2006
Myślę, więc mówię. Tekst - Dyskurs - Szyftery - Gatunki mowy
MADECKI, RomanZákladní údaje
Originální název
Myślę, więc mówię. Tekst - Dyskurs - Szyftery - Gatunki mowy
Název česky
Myslím, tedy mluvím. Text - Diskurs - Šiftry - Žánry řeči
Název anglicky
I think therefore I speak. Text - Discourse - Shifters - Genres of Speech
Autoři
Vydání
1. vyd. Brno, 154 s. monografie, 2006
Nakladatel
Masarykova univerzita
Další údaje
Jazyk
polština
Typ výsledku
Odborná kniha
Obor
60200 6.2 Languages and Literature
Stát vydavatele
Česká republika
Utajení
není předmětem státního či obchodního tajemství
Organizační jednotka
Filozofická fakulta
ISBN
80-210-3906-X
Klíčová slova anglicky
text; discourse; shifters; genres of speech
Štítky
Příznaky
Mezinárodní význam, Recenzováno
Změněno: 3. 7. 2007 16:07, Mgr. Roman Madecki, Ph.D.
V originále
Głównym tematem pracy jest dyskurs, jego własności i miejsce w kontekście współczesnej lingwistyki. W pierwszej części mowa o pojęciach tekstu i dyskursu z historycznego punktu widzenia (dialog sokratejski, starożytna retoryka, Gramatyka z Port-Royal, W. von Humboldt itd.). Uwagę poświęcono tu pragmatycznym definicjom tekstu, będącym ogniwem między jego ujęciem statycznym a dynamicznym, tj. dyskursem. Dyskurs to według autora jedność tekstu, sytuacji i układu nadawczo-odbiorczego. W drugiej części mowa o zjawisku tzw. samoreferencji dyskursu. Punktem wyjścia jest tu semiotyka Peirce’a i teoria szyfterów Jakobsona. W centrum uwagi autora znajduje się kategoria osoby, przede wszystkim zaimki osobowe i ich funkcje, dalej środki kategorii czasu i przestrzeni oraz trybu. Część trzecia traktuje o problematyce typologii dyskursu. Podstawę uniwersalnej klasyfikacji aktów mowy upatruje się tu w Bachtinowskiej teorii gatunków mowy.
Česky
Hlavním tématem práce je diskurs, jeho charakteristiky a místo v kontextu komunikativně orientované lingvistiky. V první části se autor zabývá pojmy textu a diskursu v historické perspektivě (Sokratova metoda vedení dialogu, antická rétorika, Gramatika z Port-Royalu, W. von Humboldt atd.). Všímá si pragmatických definic textu, v nichž spatřuje mezičlánek v procesu přechodu od jeho statického pojetí k dynamickému, tj. k diskursu. Diskurs chápe jako jednotu textu, komunikační situace a lidského faktoru. Ve druhé části autor analyzuje jev autoreference diskursu. Východiskem je zde Peircova sémiotika a Jakobsonova koncepce šiftrů, tj prostředků odkazujících v diskursu k mluvčímu a komunikační situaci. Předmětem zájmu je zde kategorie osoby, zejména osobní zájmena a jehich funkce, dále prostředky kategorie času a prostoru a také modu. Třetí část je věnována problematice typologie diskursu. Za základ univerzální klasifikace komunikačních aktů autor považuje Bachtinovu teorii řečových žánrů.
Návaznosti
| GP405/03/P120, projekt VaV |
|