie je považována za jednu z disciplín socioekonomické (sociální) geografie (Brinke, 1994)
  • Politická geografie jako samostatná geografická disciplína patří do skupiny věd o regionálních komplexech (Demek, 1980)
  • Politická geografie je v podstatě synonymem pro geopolitiku a je tak často chápána jako ekvivalent překladu pojmu politická geografie do francouzštiny i angličtiny (Nižňaský, 1994)

Definice politické geografie:

„Vědní disciplína, zabývající s otázkami územního rozvoje států a jejich částí, jejich hranic a prostorově časovým rozložením politických sil uvnitř jednotlivých států a jejich skupin.“ (Demek, 1980)

Více v BAAR, V., RUMPEL, P., Šindler, P. Politická geografie, Ostrava: Ostravská univerzita, 1996; IŠTOK, I. Politická geografia a geopolitika, Prešov: Prešovská univerzita v Prešově, 2004.