Stejně jako složky neživé přírody lidé již od pravěku využívají přírodniny živé, tedy rostliny, houby a živočichy. K využívání živých organismů docházelo mnohem dříve, než je lidé začali podrobně studovat, popisovat a systematicky třídit. 

2.1 Uživatelské třídění živočichů

Od paleolitu byl lov VOLNĚ ŽIJÍCÍCH ZVÍŘAT nedílnou součástí života lidí. Lovila se jak velká, stádní zvířata – mamuti, později koně, ale také drobní savci a ptáci. Od neolitu jsou také důkazy o rybolovu. Pravděpodobně již v paleolitu došlo k domestikaci psa. Ten se pravděpodobně zdržoval v okolí sídlišť, kde se živil zbytky ze zpracování zvířat. Později se stává společníkem při lovu a ochráncem stád.

HOSPODÁŘSKÁ ZVÍŘATA, chovaná zpočátku především pro maso, se k nám dostala především z oblastí přední Asie spolu s polními plodinami v neolitu. 

Největší význam měl pravděpodobně hovězí dobytek. Využíval se především jako zdroj masa, méně často pro mléko a především pro tah. V eneolitu již byl hovězí dobytek záměrně kastrován. Význam hovězího dobytka je patrný také z jeho zobrazování ať už ve formě sošek nebo na keramice.

Dalším hojně chovaným hospodářským zvířetem je prase, které se chovalo pro maso. Kozy a ovce se na našem území nevyskytovaly tak často a hojně jako v oblasti Asie,  jejich rozšíření je spíše lokální.

Od eneolitu se začíná záměrně chovat také kůň pro jízdu a transport nákladů, jeho maso se konzumuje jen výjimečně. To je významný obrat oproti předchozím obdobím, protože především v paleolitu byl kůň často loven pro maso.

Chov dobytka nebyl nijak náročný a vyžadoval jen málo zásahů. Na území střední Evropy se díky příznivým klimatickým podmínkám dobytek neustájoval, celoročně se pohyboval venku, kde se volně pásl, v případě nepřízně vyhledával přirozené úkryty. Jako pastviny sloužily volné travnaté plochy, neobdělávané části pole – úhory, strniště na polích po sklizni, ale také řídké listnaté lesy. Dobytek se přikrmoval jen výjimečně, potravu si hledal jako jeho divocí předchůdci. Protože se však na poměrně malém území chovalo relativně velké množství dobytka, jeho velikost se postupně zmenšovala. Také v zimním období hrozil nedostatek potravy, proto byla část dobytka na podzim a v průběhu zimy zabíjena a konzumována. Většinou se ponechávalo takové množství, které bylo schopno na jaře doplnit populaci na původní počet – např. redukce hovězího byla na polovinu, prasat až na jednu čtvrtinu původního počtu.

Drůbež, především chov slepic byl na našem území na přelomu tisíciletí velmi sporadický. V 10. století našeho letopočtu již chov a konzumace slepic dosahuje velké obliby a je často na jídelníčku tehdejších obyvatel. Chov kachen, hus a holubů byl vždy spíše okrajovou záležitostí a nikdy nedosáhl úrovně kuru domácího.

Současně s chovem hospodářských zvířat je součástí jídelníčku maso ptáků, drobných savců a LOVNÝCH ZVÍŘAT, jako jsou jeleni, srnci, zajíci apod. Lov je však oproti chovu časově náročný a ne vždy efektivní. Proto se postupně stává doménou šlechty, která své honitby doplňuje o další, u nás nepůvodní zástupce jako sou daňci, muflovi, siky a bažanti.

Na zvířata bylo nahlíženo především jako na zdroj potravy, jako DOMÁCÍ MAZLÍČCI byli z počátku chováni volně žijící živočichové, které si lidé ochočili a chovali v zajetí. Takto se např. chovala v domácnostech lasička nebo někteří pěvci. Chov EXOTICKÝCH ŽIVOČICHŮ, ať již v domácnostech nebo panských zahradách se rozšiřuje až v novověku. Dnes jsou v našich domácnostech chováni především živočichové z tropických a subtropických oblastí, protože dobře zvládají klimatické podmínky našich celoročně vytápěných obydlí. Zoologické zahrady dnes mají na rozdíl od jejich původní funkce rekreační zajišťovat také vzdělávaní, ochranu ohrožených živočichů a jejich návrat do původní domoviny.

2.2 Uživatelské třídění rostlin

Rostliny byly vždy využívány především jako zdroj potravy. Z počátku lidé získávali potravu sběrem, později začali záměrně upravovat podmínky pro růst rostlin tak, aby lépe prospívaly. Např. uchovávali semena a plody některých rostlin ve svých příbytcích přes zimu a na jaře je opět odnášeli na stanoviště. Tímto způsobem např. udržovali kotvici plovoucí, která je náchylná na promrznutí. Kmeny vrb zase záměrně pravidelně ořezávali, aby tak získali dlouhé a rovné větve vhodné k pletení košíků. Od těchto zásahů byl jen malý krůček k zemědělství a pěstování rostlin, tak jak je známe dnes.

POLNÍ PLODINY

Pěstování polních předpokládá vznik pole jako místa hodného pro pěstování. Z počátku se v místech, kde nerostly dřeviny, půda vyčistila a vypálila a takto upravené ploše se několik let plodiny vysévaly. Postupně se pole zaplevelovalo a zisk z něj se snižoval. Vyčerpané a zaplevelené pole se na několik let opustilo a celý postup začal nanovo. Později se přešlo k pravidelnému střídání obdělávaných a neobdělávaných ploch, na těch bez výsevu se často pásl dobytek.

