Anatektické horniny (anatexity, anatektity, migmatity) jsou horniny smíšené, tvořené horninovými složkami rulovou (příp. amfibolitovou) a granitovou (metatekt). Dříve se předpokládalo, že vznikají hlavně injekcí granitového magmatu („ichoru“) do metamorfovaných hornin ve vysokých stupních regionální i kontaktní metamorfózy. Tento způsob vzniku má však jen menší význam, většinou vznikají v důsledku metamorfní segregace snáze tavitelných součástí horniny (oddělení světlých a tmavých minerálů) a látkové migrace.
Migmatity se rozlišují podle geometrických vztahů obou složek ve vzorku:
Stavby migmatitů. Kreslila Eva Fediuková.
Stromatitový migmatit. Ålandské ostrovy v Baltském moři mezi Švédskem a Finskem.
Jsou zpravidla považovány za vysoký stupeň migmatitizace, i když bez významu jistě není vysoký podíl granitové složky v původní hornině (ortoruly).
Migmatity tvoří lemy kolem granitoidních plutonů u nás na Českomoravské vrchovině (Vanov u Telče, Jihlava) a v Jižních Čechách (merizmit „granátové skály“ v Táboře, anatexity v podolském komplexu u Písku).
Jsou nejrozšířenější horninou ve starých štítech (Skandinávie, Ukrajina, Kanada, africký kontinent). Pro abstraktní obrazce, které v nich obě složky vytváří, jsou častěji používány jako dekorační obkladový kámen.
Granátová skála v Táboře. Migmatitizovaná moldanubická pararula, černé body v aplitovém metatektu jsou granáty.
Migmatitizovaný amfibolit. Údolí Křetínky u Letovic.
Migmatit s převahou světlých složek. Podolí u Písku. Moldanubikum.