Tématem práce bude konceptuální replikace experimentů 2 a 3 studie The Physiological Basis of Psychological Disgust and Moral Judgments (Tracy et al., 2019). Participantům bude podáno antiemetikum (resp. placebo; prediktor 1), následně jim budou prezentovány morální situace narušující morální čistotu (purity-offending moral violations) a zkoumáno bude, jak moc závažného morálního přečinu se podle participantů postava v popsané situaci dopustila (závislá proměnná), a nakonec bude změřena dotazníkem individuální interoceptivní citlivost (prediktor 2). Hypotéza je, že protože lidé se při morálním usuzování mimo jiné řídí pociťovaným znechucením, které v nich daný čin vyvolal, a antiemetikum tlumí nechutenství, bude experimentální skupina hodnotit čin jako méně závažné morální provinění. Hypotéza 2, ve které jsou výsledky původní studie rozporné, je, že čím vyšší je interoceptivní senzitivita účastníka, tím více se řídí při morálním úsudku tělesným prožitkem znechucení, a tím vyšší tedy bude zmíněný efekt antiemetika. Bude využit příležitostný/cílený vzorku dospělé populace, u kterého bude především potřebná dostatečná variabilita hodnocení závažnosti morálního přečinu. Cílem výzkumu bude tedy jak replikovat očekávaný efekt zmíněné studie, tak objasnit nekonzistence ve výsledcích.