Diplomantka, po uvedení do problematiky, kde osvětlí smysl, metody a strukturu své práce, nejprve pojmově vymezí správní uvážení, resp. diskreční pravomoc, jež je svěřena správním orgánům, jakož i důvody, které zákonodárce vedou k poskytnutí určité rozhodovací volnosti při výkonu veřejné správy. Pojedná o formách správního uvážení, vztahu uvážení a nároku. Zamyslí se, kam až může dosahovat zmíněná volnost při rozhodování, resp. nad mezemi či limity správního uvážení, a to v podmínkách moderního právního státu, včetně pohledu práva ústavního a evropského. Vhodné k tomu bude také přiblížení vývoje chápání a právního základu této problematiky, a to nezbytně rovněž v souvislostech vývoje soudního přezkumu správního uvážení. Poté se již autorka konkrétně zaměří na pojem tzv. absolutního správního uvážení, jak je (a vývojově byl) prezentován v pramenech literárních a v judikatuře, analyzuje jeho obsah, oblasti jeho event. uplatnění, a zejména pak objasní jeho přijatelnost, resp. nutnost chápání v aktuálním kontextu, s využitím adekvátní právní argumentace.