Obilniny  jsou polní plodiny, které pěstujeme pro jejich plody - obilky. Původně se jednalo o volně rostoucí traviny, které se v době zralosti sbíraly. Postupně se přešlo k jejich záměrnému pěstování na poli a tato znalost včetně osiva se k nám dostala v  neolitu z oblasti úrodného půlměsíce. Na našem území máme důkazy o pěstování pšenice. Ječmen je na našem území znám od doby bronzové a žito od doby železné. Oves se pěstoval především pro krmné účely. Pohanka se k nám dostává až ve středověku a k pěstování kukuřice dochází až v novověku.

Luštěniny se pěstují pro semena, která jsou ukryta v luscích. Z výživového hlediska jsou velmi výhodné, protože obsahují bílkoviny podobně jako maso. Z luštěnin se pěstoval především hrách a čočka. Fazol pochází z jižní Ameriky a k jeho rozšíření na našem území dochází až v 17. století.

Mezi technické plodiny jsou řazeny ty, které se pěstují pro olej a vlákno. Vlákno se získávalo především se lnu a konopí. Jako olejniny se pěstovaly mák, řepka olejka, na naše území se dovážel olivový olej. Opět teprve po objevení Ameriky se k nám dostává dnes hojně pěstovaná slunečnice.

Okopaniny jsou rostliny, které při svém pěstování vyžadují přihrnování zeminy. Jedná se o lilek brambor a řepu krmnou i cukrovou.

Pícniny jsou určeny jako krmivo pro zvířata. Mohou se sušit nebo také silážovat. Jedná se např. o vojtěšku, hrách pelušku, kukuřici na siláž apod.

 

ZELENINA

Zelenina se pěstovala především v menším množství na zahradách. Některé druhy zeleniny se hodí také k pěstování na poli – tzv. polní zeleniny jako jsou mrkev, zelí apod. Zelenina se dále třídí podle částí, pro které se pěstuje a které konzumujeme. Jako zeleninu označujeme ty rostliny, které se pěstují jako jednoleté a ze kterých konzumujeme rozmanité části jejich těl.

• zelenina listová (salát, čínské zelí, špenát, mangold…)
• zelenina plodová (rajče, paprika, okurka, dýně, …)
• zelenina kořenová (mrkev, petržel, ředkvička, řepa, celer, …)
• zelenina cibulová (cibule, česnek, pór, pažitka)
• zelenina košťálová (květák, brokolice, zelí, kedlubna, kapusta, …)
• zelenina lusková (hrách, čočka, fazol, …)

 

OVOCE

Pokud se jedná o strom nebo keř, případně vyrvalou bylinu, na které rostou plody (souplodí, plodenství) sladké chuti nebo výživných a chutných semen, hovoříme o ovoci. Speciální kategorií je ovoce tropické. Většinou se jedná o ovoce dovážené z tropického a subtropického podnebného pásu. Plody tropického ovoce se většinou brání nadměrnému výparu vody nebo naopak příliš častému dešti tím, že jsou na povrchu pokryty voskovými obaly, případně mají silné slupky. Naše druhy ovoce mají neskou slupku, kterou běžně konzumujeme, ale u většiny druhů ovoce není možné jejich dlouhodobé skladování bez sušení nebo jiného způsobu konzervace. Naše druhy ovoce třídíme následujících kategorií:

• jádroviny – po jejich konzumaci zůstává jádřinec se semínky (jabloň, hrušeň)
• peckoviny – po jejich konzumaci zůstává velká tvrdá pecka (třešeň, švestka, broskvoň, meruňka)
• drobné ovoce – plody malé velikosti konzumované včetně semen (víno, rybíz, angrešt, maliník, jahodník, …)
• skořápkoviny – konzumujeme semena, která získáváme rozbitím skořápky (ořešák, líska, mandloň, …)

 

OKRASNÉ ROSTLINY

Okrasné rostliny jsou primárně pěstované pro svou estetickou funkci. Mohou být okrasné květem, listem, případně mají zajímavou vůni. Můžeme je dále rozdělit na okrasné dřeviny a byliny. Například lilek brambor k nám byl původně přivezen jako rostlina okrasná, teprve později došlo k jejímu využití jako polní plodiny.

 

UŽITKOVÉ DŘEVINY

Mnoho druhů dřevin, ať již listnatých nebo jehličnatých se využívá jako zdroj dřeva. Dříve u nás byly záměrně vysazovány takové druhy, které rychle přirůstaly a v relativně krátké době vytvářely velké množství dřeva. To byl důvod výsadby smrkových monokultur. Dnes je preferován návrat k přirozené druhové sklatbě lesa a průběžné probírce - selektivní kácení vybraných stromů, oproti plošněmu kácení velkých ploch.

 

LÉČIVÉ ROSTLINY

Pojmem léčivé rostliny označujeme jednak byliny, ale také dřeviny, ze kterých získáváme specifické látky využitelné pro lékařské účely. Některé druhy léčivých bylin jsou dnes dokonce záměrně pěstované na polích, strojově sklízeny a následně zpracovávány ve farmaceutickém průmyslu. 

 

LESNÍ PLODY

Jak už název napovídá, jedná se o veškeré plody rostlin volně rostoucí v lesích, ale současně také plodnice hub. Alespoň s touto definicí operuje zákon o chráněných územích, který zakazuje sběr lesních plodů na vybraných typech chráněných území.