IV. Diagenetické horniny

Zpevněním, diagenezí usazených hornin, vznikají pevné horniny.

Diagenetické změny začínají zpravidla už po uložení sedimentu a trvají tisíce i miliony let. Nejsou ovšem funkcí času, takže např. petrohradský modrý jíl je starý kolem 500 milionů let a přesto je nezpevněný. Změny při diagenezi jsou mechanické (změny orientace klastických částic, jejich deformace a snižování pórovitosti) a chemické (oxidace a redukce, rozpouštění a vznik nových minerálů, změny celkového složení spojené s úbytkem těkavých látek nebo pronikáním roztoků z nadloží).

Při zvyšování teploty (např. v důsledku pohroužení sedimentů do hloubky) a tlaku nadložních hornin přecházejí diagenetické změny plynule do změn metamorfních (tzv. anchimetamorfóza). Pro chemické změny při diagenezi je charakteristický vznik hlíz (pazourkové konkrece, vápnité konkrece ve spraších zvané cicváry).

Z klastických sedimentů vznikají diagenezí:

V sedimentech chemogenních se diagenetické změny projevují změnami modifikací, např. opálu a chalcedonu v silicitech na křemen mobilizací a migrací mobilnějších prvků (vznik žilek a konkrecí) a přínosem látek z vnějšku (např. přínosem fosforu z nadložních vrstev guána do pískovců, vytváření krust v pouštních podmínkách). Takové horniny označujeme jako impregnační.

Na diagenezi vápenců se podílí zpevnění (cementace), krystalizace karbonátů (zvětšování zrn a přeměna aragonitu na kalcit), rozpouštění zrn a dolomitizace (zatlačování kalcitu dolomitem za přínosu hořčíku z mořské vody).

Největší změny probíhají v kaustobiolitech, jejichž přeměny probíhají okamžitě po usazení (prouhelnění a zrání ropy). Téměř všechny kaustobiolity je proto nutné považovat za diagenetické horniny.

Význam diagenetických hornin

Konglomeráty jsou využívány jen výjimečně jako materiál na drcené kamenivo (Zbraslav u Prahy).

Pískovce (arkózy a droby) se používají na kamenické i náročné sochařské práce jako stavební materiál na mnoha historických stavbách, kostelech apod. Na výrobu dlažebních kostech (křemence barrandienu na dlažbách v Praze, tzv. „kočičí hlavy“, kulmské droby z Lulče u Vyškova dříve sloužily k dláždění v Brně). Některé křemence obsahující modifikace SiO₂ (cristobalit, tridimit) jsou vhodné na vyzdívky metalurgických pecí.

Jílovce a jílovité břidlice slouží k výrobě cihlářského zboží. Pokud při zahřátí výrazně mění objem, používají se k výrobě tzv. keramzitu nebo expanditu do lehčených staviv.

Slínovce se dříve používaly jako stavební kámen (křídové slínovce z okolí Prahy zvané opuka, byly použity např. na stavbě baziliky sv. Jiří na Pražském hradě, částečně i na stavbě Karlova mostu i na mnoha starých domech). Dnes se používají jako hlazený obkladový kámen nebo na výrobu speciálních maltovin a cementů.

Pískovec. Flyšové pásmo vnějších Západních Karpat, Osvětimany u Kyjova.

Kvádrové pískovce svrchního turonu v české křídové pánvi. Východně od Hřenska.

Pravčická brána. Kvádrové pískovce turonu u Děčína v Národním parku České Švýcarsko, v pozadí vrchy Českého středohoří

Dolomity (Alpy u Cortiny d´Ampezzo, 3003 m n. m.).

Konglomerát (zpevněný slepenec) s valouny krystalinika Lulečská formace, Pístovice u Vyškova.